Rozdíly mezi mnou a mojí sestrou

20. dubna 2018 v 10:19 |  Considerations
Jak už je to dlouho, co jsem napsala nějakou smysluplnou úvahu? Dlouho. Ale ty předchozí, i přestože jsem zcela přesvědčená, že to dneska budou kraviny, měli alespoň jednu dobrou věc a to, že se ne tak úplně týkali mě.
Mám krátký seznam úvah, co chci zpracovat. Není to až tak těžké, ale jde spíše o to se k tomu dokopat.
Tahle bude znít tak trochu jako jedno velké stěžování si na mladšího sourozence, a dost možná i je. Pro mě to je ale přesně něco nad čím se chci zamyslet a jestli dojdu k nějakému závěru, to už na tom nezáleží. Úvaha nějaký závěr mít nemusí.

Here are 21 of the best National Siblings Day memes to share with each other



Dlouho jsem se o své sestře nezmínila. Během té doby se toho dost změnilo. A jak by také ne? Je v pubertě, za chvíli jí bude čtrnáct.
Sakra vzpomínám si, když jsem psala na tenhle blog v den svých čtrnáctých narozenin. Dostala jsem mikinu BVB a jejich plakát. Dnes už mi v pokoji nevisí, ale stále ho mám a zbavovat se ho nechci. Visí v temném koutku ve sklepě, který navštěvuje moje sestra, ale k tomu se ještě dostanu.
Moje sestra je ale trochu jiná. Z objektivního pohledu ostatních jsme my dvě naprosto stejné, co se týče zájmů. Lidi by řekli že posloucháme stejnou hudbu, že máme stejný zájmy, a dokonce i názory, ale tyhle lidi prostě většinou nejsou jako my a nezamýšlejí se nad tím do houbky. Nikdo to po nich nechce, ani já ne, ale pravda je trochu někde jinde.
Když se zaměřím na detaily, tak je moje sestra těžce odlišná.



Vyjmenuju nejprve věci, které jsou z mého pohledu dobré a i celkem super na to, že jí je teprve čtrnáct let:

- Poslouchá o dost tvrdší hudbu než já a má širší obzory co se toho týče. V tomhle ohledu jsem poněkud pomalejší a i trochu tvrdohlavější. Ona dokáže poslouchat každou chvíli něco, já na to potřebuju náladu a správné myšlenky. Do hudby se vciťuju a když na to dojde, prožívám každý tón a (v případě NIN a Mansona nejvíce) každé slovo. Dokonce bych i řekla, že jsem já a Brutus v jejím věku byli uplný trotlové. Nebo spíše...nebyli jsme metalisti. Nikdy jsme o sobě netvrdili, že jsme metalisti a metal jsme neposlouchali. Sestra se posunula dál.

- Je extrovert. Obrovský rozdíl mezi náma dvěma. Já jsem těžký introvert. Ona je opak. Dokáže se bavit s kýmkoliv, dokáže se BAVIT! Nemá strach se předvést, vyburcovat ostatní k něčemu a tak. Je organizátorský typ. Vzpomenu si, jak ve škole organizovala karneval nebo Halloween. Byly to ty nejlepší akce vůbec v té škole a to díky ní, která to organizovala a vymyslela takové věci, které by nedali ani ti učitelé tam. Ti se na to vykašlali.

- Má sociální cítění. Tohle jsem ale nevyloudila ze své hlavy já, ale její učitelé a máma. Podle nich by moje sestra mohla studovat psychologii. Je to ani ne pár týdnů, co přišla za jedním klukem, se kterým se nikdo nechce bavit, a nabídla mu, jestli nechce k nim do party. Chce pomáhat ostatním. Takhle to z jejich pohledu vypadá. Sestra si taky prošla dost velkým šokem, když jí nejlepší kamarádku odvezli do Bohnic (a ne, není to proto, že by byla pozér) a zjistila, že celá třída má deprese. Řešilo se to dost ve škole. Prý bylo úžasné, že i přes to že jí odvezli prostě se s ní držela v kontaktu, neopustila ji a starala se o ni a ostatní ve své partě.
Ale tenhle názor já bohužel nezastávám.
Ano, ona prostě dokáže lidem pomoct. Ale co je na tom "úžasné" že neopustí ty lidi výše zmíněné? Vždyť to je samozřejmost! Přece je jen tak nezahodím! Jsou to přátelé! Nechápu jak si může máma myslet to, že když je odvezou, tak by měli zpřetrhat kontakt a nechat je v tom. To je přesně to co by podle mě dělat neměli. Ty lidi to potřebují, nebýt sami. Hlavně v Bohnicích. Je to šílený místo a myslím, že by ho měli zavřít. Rozhodně tam nikomu nepomáhají. Naopak....dokazují těm lidem, jak špatní a marní jsou.

- Je vyspělejší než její vrstevníci. Tohle není ale ani tak rozdíl mezi mnou a jí. Byla jsem stejná. Obě jsme byli vyspělejší než ostatní, mysleli někde jinde a nezabývali se totálníma hovadinama jako oni. Pro její třídní a pro mámu je to opět úchvatné....jo....bezva...

(už cítíte, o co tu jde?)



No a teď asi věci, které mě třeba štvou:

- Sebevědomí. To není špatné, ne? Moje sestra má o dost vyšší sebevědomí jak já. Ale čeho je moc, toho je příliš. Někdy mi to dost hnusným způsobem dokazuje a vysmívá se mi. Myslíte si, že starší sourozenci terorizují ty mladší? Tak tady je to naopak mám někdy pocit.

- Dramatičnost. Chodila i do dramaťáku. Nedělá drama ve vztazích, jak už je to dneska "trendem", ale je dramatická v jiných věcech. Dole v místnosti, kterou jsem dlouho využívala jako místo pro přespávačky, si udělala svojí "klubovnu". Prosě vyházela všechno a prohlásila, že to je její. Vyvěsila všude plakáty a tak. Z pohledu mýho, jakožto člověka alternativního, to je hezký, ale princip mě sere. Prostě si to tam zabrala a hotovo. Jako...proč? A když se vrátím opět ke dramatičnosti, tak si pořídila v metalshopu kalich, udělala desky a jakože tam dělá dole "rituály". Je to myšleno ze srandy, to je mi jasný, ale tohle by ani nebyl takový problém možná. Spíš z mého osobního pohledu mě to někdy strašně sere jak se chová.

- Dělá ze sebe hrozně ublíženou. To mě nehorázně sere. Vyčítá mi, že ona je v téhle rodině středem, na kterém si všichni vybíjejí vztek a frustrace. A tohle prohlášení vznikne jen proto, že vždycky přijde ke mě do pokoje v nejblbější dobu, kdy jí prostě v klidu řeknu, že na ní nemám čas a musím se učit na písemky a ona to na mě všechno vybalí.
Zvláštní....moje máma si dělá starosto furt o ní po tom, co si jí zavolali do školy kvůli těm depkám a tak. Pořád to, jak je hrozně raněná a jak má problémy a jak k ní mám být milá. V jejím věku se na mě vysrali, sama moje sestra tehdy prohlásila, že jsem fňukna a tupá emařka a nikdo se o mě nestaral a ani doteď ne. Na jednu stranu: ať jdou do hajzlu. Na druhou: tyvole ještě že se mnou nezabývali tolik.

- Strašně si stěžuje na to, že rodiče jejích kamarádů je nechtěj k nám pouštět, že prý dole v klubovně dělají "zlé věci". Tak tady jsem se na ní podívala trochu výrazem: Děláš si srandu? Co čekala? Vysvětlovala jsem jí to mnohokrát a i přesto, že je vyspělejší,tak prostě nechápe to, že takový už prostě jsme. My, kteří se rozhodli se odpoutat od většinového davu a myslet svou hlavou. Jsme ponižovaní a označovaní za bůhví co. Podle nich bereme drogy, pijeme, uctíváme Satana a podobný věci. Dneska si z toho většina z nás dělá srandu, ale v jejím věku je pochopitelné, že jí čo štve. Rodiče mají právo zakazovat dětem co mají a nemají dělat a když žijí v tomhle přesvědčení, je to dost na nic. Ale moje sestra se s tím očividně nesmířila, že to tak je a očividně vždycky bude. Ale sestra má jeden problém, který bude ale více souviset s dalším bodem a tím se k tomu nyní dostávám...

- Propadla svému stylu. Stěžuje si, jak jí ostatní označují za satanistu a bůhví co, ale problém je, že ona to dělá. Přesně všechny ty ,až někdy bych řekla "předsudky", nebo klasické věci co lidi podobných stylů dělají, dělá ona. Nebudu to tady jmenovat, ale hodná moc není.
Možná je taková, ale nemyslím si to.
Když se zamyslím teď opět nad sebou a Brutusem, tak my dělali přesně to, abychom lidem ukázali, že ty styly o tomhle všem nejsou. Budovali jsme to dlouho a dokazovali všem, že emaři se furt neřežou, že alternativní lidi furt jen nechlastaj a nehulej a podobně a že neuctíváme nic jako je Satan. Ale moje sestra tomu nepřispívá ani náhodou. Svým chováním a jednáním jen dokazuje, jak je to pravda. Ne, neuctívá Satana skutečně (teda doufám), ale dělá to pro srandu.
Zastávám názor, že někdy je fajn s lidma vyjebat a ukázat jim to jejich falešné přesvědčení, takže když jsme byli kdysi na škole v přírodě a holky se nás ptali jestli uctíváme Satana, řekli jsme že jo a že je obětujeme. Báli se nás, měli jsme z toho prdel, ale věděli jsme, že i kdybychom řekli ne, tak nás budou pomlouvat furt, takže na tom ani tak nezáleželo.
Jenže ona prostě se řezala taky....to mě na tom nejvíc sere. Řezala se proto, že má problém a nechce ho řešit. Užírá se v tom. To me asi nejvíc nasralo. A tím samozřejmě ovlivnila i ostatní.



Následující bod (nebo problém), který zmíním ale není možná tak úplně její vina. Spíše mi jen vadí, jak se při tom pak chová:

- Dokazuje všem kolem jak je silná, jak jsou všichni pitomí, jak jsem pitomá a slabá já. Vyčítá mi, že fňukám, jak nemám kamarády a jak jsem sama a podobně. (ne nefňukám, ne nejsem sama).
Tohle všechno co dělá je jen zástěrka.
Jo, je někdy prostě třeba se neotevřít lidem. Zní to blbě, ale já to sama nedokážu. Nemůžu mluvit o něčem co nezvládnu. Ale sestra je uvnitř prostě slabší než já. Myslím si to...vím to. Už kvůli kolika věcem se složí a kápne božskou, že to tak je. A já kvůli tomu nikdy nehla ani brvou.
Příklady:
- když se na ní vysrali kamarádi....tohle jsem zažívala každou chvíli a bylo mi to jedno
- že na ní máma řve....sakra na mě ječela taky. Mámy ječej, když prostě odmítáš uklidit svůj pokoj, ale moje sestra to ani tak neudělá a neposlouchá. Dělá si to sama a pak bulí.

Je toho víc, ale to bych vás unudila.

Tak a když se nad tím zamyslím teď, zní to přesně jako stěžování si na mladšího sourozence. Zní to jako, že bych žárlila na to, že ona se dokáže bavit s lidma, že ona dokáže být kulturně "vzdělanější" jak já. Že jí se zabývali a chtěli vědět ve škole, jak jí je...
Na rozdíl od ní, se v těhle věcech na mě všichni vykašlali. Nikoho to nezajímalo. Máma mi vyhrožovala, že mě pošle na psychiatrii, rvala mi do hlavy, že takovej je život a že mám držet zobák, že nedělám nic, ve škole furt na mě jaká jsem depresářka, že si jen stěžuju, poslali na mě tři psychiatry a odtáhli mě do ředitelny, odkud jsem pak utekla.
Jsou momenty, kdy si na tyhle věci vzpomenu, porovnám je najednou se sestrou a mám vztek. Kde byli, když jsem je potřebovala?


Ale pak se na to podívám jinak...

Je to vlastně dobře. Moje sestra je možná pitomá, ale jak nemůže být? Vždyť jí je čtrnáct. Ale kdyby prožívala to odmítání jako já, jak by to dopadlo. Máma si uvědomila, že něco jako deprese existuje a věnuje se jí. Myslí na to a tak. Ve škole jí má ráda třídní, protože ona je starší verze nás. Ona byla jako my. Měla mě a sestru ráda. Ale já jí za třídní nikdy neměla. Věnuje se mojí sestře a záleží jí na ní víc než na někom v tý třídě.
Naši dávají sestře možnost se rozvíjet. Když je prosila o kytaru, pořídili jí ji. (jo, taky jsem chtěla kytaru, ale mě poslali dohajzlu, ať mažu hrát na flétnu)

Jsem asi ráda, že to má takhle lepší. Ty špatný věci co prožívá si ale dělá sama svojí tvrdohlavostí a leností. Když na to přijde a uvědomí si to, vyhraje nad tím. Ale asi je ještě brzo.
Ať jí neodmítají tak, jako odmítli mě. Mít nejlepší přátele je neuvěřitelná výhra, ale s kým trávíte v dospívání víc času? S nimi nebo s rodinou?
 


Komentáře

1 ValarMorghulis ValarMorghulis | 21. dubna 2018 v 2:04 | Reagovat

Jediný pár dni, kdy jsem si se sestrou rozumnel bylo okolo pohřbu našich rodičů. Před tím to bylo ignorace navzájem a teď je to spíš naslapovani okolo sebe. (Jo sorry nechci do Tvé, pěkně napsané, úvahy tahat moje. Je to spíš způsob jak já se snažím o porozumneni) Pro Vás dvě je hudba důležitá. To je hezký.

2 Λγᴅᴇᴇ Λγᴅᴇᴇ | Web | 22. dubna 2018 v 22:49 | Reagovat

[1]: Ne, jsem ráda, když se zapojí někdo. Hudba je asi nejhlavnější věc, která nás rozděluje od ostatních tady v okolí a podle toho se najednou odvíjí všechno.
Pro sestru je důležitější víc než pro mě, zatímco já raději hudbu poslouchám a vnímám jí jak nejvíc to jde, ona i hraje. Já maluju....někdy se to doplňuje. Když jsme přesvědčené, že všichni kolem nás jsou hajzlové, tak spojíme síly, zavřeme se u mě v pokoji, já maluju a ona hraje na kytaru.

3 Λγᴅᴇᴇ Λγᴅᴇᴇ | Web | 22. dubna 2018 v 22:49 | Reagovat

[2]: heh...a to jsem se zas rozepsala já...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama