Duben 2018

Zbytečný člověk

25. dubna 2018 v 21:48 My Boring Life
Už pár hodin uvažuju nad tím, jestli to okno, co máme v kuchyni je dostatečně vysoko na to, abych po skoku dolů skončila minimálně v kómatu.
Máma mi už několik dní vkuse vtlouká do hlavy, jakej je život a že mě stejně všichni opustí jednou. Na to jí dokola odpovídám, že to naprosto přesně vím, ale i přesto je to dost těžký někdy překonat, když si neumíte najít přátele tak snadno a samota vám prostě i často vyhovuje.
Pořád mluví o tom, jak na tom byla stejně, ale dokázala si najít jiný lidi. Pořád mi tluče do hlavy, že jsme mladí a všechno je jednou nové, ale to je všechno zbytečný mi říkat, když to už dávno vím.
A pak mi začne povídat o tom, jak si sestra našla nový kamarády, jak si ona dokáže s lidma povídat a pořád opakuje ten pojem: "sociální cítění". Opakuje mi to do zblbnutí.
A pak mluví o sobě....mluví o tom, jak v mym věku se bavila. Někam chodila, poznávala, nechtěla zůstat na jednom místě. Kolik kluků prý měla a všechno. Řekla mi, že to bylo dvojciferný číslo, ale už je to dlouho.
Vzpomněla jsem si na písničku od Nine Inch Nails. Everyday is the same....tak zní úryvek, který je sice příliš malý na to, aby vám řekl víc, ale souvisí s mým životem hodně.
Tohle všechno mi pak udělalo jasno v tom, co se stane a co se děje.
Je mi osmnáct. Vrstevníci kolem zažívají různé věci a různé zážitky. Baví se s různými lidmi a jejich pohled na život je naivně zaslepený tím, že se budou bavit a pařit a žádné starosti nejsou. Že jsou středobodem vesmíru a všechno se točí kolem nich. A sama moc dobře vím, že v tuhle dobu to prostě nenávidím. Chci být sama. Nechci aby na mě někdo mluvil, nechci aby mě někdo tahal do společnosti s pitomou mozky vymývající hudbou a světem sebestřednosti, sobeckosti a pokrytectví.
A sama moc dobře vím, že za pár let, kdy už bude pozdě na takové věci, mě to zasáhne. Zjistím, že dokud byl čas, nic jsem nezažila. A vím, že to nemůžu vyvrátit, i když jsem si toho vědomá dopředu, protože kdybych se to pokusila změnit, udělá se mi zle a já sa zabarikáduju přinejlepším jen někde na odlehlém ostrově nebo ledovci.
Zjišťuju, že jsem zatracená...že jsem zbytečný člověk, jako ostatní, který ale bude mít ještě větší vadu a to, že i když ten život měl, tak si ho neužil a neumí užít. Proč mi teda byl ten život dán? Proč ho nemohl dostat třeba ten kluk, kterého chtěl táta vždycky místo mě, ale dostal dceru.
Několik let v kuse jsem zkameněla, nemyslela na nic z toho a neprožívala to. Nebrečela jsem. Tenhle fakt nyní vyvracím, protože brečím.
Brečím při psaní tohohle článku.
A nemůžu přestat.

a few of my favorite lyrics

Rozdíly mezi mnou a mojí sestrou

20. dubna 2018 v 10:19 Considerations
Jak už je to dlouho, co jsem napsala nějakou smysluplnou úvahu? Dlouho. Ale ty předchozí, i přestože jsem zcela přesvědčená, že to dneska budou kraviny, měli alespoň jednu dobrou věc a to, že se ne tak úplně týkali mě.
Mám krátký seznam úvah, co chci zpracovat. Není to až tak těžké, ale jde spíše o to se k tomu dokopat.
Tahle bude znít tak trochu jako jedno velké stěžování si na mladšího sourozence, a dost možná i je. Pro mě to je ale přesně něco nad čím se chci zamyslet a jestli dojdu k nějakému závěru, to už na tom nezáleží. Úvaha nějaký závěr mít nemusí.

Here are 21 of the best National Siblings Day memes to share with each other

Jako na houpačce...

17. dubna 2018 v 0:36 My Boring Life
V jednu dlouhou dobu tu nejsem, a pak zase přijde záblesk a já se jako zázrakem znovu objevím a divím se, že tu nikdo není.

Mám pocit, že mě vůbec nic nenaplňuje. Nandavám si tolik možných úkolů, co by mě teoreticky měli probrat stále z toho zimního spánku, ale je to přesně jako nadpis. Když už tuším, že by to mohlo být dobré, stane se něco, co to totálně všechno posere a ještě se k tomu nakupí další hromada, aby to mohla být legrace.
Tentokrát je to ale spíše permanentní nasranost, ze které pak vyplývá hromada nepochopitelných nálad, jako kdybych měla krámy.

Bylo to všechno asi přepracováním.
Přehnala jsem to a teď nejsem schopná dělat nic a musím se do toho pomalu vrátit. Je to složitý a nejde mi to. Chci dělat všechno, ale zároveň nic. Chci se vrátit ke psaní. Je to dost možná jedna z mála věcí, co mi zůstanou...