Březen 2018

Dva týdny nervozity

1. března 2018 v 0:38 My Boring Life
Tyhle dny jsou nějak podezřele klidné. Očekávám nějaké vyrcholení nebo problém, jak už tomu tak bývá v mém životě, ale prozatím bych měla alespoň trochu být produktivní a využít toho klidného času, než to zase padne bůhví kam a hrabat se z toho budu bůhví kdy.

Zima je teda pěkná. Možná se dostávám do fáze, kdy chci už tepleji, ale na druhou stranu bych nemohla bruslit. Konečně zamrzl rybník a stačí se jen domluvit s Brutusem, ale ten čas vůbec není. Padá mi do toho autoškola a můj debilní školní rozvrh. Dneska ale doufám, že se alespoň na chvilku ven dostanu.

Z čeho vyplývá ta nervozita?
Za dva týdny je den projektů a čili i moje výstava. Mám v sobě střídavé nálady. Jedna je z toho nadšená, další to neřeší a je to pro ní jen hloupý den projektů (tu část mám nejradši) a ta další je naprosto v háji.
Je to jen den projektů. Beztak, lidi to nebude zajímat, takže to beru i tak, že nemusím chodit povinně po třídách a můžu si tam jen sednout a v klidu si číst nebo něco kreslit. Nemá cenu to řešit, ale zase je to pro mě úplně nová příležitost. Možná to někoho zajímat bude. Ukážu svojí tvorbu jinak než jen přes internet.
Ale zase tu nastává můj nejhorší problém, že prostě to lidi nepřijmou. Koneckonců, zájmy a záliby se jim motají jinde, dost možná tam přijde někdo, kdo vážně umí malovat a kreslit a naprosto mi to zkritizuje, za což bych byla klidně i taky v poho, ale kvůli mojí nervozitě a blbého pocitu z toho, že vlastně ukazuju kus sebe celé škole a ještě ke všemu naživo a ne jen prostřednictvím internetu, tak je to dost na nic.
Ale jak jsem už řekla, něměla bych to tak řešit. Klidním se, a hodlám na to nemyslet.
S tím však přišel můj další problém, protože jsem do té doby chtěla stihnout jeden obraz a bála se, že ho nestihnu. Dneska jsem ho slavnostně dokončila. Ráda bych ho sem poslala, ale dost možná později, protože ho fotit v tomhle špatném světle je na prd. Hodlám však stihnout alespoň ještě jeden, ale nemám představu, co na něj dám. Vlastně mě napadá hromada věcí, ale nevím, kterou vybrat. K dispozici mám momentálně jen malá plátýnka, na která svá vnitřní muka jen tak nedám.
Bude mi to ale muset stačit. Kolik slavných umělců malovalo pouze na malá plátna, že?

To ale není jediná věc, proč mám zase jako vždy nervy.
(spokojte se s tím, že furt mám s něčím problém. Nikdy nebudu spokojená a klidná, to prostě nemám v popisu práce)

V pátek jedu za Happ. Po dlouhé době jí zase uvidím. Těším se na ní. Ale pak tu je to, že s ní jdu na nějaký koncert, či co a pak na ples (ne v tom slovasmyslu jako maturiťák). Jak znám její společnost, pojede se tam ve velkém. Ne, že by mi to na jednu stranu nějak vadilo, koneckonců to bude zase něco nového, ale jsem ve společnosti naprosto marná. Nemám to většinou ráda, takže proto je mi hrozně zle. Nechci tam jet se opít. Hlavní je to, že uvidím Happ, a pak se uvidí. Už vidím, jak něco vyvedu.

Tohle berte jako...poslední slova, než odjedu.
Pokud se nevrátím, spalte všechen můj majetek a smažte blog. Vymažte mě z povrchu zemského, a pokud by se snad někdy našlo mé tělo a bylo mrtvé, spalte mě taky a popel rozsypejte někde v Oslu. Neházet do hromadného hrobu. Nemám ráda lidi a ostatním generacím nehodlám dávat sebe jako budoucí zdroj uhlí nebo tak, protože se brzy vyčerpá ropa a podobně. Jen ať si umřou.

S láskou,
Aydee

Oslo, Norway ….Stay cheap and comfortable in Oslo: www.airbnb.com/rooms/1036219?guests=2&s=ja99 and https://www.airbnb.com/rooms/6808361