Červenec 2017

Článek před výpravou

3. července 2017 v 13:12 My Boring Life
Asi pravděpodobně věnuju nějakých prvních pár dní článkům z mého života, abych se znovu dostala nějak do toho blogerského duchu. Mám pocit, že po tom měsíci nepřítomnosti jsem tak nějak zapomněla, jak to tady chodí a musím se do toho znovu dostat.

Pravděpodobně jste si toho všimli, ale začala jsem experimentovat trochu s novým vzhledem blogu. Ten poslední se mi sice líbil, ale přeci to jen chce jednou za čas nějakou změnu. Strávila jsem nad tím několik hodin, ale ani moje skilly nejsou dostatečné na to, abych vytvořila něco až tam moc bezva. S designem už neumím tolik co dříve.
Pokusím se to ještě do večera trochu spravit a možná by to konečně mohlo začít nějak vypadat.


Zmiňovala jsem se o tom, že pojedu do Amsterdamu. Akorát dneska večer.
Musím říct, že se těším, ale nedokážu říct jak moc, a tak podobně. Mám s tím se svými současným "stavem" trochu problém. Vůbec nedokážu nic z toho pojmenovat. V tomhle ohledu jsem tak trochu nezkušená a neznalá, takže to asi pojmenuju nějak takhle.
Připadám si někdy až trochu špatně vůči třeba mamce, která se hrozně těší, až se mnou pojede, ale ono to prostě nejde. A jak to těm lidem vysvětlit, aniž by se urazili? Nejde to...Musíte se s tím nějak hold poprat.

Jsou první tři dny prázdnin a já ještě ani pořádně nezačala nic dělat. Jsem stále na začátku a nemůžu se hnout z místa. A pro představu fyzickou...nemůžu se ani hnout z postele. Jsem tak unavená, ale zároveň nemůžu spát....ale ani vstát a dneska jsem sotva dokázala vzít třeba mobil do ruky a někomu odepsat.
Po dost velkém přemáhání se mi to nakonec povedlo.
Jsem dost chudokrevná...chybí mi v těle taková hromada věcí, že to ani není možný, ale nikdy jsem s tím neměla takový problém jako teď. Testy z vyšetření mi ani nepřišli a ani mi neřekli, kdy tam mám přijít. Když dostanete prášky, trvá klidně měsíc, než vůbec zaberou a nebudu lhát....do té doby bych byla schopná fakt udělat nějakou blbinu, a že k tomu nebylo daleko.
Zatím, než se tedy k něčemu dohrabu, tak mi Danny poradil, abych si sehnala hořčík. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, protože mi v těle dost chybí, takže jsem svojí energii nastřádala do toho, abych se dostala do lékárny a zpátky.
Uvidíme, jestli mi to s tou únavou alespoň trochu pomůže.

Me too. - I'm so sorry I've made you feel like this... I'm a fucking killer... I don't want to make you sad... I'm the cause of all this..

Sama si tak říkám, že mi možná ani nejde o to, abych byla šťastná. Když budu produktivní, budu v klidu. Ale když ne, tak se asi zabiju, protože je toho opravdu moc co chci dělat a jestli promrhám tyhle prázdniny, tak celkem asi budu mít promrhaný jeden rok svýho života. Pro mě to je dost...
Mohla bych zkusit někam jít do společnosti...ale nemám s kým, sama bych si možná troufla, ale nemám to zapotřebí, já to tak nesnáším. Dopadnu v životě zle...co si budeme namlouvat.


Nyní mě čeká pár věcí, které by se zdály jednoduché, ale jak jsem řekla, se mnou je to komplikovaný najednou všechno.

- zabalit si pár věcí do Amsterdamu
- dopsat povídku
- dopsat článek

Povídku bohužel nevydám zde. Je to...
Řekněme, že jsem začala psát shipy TEW. Po většinou Administrátor a Ruvik...teď se rozjela i éra Ruvik a Stefano, protože prostě aww. No, ale říkám si, jestli je dobrý nápad to sem vůbec dát. Hlavně...mým cílem je nyní dopsat TNO, takže proč?
Ale článek, který mám dopsat je tento a zatím se daří.

Možná bych mohla zkusit přeci jen napsat článek, o tom, co jsem dělala všechno v Amsterdamu. Přijde mi to hrozně ohrané, ale třeba by to mohla být zábava. A já doufám, že mi odepíšete, jestli má pak cenu něco takového dalšího psát nebo jestli je to nuda. Pochopím to...

Uvažuji, že si vezmu fotoaparát a zkusím, jak moc špatně na tom s fotkama jsem. Svým způsobem je to ale vzrušující zase někam jet. Mám ale poslední dobou dost problém jet vůbec kamkoliv, klidně i jenom na otočku do Prahy. Je to prostě tím prostředím, že nejsem u sebe ve svém pokoji. Nemám strach, ale je to divný. Možná se v tom Amsterdamu zblázním...co já vím. Doktorka mi ale řekla, ať to zkusím a pak za ní zajedu.
Třeba se mi povede se dostat do klidu a nějak si uvědomit, že jsou už prázdniny a můžu se uvolnit. Nějak mi to ještě nedošlo. Nemám totiž se téměř na co těšit, kromě pár věcí. Jsem jak prázdná ulitka...

Nuže, chci poděkovat ke konci Alixxe, že tu pořád je. Moc ti dekuji, je to pro mě čest!
No a pokud tu zůstal ještě někdo nebo se tu někdo jen tak mihne, dejte o sobě vědět. Pište názory na cokoliv, na to, co chcete abych psala, jestli vás zajímá nějaká úvaha nebo tak.
Byl to skvělý pocit pro někoho psát...
Možná to je jedna z cest, jak se dostanu do normálu.

Amsterdam/etsy.com