Nerozhodný Ruvik a Two-face

10. března 2017 v 13:48 |  My Boring Life
Kdybych měla prozatímní průběh svého života dát do jednoho slova, bylo by to: neutrální. Není to tak, že by se během té doby nestalo něco sakra zajímavého, ale spíše proto, protože nedokážu tak nějak vnímat cokoliv s nějakým náznakem emocí nebo něco podobného. Nemám se mizerně, ale nemám se ani dobře. Proto své vnitřní záležitosti ponechám přesně tam, jak zní jejich jméno a přejdu například k pár zajímavým chvílím, co se staly.
Protože prostě nedokážu odolat, rozhodla jsem se koupit si další věci od Killstar. Mám s tím problém. Je mi naprosto jasné, že jakmile si zase něco vydělám, znovu z toho bude další oblečení. Dobře, nebude to oblečení, momentálně jsem si dala s tím útrum a rozhodla se šetřit si konečně na cosplay Ruvika.

Tentokrát jsem si koupila mikiny, po kterých toužím dost dlouho a to nu-war hoodie a jinx hoodie, které velice rádi říkáme Ruvex (Ruvik + Alex) nebo Nerozhodný Ruvik. Skutečně...odhodlala jsem se ke koupi této mikiny a věřte mi, větší dilema jsem neměla. Mamka už tak musí snášet fakt, že prostě nosím trochu jiné oblečení a pamatuju si i ten den, kdy mi kladla na srdce, že si takovouhle mikinu nekoupím ani omylem. Řekla jsem si však, že mi je už ksakru sedmnáct a tak jsem jen klikla na "odeslat objednávku" a těch pár dní počkala, než mi moji milášci přijeli. Nu-war hoodie je skvělá a už při prvním obléknutí jsem byla naprosto nadšená. Pak přišel na řadu Nerozhodný Ruvik.
Související obrázekVýsledek obrázku pro nu-war knit hoodie killstar

Moje první reakce byla....nebudu lhát. Zděsila jsem se. Ale bylo to přesně jako když jsem se poprvé napila whiskey. Naprosto jsem se zamilovala. Je dlouhá...je teploučká a má kapsy! A asi dvacet minut jsme si dělali prdel z toho, že jsem se pokaždé otáčela a sestra jen zvolávala: ,,Ruvik.....Alex......Ruvik......Alex....". A přesně to samé jsme dělali s Abdulem ve škole. No a reakce mojí mámy? Málem se zbláznila. Ale nakonec to vzala lépe, mnohem lépe než jsem čekala. Vypadá, že mi je velká, ale faktem je, že tak vypadat má. Přemýšlela jsem, jestli si vzít celou černou, ale nejen, že byla dražší, ale přišlo mi, že tohle je alespoň originálnější. Jsem Ruvik skřížený s Alexem, i když Alex téměř nic takového nemá. Panečku....jsem taktik.
Šla jsem v ní do školy, lidi zírali, spolužák se mě lekl, Abdul byla sama bez sebe.
Ale větší sranda byla, když jsem v tom šla navštívit bývalou školu. Šla jsem ráno se sestrou a v ředitelně se zeptala zástupkyně, která si mě pamatuje, jestli tu mohu být. Po asi pěti minutách, kdy mi opakovala, jak je ta mikina boží mi řekla, že já tu mohu být kdykoliv a tak jsem s fajn pocitem odcupitala k sestřině třídě a míjela jen ty malé děti, kterým málem vypadly oči. Beze srandy...to si nedovedete představit, jak čuměly. Zaslechla jsem dokonce i něco jako: "To je duch školy" nebo "Koukejte, Two-face". Při té druhé poznámce jsem zrudla, hehe.

Možná jsem ale chtěla říct ještě něco ,co se mi povedlo získat.

Měla jsem narozeniny a to, co jsem si přála úplně nejvíc byl Artbook Evil Within. Přemluvila jsem mamku a ona mi řekla, že mi ho koupí. Ovšem u nás se už sehnat nedal a poslední nadějí bylo Ebay. Po dvou týdnech plných dennodenního sledování aktualizace, kdy knížka cestovala ze Severní Virginie, přes Ohio, Kentucky, Velkou Británii a Německo, jsem se dočkala a mohla jsem se zbláznit. Co mohu říct jen to, že je překrásná. Nádherná...nemůžu se jí nabažit. Perfektní...Poskytla mi hromadu inspirace a možností a hlavně mě baví se na všechny ty obrázky dívat. Byste ani nevěřili jak sexy tam Ruvik vypadá....vrrr.
Výsledek obrázku pro the art of the evil within
Kromě k ukojení mých tužeb posloužila i k něčemu mnohem důležitejšímu a to, k vývoji TEW: The Engagement. V Artbooku totiž jsou i postavy, které nakonec do hry nebyli přidané a některé mě zaujaly tak moc, že jsem je prostě chtěla přidat do svého příběhu. A právě jedna z nich je na posledním teaseru co jsem kreslila. A co se týče té holky, tak vám musím zkazit iluze....Ne, nejsem to já, pokud jste si to celou dobu mysleli. Ta postava je také z Artbooku, ale neměla mít nikdy nějakou významnou roli ve hře. Patřila pouze k návrhům. Při pohledu na ní jsme se ale nemohli ubránit myšlence, že to je Marta, alias dcera Keepera. Moje fantazie mi to však nedala a udělala jsem z této postavy Martu, co se objeví v The Engagement. Marta je po Ruvikovi moje druhá nejoblíbenější postava a to tam skoro vůbec neni....protože....kde jinde uslyšíte někoho, jak na Ruvika zařve: Hej doktore, pamatuješ si mýho tátu?! To prostě....nemůžete jí nemilovat.
To je ale jen jedna ze tří hlavních úloh....
Druhá je ta, že mě a sestře pomůže při práci na našich cosplayích a na Sammyho taky. Sammy je ale tak trochu napřed, hehe.
No a poslední, a to už asi tušíte...S její pomocí můžu pracovat i na panence.
A to je další věc, ke které se chci dostat.
Rozhodla jsem se, jak panenku budu dělat. Nechala jsem se inspirovat ruským umělcem Michaelem Zajkovem. Abych však mohla začít, potřebovala jsem něco, co se stalo docela pěkným oříškem, a to oči.
Dělat oči jako poslední by bylo opravdu složité a proto jsem je chtěla udělat tak, že je zakomponuju do výroby rovnou a budu je péct spolu s hmotou. Vyrobit vlastní by však zabralo dost práce, a tak jsem se rozhodla si pořídit speciální oči pro tento typ panenek.
Kolik asi myslíte, že stojí takové oči? Nad 300 korun rozhodně. Proto jsem uvažovala o akrylátových. Jsou téměř stejné, ale daleko levnější. Narazila jsem však na závažnější problém a to ten, že při té teplotě, při které musím hmotu zapékat, se akrylát stává tekutým. A co bylo ještě špatné? Jak snadné je sehnat bílé oči? No...nakonec mi však pomohla na to přijít profesorka na protetiku, která má téměř stejný zájem jako já. Proč nekoupit skleněnné korálky a oči poté domalovat? Ptala jsem se sama sebe, proč mě to nenapadlo dřív. Proto jsem tenhle týden zašla do korálkárny a vzala si skleněnné korálky, které mi přišli jako nejvhodnější. Bohužel, bílé neměli, a tak jsem vzala tyhle průhledné. S prací na panence chci začít už o prázdninách, takže snad to půjde.
Ano...prázdniny...
Říkala jsem si, jestli budu doma nebo ne, ale k mému štěstí se naši rozhodli, že pojedeme do Itálie na hory. Těším se, po tak dlouhé době zase lyžovat. Co je ale nejlepší? Jedeme na místo, kde jsme byli před deseti lety, takže doufám, že mi zase vyplují nějaké ty vzpomínky. Tam jsem si kupovala svoje první hry na PSP. Nostalgie....krásná nostalgie.
Znamená to tedy, že celý příští týden nebudu moct nic vydat, protože nebudu mít internet.
Ale nebyla bych to nakonec já, kdybych nezmínila něco ze svého nového já....i když popravdě moc nové není....je vlastně stejné, jen bylo schované.
Zkoušela jsem to řešit...netušila jsem, kde začít, a tak jsem zašla za školní psycholožkou, která mi řekla, že to dobré prostě není a že bych měla najít odbornou pomoc. Nevím, co si o tom myslet...Musím o tom dost přemýšlet...Odhodlám se jít někam nebo se rozhodnu, že nebudu slaboch a dokážu se s tím poprat bez ničí pomoci?
Zásadnější otázka je....jestli se s tím skutečně poprat chci. Protože se stále více přikláním k myšlence, že to řešit nechci a líbí se mi to.

S tímhle tempem Aydee zešílí....ale co si budeme povídat....asi se moc nezmění....možná
 


Komentáře

1 Seb Seb | 13. března 2017 v 18:16 | Reagovat

Já k tomu nemám moc co říct, protože většinu vím z první ruky a už jsem ti k tomu svoje řekl, hehe... Kažopádně se nemůžu dočkat až Ruvika uvidím naživo :D
Knížeška je libová, ale to už jsem taky říkal, když jsem tam slintal nad Josephem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama