Únor 2017

Madness: Redemption - 31. část

26. února 2017 v 7:12 Stories
Včera mi vůbec nefungoval blog, takže jsem nemohla vydat Madness, ale teď to tu je, takže administrátoři na blog.cz budou žít. Prozatím...

Do konce nám však zbývá poslední kapitola...asi...a pak epilog.
Pokud na tomto blogu ještě někdo zůstal...co si o tom myslíte? Vaše názory by mě zajímali...
Nicméně chci zase napsat po dlouhé době nějaké články jako jsou úvahy a tak podobně, takže pokud chce někdo nějaké konkrétní téma, jen si řekněte!


Madness: Redemption - 30. část

20. února 2017 v 7:15 Stories
Internet mám zpět! Musím s ním šetřit.

Věděli jste, že do konce Madness zbývá už jen pár kapitol? Jen pár kapitol....
Madness....kam jdeš zase?


Fakta o povídkách aneb, co jste o nich nevěděli

14. února 2017 v 9:34 My Boring Life
Přišla jsem o dlouhé vlasy, ale já s nimi něco udělám a snad se mi podaří za pár let mít takové, jaké chci. Hehe...všichni víme, že se tak nestane. Nenávidím se.
Protože jsem se zasekla trochu v jednom příběhovém zvratu v Madness, tak jsem se rozhodla vydat tenhle článek jako znamení toho, že tady stále jsem a na svých povídkách se snažím pracovat jak nejvíc to jde. Je to těžké, mám toho moc. Bolí to. Ale musím si zvyknout na podobný styl života.
Nechci však, aby jste si mysleli, že tento nápad vznikl jen proto, protože nevím co psát. Kdepak....Tohle mě napadlo už kdysi, ale na nápad jsem rychle zapomněla. Předevčírem se to vrátilo zpět a nyní jsem se rozhodla to uskutečnit.
Během mojí "blogové kariéry" jsem napsala, alespoň pro mě to tak je, hodně povídek. Sice se jim poslední dobou nevěnuji tolik jako dříve, důvody opakovat nebudu, pořád to tak pro mě je. Přemýšlela jsem o nich celé dny, dumala nad pokračováním, psala v průběhu dne, některé nejen v digitální podobě a prošli i mnohými změnami. Vedlo mě to k takovému nápadu vytvořit článek, kde vás seznámím s fakty týkajících se právě nich. Nuže....pustíme se do toho.

Co by se stalo, kdyby Jimmy a Aydee byly ve STEMu

13. února 2017 v 14:22 Stories
Bylo to, jakoby na nás vybafl Ghost ze skříně. Útroby se nám na pár vteřin sevřely a zničehonic se obývací pokoj, který denně vídáme, změnil v rozsáhlejší místo. Obklopila nás tma a jediný zdroj světla byl měsíc vysoko na nočním nebi. Nádvoří, uprostřed kterého jsem já a moje mladší sestra stály bylo ze stran obklopeno starými dřevěnnými domy.
,,Co to...kurva!" vykřikla Jimmy (moje sestra) a oči jí div nevypadly údivem.
Moje reakce byla tichá, však o následujících pět vteřin později asi takováto:
,,eeeeeeeeeeee!"
,,Kde to krucinál jsme?!!" zakňučela Jimmy zoufale a rozhlížela se kolem sebe s ústy otevřenými dokořán.
,,Tyvole já nevim...nevim...já...počkat...Já to tady poznávám!! To je Elk River!!" zvolala jsem nakonec překvapeně a s úsměvem od ucha k uchu.
,,Jaký sakra Elk River? O čem to tu meleš!" zakřičela sestra se svraštělým obočím pobouřeně.
,,Elk River! To městečko! Jsme v Evil Within!" řekla jsem nadšeně a úsměv přetrvával.
,,Doprdele!" zaklela a hlavu zabořila do dlaně. Kdyby to šlo, obličej by jí prošel skrz.
,,Ty bláááááhooooo!!" vzdychla jsem a točila se dokolečka.
,,Chceš tím říct, že jsme zavření ve hře, a jde po nás maniak bez trička a v kapuci?" zeptala se sestra.
Obě jsme na sebe hodili krátký významný a lišácký pohled.
,,EPIC!!!" zařvaly jsme ve stejnou chvíli.
Zničehonic se za našimi zády ozval dusot, chraptivý dech a zvuk motorové pily. Ale my se neohlédly. Místo toho následovalo těžké polknutí.
,,Neříkej mi, že je za námi Sadist...." zakňučela Jimmy s vytřeštěnýma očima.
,,Neohlížej se..." řekla jsem klidně a s malým úsměvem. ,,A jdi dopředu.."
Následovalo zachrastění řetězů, pobouřený řev a dusot nohou se zrychlil.
,,PANIKAAAAAAAAAAAAA!!!!!" křičely jsme a s nohama na ramenou jsme přeletěly téměř celé Elk River se Sadistem a Haunted sviněmi v zádech. Ostatní naše končetiny pluly vzduchem jako vlajka v prudkém větru.
Běžely jsme téměř bez cíle, dokud se za námi neozvala obrovská rána, div jsme nespadly do hlíny. S radostným pohledem na spadlou bránu jsme se snažily pobrat dech.
,,Uhh....eeeehh...teedaaa.." vzdechla jsem a opírala se rukama o kolena.
,,Tak to byl těžkej kalibr." Jimmy na to.
,,Hele ale....hele kámo. Ta brána...ta se sama od sebe zavřít nemohla." konstatovala jsem a pohled upírala na ni.
,,Hehe.....vůle Ruvikova" usmála se potutelně Jimmy.
,,Hej Ruviku!" zvolala jsem a s lišáckým pohledem zahleděným na oblohu pozvedla ruce.
,,Co kdybychom ti řekli, že víme úplně všechno, co se tady děje, kdo js-"
,,Ty blbečku!!" zasyčela Jimmy a nechala tak mojí větu nevyřčenou úplně.
,,To tě Evil Within nic nenaučilo? Jakmile si začneš vyskakovat, tak je tady, prostě port a kchchchch!" zasyčela a se závěrečným citoslovcem imitovala Ruvika vymrštěním ruky.
Jen jsem se na ní šibalsky usmála a pokračovala dál.
,,Co kdyby si sem přišel a ukázal nám, co skrýváš pod tím sexy pláštěm?" zasmála jsem se.
Ozvala se prudká bolest v hlavě, jako když mi někdo jednu natáhnul.
,,BLBEČKU!" zasyčel hluboký hlas za mnou a v mžiku byl opět pryč.
Obě jsme se na dobré dvě minuty zasekly a s vytřeštěnýma očima hleděly, já před sebe a Jimmy na mě.
,,Co.....to....bylo?" řekla a její pohled se nezměnil.
Pomalu jsem ruku přesunula k místu, kde se bolest ozvala a po chvilce na to řekla:
,,Asi moucha."
Jimmy ruka se opět ocitla na její tváři při těžkém facepalmu.
,,Jdeme?" usmála jsem se opět a vykročily jsme vpřed vstříc našemu zvrácenému osudu.
...
Nohy se nám téměř pletly, když jsme se pokoušeli prchat před obrovitou postavou pana Kasičky, jenž nás pronásledoval úzkými temnými chodbami.
Sestra se uprostřed cesty zničehonic zastavila a na rtech se jí rozehrál široký úsměv.
,,Proč já vlastně utíkám?" zvolala sama pro sebe a s otevřenou náručí se hrnula zpět.
Já ji však stačila chytit za límec trička a smýknout s ní dozadu.
,,Teď fakt ne!!!" zapištěla jsem a táhla jí celou cestu za sebou.
...
,,Tady je ale vedro!" řekla jsem, jakmile jsme se ocitly v uzavřeném prostoru s hromadou barelů červené barvy.
,,Ty se zajímáš o to, jestli je tu vedro a ne o to, jak jsme se sem dostali?" zeptala se Jimmy opět pobouřeně a zběsile přitom gestikulovala.
,,Mě zase Evil Within naučilo to, že tady nedává smysl nic."
Na to mi nic neodpověděla a místo toho jsme se opět rozhlédly kolem sebe.
,,Kde to vlastně jsme?" zeptala se.
V tu ránu se ozval mužský a ženský řev a kolem nás proběhl Seb se zrůdnou Laurou v patách. V reflexu jsme se obě natiskly na zeď a sledovali dramatické dění kolem.
Má ruka vystřelila k čelu a hledíc do dálky jsem řekla:
,,Páááni. To mu to sviští, není-liž pravda?" řekla jsem.
,,Tyyyvole, ten je naspeedovanej." zamumlala Jimmy a hleděla na dvojici stejně zaujatě jako já.
Sebastian zaběhl za roh.
,,Hele,...ehm!" zamumlala Jimmy a zvedla ruku.
,,Tam bych bejt tebou neběžela!" zavolala jsem. Následoval opět Sebův výkřik.
Obě, já i Jimmy jsme stáhly obličeje do bolestné grimasy a se zatnutými pěstmi sklonili hlavy s dramatickým zasyčením.
,,Tak příště...." řekla jsem.
Sotva má věta dozněla ve vzduchu, před námi se objevila Laura, která ještě ani ne před minutou, naháněla Seba. Naše pohledy byly opět vytřeštěné. Hlasivky nám vykonaly službu a my mohly jen upřeně a šokovaně zírat. Než se však Laura stačila napřáhnout, vzplanula mocným plamenem, díky Sebastianovi, který jen stačil včas škrtnout zápalkou.
,,EEEEEEEEEEEJ!!!" zvolali jsme jednohlasně jak na fotbalovém zápase a pozvedly ruce k nebesům.
Při následném Ruvikově zásahu jsme pohlavek dostaly ve stejnou chvíli obě dvě a přitom se vzájemně srazlily hlavami.
,,Ruviku!!" zakřičela Jimmy.
,,Not again!" já na to.
Kvůli této krátké události jsme téměř zapomněli na to, že před námi stále stojí Seb a upírá na nás překvapený a i vyděšený pohled.
,,A kdo vy kurva jste?" zeptal se částečně rozzuřeně.
,,To by si chtěl vědět." usmála jsem se chlípně.
,,Nehraj si na taktika." zabručela Jimmy na mě.
Sotva stačí položit další otázku, proti nám se řítila zase Laura. Seb se na nás podíval.
,,Pojďte za mn-"
To už jsme ale doslova letěly přes chodbu střemhlav přímo do výtahu, jehož mříže se za námi okamžitě zavřely a Laura s pobouřeným křikem zůstala za nimi. Začaly jsme klesat.
,,Tak tohle bylo o vlásek!" zvolala jsem a uchechtla se.
,,Idiote!" zasyčela opět Jimmy a v tom se výtah zastavil.
Začala nás obklopovat mlha a ticho začínalo být více než dramatické.
,,Nenenenene" šeptala Jimmy téměř neslyšně.
,,Tahle část mi NĚCO připomíná." řekla jsem nahlas.
,,Nenenenene!" zvyšovala Jimmy hlas a mříže se najednou rozletěly do stran.
,,nenenenenene!" vyskočil hlas Jimmy o několik oktáv výš.
Do výtahu vkročil Ruvik. Obě jsme se natiskly co nejvíce dozádu a s tichým a dramatickým ,,vrududum dum dum.", které jsme viděli v jednom z TEW cracků, jsme sledovali, jak Ruvik přišel až téměř k nám.
,,Konec dramatičností!" řekl zničehonic a rozhodil rukama.
,,Můžete mi prosím vás říct, co tu děláte?!"
,,Nooooooo, to nám řekni ty, my nevíme jak jsme se sem dostali." řekla jsem opět se svým lišáckým úsměvem.
Jimmy mi vlepila sama od sebe pohlavek.
,,Můžeš alespoň na chvíli přestat mlít sračky?!" zasyčela.
Rána však pro mě byla tak prudká, že se mi zamotala hlava a já v tu ránu netušila kde jsem a co jsem. Bezmyšlenkovitě jsem pronesla směrem k Ruvikovi:
,,Ahoj krásko, nechceš si užít?" zamumlala jsem s chlípným pohledem.
Jimmy najednou seděla na zemi s hlavou zabořenou do dlaní a s hlasitým: ,,Proooooooooč?!"
,,NE jako, jak jste se sem dostali, ale.....co to tady děláte?!" řekl opět Ruvik, už se znatelnou zlostí v hlase.
,,No! Mohu jen konstatovat, že se ti hlavou prohání strašný sračky!" já na to.
,,Včetně Jimeneze...." zamumlala Jimmy stále s hlavou v dlaních.
,,Jo a být tebou, nezadržuju prdy, protože pak se ti to dostává do mozku a ty máš tak zasraný nápady."
Obě jsme si plácli a zvolali: ,,JOO!"
Ruvikův pohled byl upřený na nás. Byla v něm směsice překvapení a vzteku, který jsme poznali díky jeho výraznému tiku v dolním víčku.
,,VEN Z MOJÍ HLAVY!!!!" zařval.
,,Ten nejpodělanější můj nápad byl ten, že jsem vás sem pustil!"
,,Wohooou! Uklidni se, drahoušku, to škodí zdraví. Nějak nám to tady vře! Jsi nějaký rozpálený!" usmála jsem se opět.
To už byla poslední kapka.
Svět se s námi téměř zatočil a my se opět ocitly v našem obývacím pokoji, já svírajíc v rukou ovladač od Xboxu a sestra vedle mě. Na televizi stále běžela hra a my si obě uvědomili, že to byl zřejmě jenom sen. Nebo jsem si to alespoň já myslela, dokud jsem si nevšimla, jak sestra pevně svírá Kasičkovo kladivo.
Na obrazovce byl vidět právě on, jak zmučeným hlasem říká: ,,Ta svině mi vzala kladivo!" a Ruvik mlátíc hlavou o zeď se slovy: ,,Co jsem si to kurva myslel?!"

KONEC

Stories from Arkham city

6. února 2017 v 14:25 Stories
Odedneška budu mít internet za dva týdny. Do té doby jsem zcela závislá na studovně v podzemí této školy a upřímně...Nestěžuji si. Asi si tu zavedu nějaký kávovar nebo tak a budu tady bydlet....

Nicméně se chci ještě vyjádřit ke svým předešlým, dost debilním článkům.
Díky za vaše vyjádření a tak, opravdu si toho vážím. Je mi líto, že jsem se uchýlila k tomu, abych to napsala sem, ale to už je nyní stejně jedno...Znáte mojí opravdu podivnou a nevypočitatelnou povahu.

Nyní k k věci...
Není to sice Madness, ale je to něco trochu jiného a nového. Kombinace dvou her, z toho o jedné nebyla v historii tohoto blogu ani zmínka.
Tato povídka vznikla během víkendového hraní a dělání hloupostí s mojí sestrou a je věnovaná jí.
Ještě jsem nikdy nenapsala povídku věnovanou mé sestře a nyní k tomu došlo. Možná z toho i vznikne nějaká série povídek...


to snad není možný...........

2. února 2017 v 9:27
Vážení, já toho víc za tenhle týden posrat nemohla.
Tenhle týden byl tak hrozný a zničující....já se na pondělí už najednou tak netěším...já užfakt nemůžu...nevím co mám dělat. Víc jsem toho posrat nemohla.
Nedokážu mít přátele...já nevím, jak se s nimi mluví....já prostě....lidská bytost pro mě nic najednou neznamená. Jejich city mi jsou najednou ukradený....
Je vůbec zázrak že si to uvědomuju.....co mám sakra dělat??!!!!!

CO MÁM DĚLAT!!!!!????