Září 2016

Madness: Redemption - 1. část

30. září 2016 v 23:57 Stories
Vážení, oficiální kapitola s příběhem je tady a byla bych velice ráda, kdybych slyšela vaše názory.

Přicházím ale i s návrhem.
Budu potřebovat konkrétní postavy do tohoto příběhu. Nejenom lidi ze skupin, které tam samozřejmě najdete, ale konkrétně "pacienty".
Takže pokud chcete nějakou postavu v tomto příběhu (můžete i sebe) tak požaduji:
1. jméno
2. věk
3. popis jako barva očí, vlasů, výška apod. (klidně do detailů, jenom mi to pomůže)
4. za co je zavřený/á
5. (dobrovolné) vlastnosti, zlozvyky, typické chování atd.

Návrhy či požadavky piště do "zprávy autorovi" v menu úplně nahoře. Nikdo vaše zprávy tak neuvidí a přijdou jenom mě. Nemusíte uvádět své jméno pokud nechcete, ale hlavně požadavky na postavu.

Nebojte se jít do detailů, páč mi to jen pomůže vytvořit postavu lepší a zandat jí do děje jak nejlépe to půjde.


Madness: Redemption - Prologue

27. září 2016 v 0:00 Stories
The time has come...


Aydee dobývá svět

26. září 2016 v 22:04 My Boring Life
Dobře, není to tak doslovně, ale jako nadpis se to hodí, dobře, no ne?

Bude tomu asi tak týden, co jsem si začala s někým psát. To není zas tak neobvyklé. Co bylo ale u mě neobvyklé bylo to, že ta holka, se kterou si píšu je z Anglie.
Jak jsme na sebe narazili? Na instagramu. A to tak, že mě poprosila, jestli bych nenakreslila obrázek Devina a Mika. Taky bych ráda udělala další samostatný článek co se týče mých kreseb a podobně, ale o tom později.

Začali jsme se spolu bavit a dokonce jsme si volali na skypu. První, co jsme si tak vyjasnili byla čeština. Chtěla naučit nějaký český sprostý slovo. Od té doby ho používá furt a já z toho prostě nemůžu. Největší sranda je, si něco melu pro sebe a ona tomu nerozumí.
No, ale co mám říkat já, že? Sice jí většinu rozumím, ale moje angličtina ještě stále není na takové úrovni, abych se bavila plynule a bez chyb.
Myslím, že její jméno mohu zde vyřknout. Tak tedy jí budeme říkat Rosie. Protože si prostě tak říká.

Nuže, Rosie je dost upovídaná. Mluví pořád a pořád a směje se a ten její optimismus je na ní i fajn. Zatímco já jsem spíš zamlklá, i když jí rozumím o čem mluví.

Rosie začala psát nějakou fanfikci s MIW a vypadá to opravdu dobře. Její styl psaní se mi líbí a ten nápad na tu povídku také není zlý. Ovšem nastává moment, kdy se rozhodla, že mě chce přidat do té povídky. Takže....Aydee je v povídce. A už jsem ve 3. kapitole!

Takže takhle vypadá asi chvíle, kdy se Aydee rozhodne nakazit lidi nějakým morem i v zahraničí. Dříve nebo později se vyskytne epidemie s názvem "Aydee". Nevymyslela jsem nějaký originální název, ale na to snad časem přijdu.


Tenhle víkend jsem si chtěla užít. Rodina odjela někam beze mě na Lipno a já měla být až do úterý doma sama. Žádné párty se u mě nekonají. Největší kalba to u mě je, když si nahlas pustím písničky a vylezu z pokoje. To je asi tak všechno.
Jenže co se nestane, změna počasí na mě měla vliv také. Dneska mi bylo tak špatně, že jsem nešla ani do školy. Takže víkend v hajzlu a ještě si budu muset nějak doplnit učivo.
Zítra ale se už pokusím vyrazit, protože si pojedu vyzvednout tři velké plakáty. Těším se na ně. Bude se zase měnit výzdoba pokoje.

Podzim mi opět přinesl tu BVB nostalgii, takže jsem zase začala kreslit obrázky na podobné téma. Už jsem se dostala do fáze kreslení, kdy se snažím kreslit podle vlastní fantazie. Pokud chci ale kreslit reálné lidi, potřebuju na to hromady předloh, ale už jsem nakreslila dvě strašně super kresby LOTB. No...dobře...řeknu to takhle...co se týče tématu, jsou divné. Pro mě mají hlubší význam, který málokdo pochopí. Pro ostatní to mohou být pouze obrázky.
Jak jsem ale řekla, článek o kreslení bude příště.

Nyní se dostávám k důležité informaci...

Dneska o půlnoci čekejte prolog...
Prolog k tomuhle....


Ujasnění si pár věcí

23. září 2016 v 22:38
Tento článek bude krátký a hlavně informační.

Musíme si ujasnit pár věcí. Nebo takhle...já vám je musím ujasnit.

Jak jsem už psala v minulosti, ovšem nevím, zda-li si to někdo z vás pamatuje, mám problémy psát, co se týče příběhů, přesně tak jak si zadám. Píšu podle nálady, nápadů a tak podobně. Většinou mi to tak ale vycházelo, protože na povídku jsem měla nálady.
Nyní se akorát projevil ten fakt, že to je pravda.

Nejsem ale někdo, kdo s povídkou jen tak sekne.

Nastal podzim a vrátila se mi obvyklá nostalgie. Dokonce jsem se vrátila k BVB!! Ale to by musel být článek ještě jeden, abych podrobněji popsala tohle období, které prostě žeru.

Co se týče povídky The New Order, tak ta bude v momentální době pozastavena.
Nedokážu psát, protože nemám inspiraci a náladu. Jednoduché. Co je ale super je to, že zřejmě pojedeme se třídou do Osvětimi, takže tam bude inspirace až nad hlavu a spolu s novým albem od Sabaton by to snad i vyšlo.


Co se týče The White Rook, tak to je povídka taková....řekněme, že se oficiálně považuje za pozastavenou, ale nebude překvapení, když se sem tam jednou za dva týdny objeví další část.


No a nyní se dostáváme k tomu, co ve mě vyvolalo tak drsnou nostalgii, že to nemohu nechat na jindy než nyní. Něco, co jsem někdy v tuto dobu začala psát...Něco, kde se takováto nálada rozhodně vyplatí.


A dále to nejhlavnější, co má spolu s tím předchozím přijít...Ovšem oficiální obrázek je ještě v procesu, ale vy víte, co mám na mysli.

Bude to fakt...šílený...


Výzdoba pokoje

16. září 2016 v 23:11 My Boring Life
Někteří lidé čekají celý týden na pátek, jiní celý měsíc na výplatu, jiní celý život na štěstí.
Já naštěstí patřím k těm, co čekají na pátek...

Vynechám pro dnes tu část dne, kdy jsem musela sedět v místnosti spolu s dalšími dvaceti lidmi, které bych raději viděla ve svém budoucím lihovém akváriu.
Po škole jsem byla chvíli venku s Brutusem a po chvíli se přidal i Hnusus. Nakonec jsem skončila jenom s Hnususem u něj doma, kde jsme popíjeli kafe a najednou se dostali k vážnější debatě.

Kromě toho jsem se ale dozvěděla velice zajímavou věc. Co se týče setkání mě a Hnususe, posledních pár let to bylo asi takové, že jsme vlastně skoro vůbec nebyli venku jenom sami dva. Dnešek byl po dlouhé době takový a dozvěděla jsem se třeba, že se Hnusus zajímá o okultismus a podobné věci jako já.
Díky této debatě navazuji na hlavní informaci tohoto článku...

Po delší době, kdy můj pokoj vypadal asi tak přirozeně jenom s pár plakáty jsem se rozhodla jej trochu zútulnit.
Proto jsme se vydala až do temnoty krámu, který jsem prohrabala a vytahala ven různé vázičky, košíky, kytky, ozdoby, svíčky a jiné věci a pustila se do práce.
Z černých papírů jsem si vytvořila menší zeď na kterou plánuju namalovat různá souhvězdí. Rozestavěla jsem si svíčky, sehnala si nějaký ten svícen a v plánu mám ještě vytapetovat různými skicy, obrázky a podobnými věcmi.
Doufám, že výsledek bude stát za to. Ještě mě čeká spoustu práce.
Fotografii posílat nebudu, už mne hold znáte, ale alespoň se tu budu cítit tak trochu příjemněji a nebude mě snad deprimovat ta křiklavě modrá zeď. Už jí mám pokrk.


Jak vás vzhled dokáže změnit?

14. září 2016 v 21:22 My Boring Life
Tento článek bych konečně ráda zaměřila na věc, o které jsem psala dost dlouho a nyní se konečně stala. Je to nepodstatná věc, která se týká pouze změny vzhledu, ale naregistrovala jsem i trochu jiné změny, kterým bych se i ráda věnovala.

Na konci školního roku jsem se konečně dostala ke kadeřnici a nechala si odbarvit celou hlavu.
Když jsem tam poprvé šla, cítila jsem se dost nervózně. Co když mi ta barva prostě nebude sedět? Je to velký krok. Nikdy jsem si takhle vlasy nebarvila, bude to obrovská změna na kterou si třeba ani nezvyknu. Co když mi ta kadeřnice řekne, že ty moje vlasy to prostě nezvládnou?
Je to moment, na který se zároveň neskutečně těšíte. Odjakživa jsem byla zastánce názoru, že vzhled není úplně ovšem. Ano...Úplne o všem není, ale o něčem přeci být může, ale k tomu se ještě dostanu.

Přeskočím na chvíli, kdy jsem seděla už v kadeřnictví. Moje nikdy neodbarvované vlasy a přírodně světlejší barva byly obrovská pozitiva k tomu, abych je mohla mít úplně odbarvené.
Po asi třech hodinách jsem se na sebe podívala do zrcadla.
Zkameněla jsem a nevěděla, jestli se jen přiblble usmívat, vyděšeně zírat nebo lítat po celé místnosti. Tohle jsem byla já? Vypadám jak ze Švédska. Kruci, tohle jsem opravdu já?
Vlasy jsem neměla ale úplně bílé, což jsem očekávala. Napoprvé prostě úplně bílé vlasy nejsou. Byla jsem víceméně blondýnka. Ale nadšená...Nadšená, protože to byl obrovský krok.
Odcházela jsem odtamtud s dobrým pocitem.
Zvykalo se na to trochu obtížně. Pro mámu, ne pro mě. Měla jsem dojem, že jsem si na to zvykla téměř okamžitě. Taková změna barvy by ve většině případech znamenala úplně jiný výraz ve tváři a taky by se mi k tomu nemuselo hodit všechno oblečení.
Další pozitivum...chodím jenom v černé a bílé. Takže tohle byla věc, která mě ale vůbec netrápila.
Vlastně mi to potom všechno sedlo mnohem lépe mi přijde.

Uběhli dva měsíce prázdnin. Byla jsem na brigádě, vydělala si dost velký finanční obnos na to, abych jej utratila za věci od killstar. Takže to byla další obrovská vlna štěstí.

Ta hlavní věc na kterou jsem se těšila byla ta, že jsem měla jít zase ke kadeřnici. Domluvili jsme se na další odbarvení a na odrosty. Tentokrát jsem šla klidněji.
Nastalo další odbarvování a výsledek?
Vlasy...komplet...bílé.
Měla jsem neskutečnou radost. Máma mě už doma očekávala s tím, že vypadám jak Legolas. Tahle přezdívka mi zůstala doteď.
Takže nyní mám to, co jsem chtěla už víceméně dva roky. Bílé vlasy.

Teď bych se ale ráda dostala k tomu hlavnímu.

Se změnou mojí vyzáže ale přišlo i něco dalšího a to...můj lepší pocit. Měla jsem ze sebe lepší pocit a taky jsem zaznamenala i slabší nárůst sebevědomí. Cítila jsem se šťastnější. Je to hloupý důvod k tomu být šťastná, ale nebudu lhát, je to tak.
Velkou zásluhu na tom ale má i brigáda. Potkala jsem tam nové lidi a bavila jsem se s nimi a pořád chci. Najednou se s nimi dokáži bavit víc než kdysi.

Přes tenhle půlrok nastalo hodně změn. Alespoň pro mě. Dokonce se mi povedlo i pár věcí, o které jsem usilovala. Celkově tyhle prázdniny byly prostě fenomenální.

Tenhle blog zaplňuji neustále různými fotkami z různých stránek. Tak sem tedy protentokrát hodím tu svou.

Co ale budu dělat se svými povídkami, kde většinou hlavní postava má bílé vlasy. To opravdu nevím. Jak jste si mohli povšimnout, dost jsem se zpomalila co se týče vydávání povídek. Možná to bude z toho jednoho důvodu. Nerada se spojuji s postavami v mých povídkách. Najednou, když jsem jim podobná, píše se mi to mnohem hůř.

Nedokázala jsem dopsat článek o sériovém vrahovi.
Měla bych se ale neskutečně stydět. Ano, stydím. A proto raději nic neslibuji a nic neříkám. Prostě se k tomu už raději nebudu vyjadřovat, jinak přijde další hořké zklamání a to nikdo nechce. Nebo alespoň já...


Strach z myšlení

12. září 2016 v 21:44 Considerations
Asi bych se měla stydět, ale ne...Ani to se mnou nehne. Proč? Protože to téma si musíte nejdříve nechat projít hlavou a nemáte k němu co říct a pak to najednou přijde.
Takže právě končící téma týdne píši pomalu na začátku dalšího týdne, ale co je na tom?

Člověk myslí na spoustu věcí. Kdekdo by se i divil, na co dokáže takový člověk myslet úplně v jiné situaci. Typický příklad jsem třeba já. První hodina patologie a ukázka fotografií rozporcovaných těl a já myslím na guláš s masem. Zpívání v kostele na Vánoce a já myslím na Devina v sexy prádýlku. A teď jsem na sebe práskla nějaké věci...
Takhle to mají ale prakticky všichni. Dala jsem příklad věcí, které mi jsou podobné, ale může to být různé.

Teď ale přijde jeden takový moment, kdy si uvědomujete, na co to vlastně myslíte nebo co se vám to honí hlavou. Začnete se do ní mlátit, rvát si vlasy a říkat si, co to sakra je. Stále uvádím příklad něčeho podobného jako je uvedeno výše.
Začnete mít z těch myšlenek až strach. Strach z toho, co se vám dokáže zrodit v hlavě. Můžou to být i naprosté blbosti. Klidně se ocitnete i v situaci, kdy se vám přímo do věci, co v tu chvíli děláte, přidá něco, co jste opravdu nechtěli a to je teprve něco. Člověk neví, jestli je blázen, psychopat nebo něco jiného...
To je ale případ mě a podobných.
Myšlenky, ze kterých máme strach se nám celkově třeba pojí s věcí, které se bojíme nejvíc.
Například pro někoho strach z toho, že neudělá maturitu. Myšlenka na to mu už jenom dokáže srazit sebevědomí. Nebo takový ten moment, kdy na něco krátce pomyslíte, ale ihned se to snažíte zahnat, protože máte strach z toho, že když na to budete myslet, stane se to.

A nebo jste prostě jen blb a bolí vás už jenom to, že musíte přemýšlet. To se mi taky kdysi stávalo. Teď se to nějak snažím napravit...Vychází to? Řekla bych, že ano.

Je zvláštní, že jsme se na malou chvíli dostali k tématu strach. To je docela zvláštní téma a nevím, jestli bych na něj sama dokázala něco napsat. Člověk by si řekl, že lze o tom napsat jenom pár vět, ale ono se to dá krásně rozvinout. Jen na to mít dostatečné schopnosti, kterými jaksi sama úplně neoplývám.

Vůbec to nesedne k tématu, ale čeho se tak bojíte vy? Je úplně normální, když někdo třeba sám nechce o tom mluvit, či je to pro něj moc osobní. To plně chápu...Ale jen tak se prostě ptám.
Nebo jaké myšlenky vás dokáží naprosto vykolejit?



Spali jsme spolu...

5. září 2016 v 16:42 My Boring Life
Je to asi týden, co se tato událost nebo spíše cesta uskutečnila, ale nevidím důvod, proč o tom nepsat.

Ještě než začali prázdniny a uvažovala jsem hořečně co budu přes ně dělat, abych je úplně nepromrhala, tak mě při psaní s Happ napadla jedna věc.
Znělo to normálně, ale pro nás trochu neuskutečnitelně, protože hrozil nedostatek času a podobné věci. Na poslední chvíli to i vypadalo, že to nevyjde, ale i přes to, že to bylo ke konci prázdnin, stalo se to.

Byla jsem navštívit konečně Happ.
Vzhledem k tomu, že bydlí až někde v Asii, tak to byla značně dlouhá cesta, ale za to se mi líbila a celkově ty dva dny, co jsme spolu strávili byly pro mě skvělé.

Jsou ovšem věci, o kteréch nechci psát do podrobna a vzhledem k tomu, že Happ neví, že tenhle článek píšu, tak ani sama nemůže schválit co bych mohla zmínit a co ne a tak jsem se rozhodla zmínit pár věcí, co za řeč stojí.