Duben 2016

Ten moment....

30. dubna 2016 v 11:56 My Boring Life
Tenhle článek nebude ani tak o tom, co se děje současně v mém životě, ale spíše o tom, jak to s tím asi tak přibližně je a jsem si jistá, že nejsem jediná, kdo to tak má.

Opravdu netuším, jestli to znáte...Kromě ovšem zákonu schválnosti, ale tohle je něco trošku jiného. Když si tak všechno tohle přehrávám v hlavě jako reprízu v televizi...je to zvláštní a na druhou stranu zase někdy docela fajn.

Dám příklad...
Nedavno jsem se ve svém článku zmiňovala o tom, že Ashley o sobě nějak najednou nedává moc vědět a že to začíná být divné. O asi několik hodin později přidal příspěvěk a pak se to rozjelo. Dneska jsem zpozorovala na jeho instagramu další fotku a říkám si....tyvole...vždyť jsem se o tom nedavno zmiňovala.

Nebo právě Andyho svatba...taky jsem tam trošku s tím něco měla, ale ne zas tolik.

A nyní přejdu trochu na seriály, povídky a tak podobně. Takže...třeba Once Upon Time. Tam jsem tak nějak předpověděla nějaké činy jak postav tak celkově příběhové kroky. Předpověděla je možná silné slovo, ale chápete, jak to myslím...

Nebo už jen moje předběžné návrhy a představy například u Touch. Já jsem tušila, že ze mě bude něco takového. Měla jsem o tom značné pochybnosti a říkala jsem si: Aydee, jsi debil, ale ono ne...A ještě jednu věc jsem ohledně Touch, ale pokud někdy bude vycházet druhá série, a jakože kurva doufám, že ano, protože smyslů mého života stále ubývá, tak vám to nechci vyspoilerovat.
A co třeba moje postava z hlavy? Začínám pozorovat spojitosti u současné Harley, která se objeví v Suicide Squad a pak ještě značná její spojitost s postavami ve Once Upon Time, ale to je na delší vyprávění.

Zkrátka se začnu o něco zajímat nebo něco řešit nebo si něco jen představím, tak se to většinou vyplní a nejde zcela říct co přesně to bude, ani jestli to bude přesně podle mé představy a tak....
Je o dost víc případů, kdy se mi tohle stalo a nejen teď, ale už i z dětství a tak. Konkrétně se mi vybavila tahle příhoda týkající se hry Tekken, ale k tomu se nebudu vyjadřovat.
(Moje posedlost Devil Jinem....to bylo dětství, sakra....)


O co mi ale jde?
Jen tak mě to napadlo, chtěla jsem to zmínit a taky by mě zajímalo, jestli se vám to stalo taky. Může se to týkat naprosto čehokoliv. Najednou se začnete zajímat o jednu skupinu a v tom o ní hodně mluví.
Například jsem to takhle měla trochu u Deathstars...vidíte? zase....

Zkuste si tak nějak něco vybavit...

The White Rook - Prolog

27. dubna 2016 v 22:12 Stories
Rozhodla jsem se pro něco trochu nového...
Pokud čtete TNO, neobávejte se, bude vycházet stále, ale spíše mě napadlo, proč nezkusit vydávat dvě povídky zároveň. Jde čistě o zkoušku..
A prosím vás, ohledně této povídky....hlavně neříkejte, že jste to nečekali...
Vaše názory jsou opět vítány...



Děsivá představivost

27. dubna 2016 v 17:19 My Boring Life
Ještě předtím, než se dohrabu k vydání dalšího dílu TNO, chtěla bych vám ukázat něco, co si rozhodně NESMÍTE představovat, jakmile tu povídku čtete.

Tohle vzniklo už před nějakou tou dobou a rozesmálo mě to. Poděkujte autorovi Robině, která je takový specialista na úpravu obrázků a také poděkujte její představivosti.
*potlesk*

Uvažovala jsem, jestli to sem hodit nebo ne a to hlavně z toho důvodu, že pokud bych to sem dala, tak by jste si automaticky představili Ryana v TNO nějak takhle....


Henry Lee Lucas

24. dubna 2016 v 11:08 More interests
Jméno: Henry Lee Lucas
Přezdívka: -
Datum narození: 23. srpna 1936
Místo narození: Blacksburg, Virginie, USA
Datum úmrtí: 12. března 2001 (64 let)
Místo úmrtí: Florida, USA
Příčina úmrtí: zástava srdce
Počet obětí: usvědčen z 11, přiznal se k více jak 600
Způsob vražd: ...
Trest: hrozil trest smrti, který byl ale nakonec zmírněn na doživotí

Henry Lee Lucas byl americký sériový vrah, usvědčen minimálně z 11 vražd, přičemž tvrdil, že jich spáchal mnohem více. Slovem "tvrdil" a "více" mluvíme o tom, že krátce po zatčení údajně mluvil o 60, u soudu kolem 100 a mimo dokonce mluvil o 3000, čemuž lze jen těžko věřit. A následně tato tvrzení popřel.
O Lucasovi toho bylo napsáno více, než jsem čekala. Dokonce některé věci více do podrobna. Proto bych se pokusila je tu více sepsat, ale stále jsme ještě na začátku.

Ač nejprve navykládal, kolik lidí zabil, nakonec vše popíral se slovy (konkrétně v dopise vyšetřovateli Bradu Shellaydovi), že není sériový vrah. Uvěřitelné číslo nakonec bylo podle policie tak 350.
Už jenom za vraždu neidentifikované ženy mu byl v Texasu dán trest smrti, který se ale později zmírnil na doživotí.
Jeho mnohá doznání byla vyvracována, považovali je za výmysli a tak podobně. To ale nezměnilo nic na tom, že dostal pověst jednoho z nejhorších sériových vrahů na světě.

Otázka je, proč to dělal? Jaký k tomu měl důvod? Měl vůběc nějaký důvod? Pro zábavu? Nebo si to snad neuvědomoval? Poslední možnost zřejmě padá už jen z věcí zmíněných výše. A jak jsem řekla, našla jsem více podrobností ač z ne moc spolehlivého zdroje a tak je zmíním.


Podle toho, co jsem našla měl Henry osm sourozenců. Narodil se v Blacksburgu ve Virginii, kde žil spolu se sourozenci, matkou a otcem v jednopokojovém srubu.
Henry tvrdil, že on i jeho bratr byli matkou, často i bez příčiny, biti. Jednou údajně ztrávil dokonce tři dny v kómatu poté, co ho uhodila dřevěnným prknem...Dokonce jej oblékala do dívčích šatů, což potvrdila jeho sestra.


Když se podíváte na nějaké jeho fotografie, všimnete si, že levé oko má více přivřené. V deseti letech ho totiž jeho bratr nešťastnou náhodou píchl do oka. Tohle zranění jeho matka několik dní přehlížela, až se mu v něm rozšířila infekce a nakonec musel dostat skleněné oko. Nevím, jestli je to tak úplně pravda, ale odpovídalo by to.
Jeho otec později zemřel a nedlouho poté byl Henry vyloučen ze školy. Utekl z domova a toulal se po Virginii.
Už tehdy začal zmiňovat svoji první vraždu, ale později to opět popřel. Na čtyři roky byl zavřen za krádeže, utekl a poté ho chytili znova. V září roku 1959 byl propuštěn.
Ke konci tohoto roku se ale odstěhoval (konkrétně do Michiganu), aby žil se svojí nevlastní sestrou.

Ovšem nyní se dostáváme k první známé a pravdivé vraždě.
Říkala jsem si, když jeho matka byla taková jaká byla, ani by mě nepřekvapovalo, kdyby se stala jednou z jeho obětí a jak jsem se nakonec dočetla...nemýlila jsem se.
Henry se totiž údajně zasnoubil. Jeho matka ho přijela do Michiganu navštívit a s jeho zasnoubením nesouhlasila. Trvala na tom, aby se vrátil zpět a staral se o ni ve stáří. Došlo k hádce při které ho údajně uhodila koštětem a on ji do krku. Poté utekl. Dostáváme se nyní k jedné z výpovědí, kde uvádí, že si uvědomil, že ji bodl nožem.....wau....
Nicméně se později vrátila jeho sestra, která našla matku v kaluži krve, stále ještě živou. Zavolala sanitku, ale podle zprávy zemřela na infarkt způsobený útokem. Lucas byl zadržen...
Tvrdil, že na ni zaútočil v sebeobraně, což bych mu já osobně věřila, kdybych věděla, jaká jeho matka byla, ale jeho tvrzení bylo odmítnuto a on byl odsouzen k odnětí svobody na 20 až 40 let.
Pokud jste si ale mysleli, že ho zadrželi tak dlouho, mýlíte se, protože po 10 letech ho propustili z důvodů přeplnění věznice....jaká smůla...pro někoho...

V průběhu svých toulek po Spojených státech a střídání zaměstnání se seznámil na Floridě s Ottisem Toolem, což byl další ze sériových vrahů, o kterém bych mohla také samozřejmě napsat. Tihle dva započali sérii vražd...Byli nazývání jako "homosexuální tým zločinců"....zajímavé...Během té doby Henry tvrdil, že zabil stovky lidí spolu s Toolem.

Dále bych mohla napsat o "případu Lucas" či "připadu Oranžové ponožky", který dostal takový název po zmíněné neidentifikované ženě, které se tak přezdívalo, protože na sobě měla pouze oranžové ponožky a z této vraždy byl také nakonec odsouzen. (zmíněný trest smrti)
Nebudu se tady ale nic rozepisovat, protože je tam mnoho údajů a navíc, pokud by vás to zajímalo, snadno to najdete. Proto přeskočím ke konci kariéry Ottise a Henryho.

Oba dva byli dopadeni. Ottis si odpykával trest na Floridě, kde zemřel na cirhózu jater. Lucas nakonec tedy dostal zmíněné doživotí a nakonec zemřel ve věku 64 let na zástavu srdce...přirozená smrt...

Kolem Lucase ale běhalo dost různých názorů ze strany vyšetřovatelů. S ním to zkráceně bylo komplikované, když v jeho chvíli tvrdil jedno a poté to zase změnil či popřel. Z počtu vražd ze kterého byl ale Lucas usvědčen byl stále označován FBI za sériového vraha.
Zkrátka by se dalo říct, že přesný počet vražd je neznámý. Každý tvrdí a tvrdil něco jiného a proto není údaj tak přesný a počítá se tedy od 11-ti (tedy počtu vražd ze kterých byl usvědčen) až 600.

Duše everywhere....

22. dubna 2016 v 22:51 My Boring Life
Má lenost, čiré zoufalství a touha zalézt do postele a spát navěky mě stále odrazuje od toho, abych si zase klidně a pohodlně sedla do svého velkého černého křesla, položila na stolek před sebe kafe a notebook a pustila se do psaní a pročítání článků a sériových vrazích.
A když už na ně najedu, tak hledám s nimi meme obrázky, ukládám si je a sháním způsob, jak koupím byt Jeffreeho Dahmera.

Už si říkám, jak strašně mě za to musíte nenávidět.
Ale pokud se k tomu zítra nebo celkově tenhle víkend nedostanu, tak přísahám, že švihnu s blogem a už mě tady neuvidíte. Protože mé sliby začínají být ohrané...
A tak se vám to alespoň pokusím vynahradit tím, že sepíšu něco málo o tom, co se se mnou děje. Nebo abych řekla lépe...co se se mnou neděje.

Kromě probírání se zpět do reality a uvědomění si, že bych měla žít víc s lidmi v reálu než přes internet jsem i konečně zase popadla plátno a barvy a pustila se do práce. Je to těžké, ale tak už to hold přeci je a snažím se o zlepšení. Když si to tak rekapituluji....pracuji na tom, aby to se mnou neseklo a aby mě city nějak neovlivňovali...Zatím to jde....
(stejně sebou zase švihnu, tak co?)


Duše je téma, které se kolem mě tenhle týden motá hodně.
Před týdnem jsem si byla pro Knihovnu duší, která mi dávala naději, že snad naleznu já tu svou ovšem....Na mě se tato knihovna jaksi nevztahuje, takže Aydee je zase v prdeli a my můžeme dál.
Mimochodem....Nedokážu si představit lepší konec.
I když jsem měla pocit, že to dopadne jinak a že někoho zabiju, ale opravdu....
Napsala bych tady, co si o tom myslím, ale vzhledem k tomu, že se pokouším držet se pravidla: nespoiluj, tak to asi jaksi nepůjde.
Ale jedno povím....líbilo se mi to....

Další zmínku o duši jsem objevila dneska večer, když jsem se dívala na Poručík Backstrom. Ten seriál doporučuji, protože se u toho mnohdy řežu smíchy.
Backstromův cynický přístup ke všemu se mi líbí...Je skvělej a jeho dnešní hláška "Nemám duši" mi jen pomohla k tomu ho mít radši ještě víc.
Ale pak tu je Valentine a povím vám.....
On je prostě skvělej. A ty hlášky a momenty s ním a Backstromem, to je vždycky něco...

O duši se zmiňuji velice často...Možná bych mohla přestat tlachat tyhle hlouposti a pořádně se nad tím pojmem zamyslet a sepsat inteligentní úvahu. Jako kupříkladu úvahu "co je to lidství".

Jop...asi vím, co budu dělat...


A to jsem ještě málem zapomněla zmínit Dark Souls 3....Oh bože!

Ashley, kde jsi?

21. dubna 2016 v 20:07 Considerations
Tohle to bude opět jedna z nejzbytečnějších a nejzvláštnějších úvah, co tento blog zažil, ale dokážu se pozastavit nad různýma věcma a ač se můj nihilistický přístup stále prohlubuje, pořád ještě to není tak moc, abych "srala" totálně na všechno.

Tento týden jsem byla šokována zprávou.
Zprávou, která obsahovala pět slov, která mě přikurtovala k židli a nebyla jsem schopná vstát dobrých dvacet minut.
"Andy a Juliet se vzali"


A to je několik měsíců či možná týdnů, co jsem si říkala "Ještě, že nejsou manželé".
Důvod této vyřčené věty si pořádně nepamatuji, takže mne budete muset omluvit, ale zřejmě to bude souviset s faktem, že mi Juliet nepřišla moc sympatická, ale nakonec jsem ji přestala řešit naprosto jednoduše a to, že je to Andyho život a pokud ji miluje a ona jeho, tak nechť zůstanou spolu.
Přeji jim to?
Zřejmě ano.

Jenže tohle není tak úplně hlavní téma tohoto článku. Víc bych se zaměřila na samotný obřad a lidi, co tam dorazili.

Když jsem si tak projížděla těch pár fotek z jejich svatby, abych se trochu zorientovala, spatřila jsemm Dannyho, což mě překvapilo a nakonec ostatní členy BVB....tedy...alespoň jsem si myslela, že tam jsou i ostatní.

Ashley chyběl...Nebyl tam...Nenašla jsem ho ani na jedné fotce a trochu mě to děsilo.

Trochu jsem si ověřila některé zprávy a skutečně...Ashley na té svatbě nebyl.

Důvod? Já neznám...
Ale našla jsem dost spekulací o tom, proč tam Ashley nepřišel. Některé úvahy mě až děsily. Ani jednu informaci ovšem nemám potvrzenou, ač jsem se snažila.

Jedna z teorií, proč nedorazil je ta, protože Juliet prostě Ash nemá rád. Ale proč by to Andymu dělal? A tímto se dostávám k dalším teoriím, co jsem našla.
Pamatujete na novou písničku z Andyho sólového projektu, "We don´t have to dance"? Jeden fanoušek napsal svoji teorii nebo spíše pocit, jakoby ta písnička byla Ashleymu věnovaná.
Trochu jsem se nad tím zamyslela....
Čím víc nad tím uvažuji, tím mám pocit, že se víc klepu.

A celkově o Ashleym slýchám hrozně málo. Na sociálních sítích už není tolika aktivní...Asi je to dost hloupé se strachovat o člověka jen proto, že není na sociálních sítích, ale pokud jde o něj, je to zvláštní.

Andy se hodně teď věnoval svému projektu a teď ještě ta svatba...5. album prý bude, ale kdy a jak to bude probíhat? Co se bude dít, až v květnu Andyho sólové album vyjde? Co se bude dít dál?


Musí vám to být divné, že to tak řeším nebo že nad tím tak přemýšlím, ale pokud jde o Ashleyho, je to člověk, který je stále mým vzorem...Pořád je pro mě inspirací a prostě nedokážu si představit, co se bude dít dál. Možná bych měla zachovat klid, ale jsem neklidnější stále víc.
Mám neskutečně divný pocit, že se něco stane...


Ashi....chlape....vrať se prosím....chybíš mi....

The New Order - 4.část

19. dubna 2016 v 22:12 Stories
Mám toho trochu víc, takže si prostě nedokážu v klidu sednout, s kafem k počítači a začít psát a vyhledávat hromadu informací, proto hold budete muset počkat. Ale věřte mi, že se dočkáte...

Nyní však TNO...



The New Order - 3.část

16. dubna 2016 v 23:22 Stories
Rozhodla jsem se k velice zvláštnímu činu a to ke zkušebnímu překladu povídek Deathstars.
Moc jich teda upřímně není, ale to hodláme změnit...

Ale dost už...
Stále nevím, jestli tohle někdo čte a pokud ano, dejte mi alespoň malé znamení...
Prosím...



The New Order - 2.část

14. dubna 2016 v 20:29 Stories
Nic se nestalo...Všechno je v pohodě, nic nehrozí mě (doufám), ale přesto cítím tu neskutečnou prázdnotu...

Seru na to, konečně tu máte TNO...
Stále doufám, že vás nezklamu.
Pište kdyžtak, co si o tom myslíte nebo co bych měla zlepšit...



Znamení....

13. dubna 2016 v 21:11 My Boring Life
Měla bych se ale neskutečně stydět....opravdu měla...

Tolika toho bylo naslibováno a nakonec nic. A proč? Jenom proto, že jsem neměla náladu a nebylo mi dobře. Mám pocit, že i to je neomluvitelné.
Každý známe ten moment nebo to období, kdy se nám do psaní blogu prostě nechce. Pokud ovšem máte blog. Kdyžtak se s ním pochlubte.
Právě tohle období mi tak trochu nastalo.
Mrzí mě to hlavně u TNO, protože ta povídka měla být plánovaná tak, že každý den jedna kapitola.

Nyní ale při pomalu blížící se bouři se vám snažím přinést alespoň informační článek o tom, co se dnes stalo a co jest vlastně to "Znamení" nebo jinak bych mohla lépe říct "Osvícení".

Začalo to dnes, když jsem se vracela ze školy.

Brutus mi předevčírem sdělil fakt, že dnes mělo být v Praze malé představení armády České republiky. Nemohli jsme odolat a tak jsme po škole dorazili na místo a jen omámeně zírali na ta auta, do kterých jsme se i podívali. Dostali jsme i náramek a placku.
Na řadu mělo přijít i vystoupení hradní stráže, které bylo opravdu skvělé. Měli to sehrané naprosto dokonale. Měla přijít i předváděčka bojových umění, ale na to jsem tam už nebyla, protože jsem musela jet domů z důvodů dehydratace a biologie. Mrzelo mě to a stále mrzí..Ale ani jsem nevěděla, v kolik to vlastně má začínat.

Ještě před samotným vystoupením ale byl jeden velice zvláštní moment, kdy se za pásku dostali dvě manekýny. Ty dvě se mi nějak nelíbili. Kroužili se tam jak bůhvíco. Pak jedna plivla na zem a zařvala na celý prostor "Pryč s armádou" a pak obě zdrhli.
Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo popadnout ten kulomet co měli na autech a vystřílet to do nich. Kdyby alespoň měli koule na to tam zůstat, ale ony ještě utekly. Hrdinky...
Ale tahle věc nám to rozhodně nepřekazila. Všichni na ně dost zvysoka srali.

Ale abych se dostala k tomu Osvícení....

Tahle akce byla přesně to, co jsem potřebovala. Jakoby někdo vyslyšel mé prosby, které hlásaly: Potřebuju inspiraci. A dnes k tomu došlo. Inspirace k TNO...
Takže armádo...Tisíceré díky

A vám, pokud jste to s tímhle blogem ještě nevzdali...Omlouvám se, ale zároveň také díky, pokud jste tu ještě zůstali. Vážím si toho...
Ne každý má čas denodenně něco vydávat, není-liž pravda?