Březen 2016

,,There is no D in ME"

27. března 2016 v 10:36 My Boring Life
Po dvou letech, možná i více jsem byla na Velikonoce zase ve Smilovkách.
Pamatuju si, že jsme jako mladší vždycky chodili koledovat k sousedům (jednou jsme museli někomu zazpívat Kabáty, abychom dostali vajíčka) a pak jsme si sedli venku na schody a všechno jsme jedli.
Letos jsem neměla v plánu sem jet. Už jsem tu byla nedavno a rodiče měli nějaké plány, ale pak mi napsal bratranec a ptal se, jestli náhodou nejedeme s tím, že on ano. Psala jsem, že jsem to v plánu neměla, ale během půl hodiny jsem se rozhodla, sbalila vše potřebné a jen počkala, až si mě vyzvedne teta se strejdou, kteří akorát jeli také.

Večer jsem se s bratrancem koukala na nějaký anime, který mi chtěl ukázat. Když jsem si tak později prohlížela nějaké stránky s AC příspěvky a zrovna jsem se koukala (zase) na jeden s Rothfrye a to zrovna přišel bratranec.
Čekala jsem reakci něco jako: ,,No jasně..." nebo ,,Zase AC?" či sarkastické ,,hahaha"¨. Jenže ono to "hahaha" nebylo sarkastické. Chytl záchvat smíchu a po zbytek večera jsme to pořád opakovali a dělali si z toho neskutečnou prdel.


Moment....musím se uklidnit,....

Výborně.
No a co se týká mých plánů, tak jsem chtěla dokreslit rozdělaný obrázek Andyho, dočíst konečně už Fénixův řád, ale hlavně dneska zdobit vajíčka.
Mám své plány jak je přesně nazdobit...
*zlověstný smích*

The New Order - 1.část

26. března 2016 v 9:13 Stories
Vím, že prolog byl skutečně málo, aby jste mohli posoudit, jestli se vám to líbí nebo ne, ale nyní se dostáváme do samotného příběhu Ryana.
Já tedy pevně doufám, že vás nezklamu a Robino...díky za tvé komentáře, které mě děsí, ale jsem za ně neskutečně vděčná. Děkuju....



The New Order - Prolog

24. března 2016 v 20:20 Stories
Vážení,
prolog k The New Order neboli zkratkou TNO je zde.
Nevím, jestli se od toho prologu dá tolik co čekat, ale berte to spíše jako kratičký úvod do povídky, kterou se bojím psát, protože třeba nevychytám data nebo informace, ale jak jsem řekla, je to fikce.
Ovšem ten strach z toho, že napíšu hlouposti tu pořád je.
Mohla jsem napsat dneska víc, ale měla jsem asi něco z tlakem, padla na mě depresivní nálada, celý den jsem proležela a bylo mi psychicky strašně špatně.
Tak doufám, že se to nepodepíše na povídce jako takové a neposeru to jako Puppets...



Nervové zhroucení?

21. března 2016 v 21:07 My Boring Life
Před několika málo minutami mě zasáhlo něco, co jsem absolutně nečekala. Bylo to neskutečně divný a dost mě to vyděsilo, protože moje bezcitnost mě chrání před vším, co by se mě jen pokusilo ublížit. Snažím se to napsat co nejdříve, protože pak najednou se z toho proberu a nebudu schopná popsat ani dát dohromady nic, takže začnu.

O své posedlosti AC nemusím nic zmiňovat, páč to ví snad všichni a pokud to nevíte, tak jste pravděpodobně poprvé zabloudili na můj blog, ale to pochybuji.
Dneska jsem si jako vždy, pročetla pár fanfikcí, nashromáždila pár obrázků, zkoukla nějaká videa a přemýšlela o zpracování věci, co se mi zrodila v hlavě a momentálně o ní ví dva lidé, ačkoliv ten jeden neví, že to je věc, která se mi zrodila v hlavě.
Když jsem si tak pouštěla soundtracky Syndicate a prohlížela si pár fotek Maxwella Rotha za účelem prozkoumání jeho jizvy a zabloudila jsem i na několik Rothfrye, tak se právě stalo to, co jsem absolutně nečekala.


Prostě jsem nahlas polkla a najednou jsem ucítila jak kdyby mě někdo bodnul do hrudníku. Málem jsem nemohla dýchat, pak najednou mi srdce tlouklo strašně rychle a já se musela uklidnit, protože jinak bych málem skončila na zemi a asi bych měla zástavu či co.
Snažila jsem se zjistit, proč tak najednou. Přičetla jsem si to k tomu všemu co jsem doposud dělala a uvědomila si, že už vážně je se mnou asi něco špatně.
Nikdy jsem si nevytvořila takový vztah k něčemu jako fiktivní postava či hra a ještě k tomu nějaká, kterou jsem nehrála a nikdy si asi nezahraju, páč na to nemám konzoly a ani počítač, ale o to tu teď nejde.

Nikdy by mě nenapadlo, že mě něco takového dostane. Prostě jsem si uvědomila, že ačkoliv byl Maxwell Roth na jednu stranu Templář a hajzl, co bezcitně zabíjel nevinné, tak to byla postava, která mi utkvěla v hlavě. Která mě natolik uchvátila, že to ani nebylo možné. A co teprve Jacob...
Ovšem když dojde k něčemu jako je románek mezi Jacobem a Maxwellem, někoho jako já, co shipuje snad všechno, to dostane ještě víc a samozřejmě se z toho zblázní, vyšiluje, je šťastný, nemluví o ničem jiném, ale vzhledem k tomu, kdo Maxwell byl se i dalo čekat, co bude následovat.
A to bylo právě to, co mě dočista dostalo.
Když jsem to viděla poprvé, bylo to standartní křičení a mlácení do všeho, ale teď se mi to najednou vrátilo trochu v jiné podobě. V takové, že mě skutečně mrzí, že někdo jako je Maxwell už prakticky není. Je mrtvý...

Je to nejenom důkaz toho, že jsem psychicky na dně a že bych potřebovala asi psychologa, aby mi vysvětlil, že to je jenom hra, ale i to, že Maxwell Roth byl opravdu jedna z nejlepších postav Assassin´s Creed Syndicate a že je škoda, že právě on zemřel.
A jsem si jistá, že nejsem zhola jediná, která si to myslí.
Většina AC fanoušků na tom bude stejně...

Žádný Maxwell...
Žádný Rothfrye...
Žádné kraviny k nasrání Starricka...
Maxwell byl možná Templář, ale nakonec se s Jacobem spolčil proti Starrickovi, ale jak jsem řekla...

Byla to skvělá postava se skvělými vlasnostmi, hlasem a prostě vše, ale jeho hříchy jsou neodpustitelné...
A proto došlo k tomu, k čemu došlo...

S tímhle se já fakt vyrovnat nedokážu.
Dneska večer jsem si prošla asi patnáctým psychickým zhroucením, které bylo asi zatím z těch předchozích nejhorší.


Tolerance

20. března 2016 v 16:27 Considerations
V mých současných náladách ve celkem těžké se dokopat k tomu, abych zpracovala další článek o sériovém vrahovi. Chce se mi o nich zjišťovat, ale prostě zároveň nemám chuť. I přesto se snažím ustavičně vymyslet, co bych napsala na blog. Vám...Od čtvrtka jsem nic nepřidala. To je strašný.
Proto ležím v pokoji s kafem, kočkou po mám boku, notebookem před sebou a snažím se shrabat všechny myšlenky na to, abych se co nejlépe vyjádřila k věci, jež nese název tolerance.

Nepotřebuje to ani nějaké dlouhé rozepisování, co to ta tolerance je, protože všichni chápeme.
Je to jinak řečeno snášenlivost. Ochota přijmout názory a postoje druhých lidí...je ve vztazích mezi nimi.

V současné době jsme se naučili lidi ani tolik neposuzovat podle vzhledu. To je velice dobře. To už vlastně není takový problém jako byl třeba dříve. Pak se tu ale vyskytne slovo tolerance.
Jak jsem řekla, lidé se podle vzhledu už ani neposuzují, ale spíše podle myšlení jedinců. Správné? Dle mě na jednu stranu ano i ne.
Je dobře, že si všímáme toho, jak se lidé chovají, ale jde tu o ten způsob toho myšlení. Lidé se začali odsuzovat podle toho, jak ten druhý myslí.
Může být chytrý a vynalézavý, ale jde na to všechno trochu jinak a proto ho lidé netolerují.
Jak říká naše profesorka na dějepis...Tolerance je něco, co se musíme prostě naučit. Je to důležité.


Lidé, co jsou netolerantní jsou většinou ti, co jsou vnitřně nejistí. Naopak to jsou ti arogantní, povýšení, příliš sebejistí. Kdyby neexistovala tolerance, byli bychom na tom asi hůř než jsme teď. O tom není pochyb.

Zrovna mi vyskočila v hlavě jedna nemoc zvaná Xenofobie. Pravděpodobně s tolerancí i souvisí.
Je to přirozený strach z neznáma a celkově odpor ke všemu cizímu jako například přistěhovalcům, lidem jiného náboženství a národnosti......k cizincům.
Co je k tomu vedlo? Hodně předsudků? Nezačlenění do společnosti?
Zřejmě ano...
Jak se s ní vyrovnat? Překonat ty předsudky.

Kolem předsudků se to hodně motá. Psala jsem o nich i v jedné své úvaze před rokem, možná dvěma. Ale je to dlouho a pravděpodobně se mé názory trochu pozměnili, i tak mé vyjadřování.

Toleranci se musíme naučit všichni. Není to něco malého a bezvýznamného, ale skutečně něco hodně důležitého. Naučit se tolerovat názory ostatních a jejich způsob myšlení. Budeme se s tím setkávát v životě dost často. Ano, skutečně ne všichni nám budou sedět, ale s tím se prostě musíme naučit žít.

Já si o sobě myslím, že zřejmě tolerantní jsem. Nebudu sem moc hrnout to, že lidi skutečně podle vzhledu neodsuzuji...
Mnohdy mě názory ostatních zajímají (jako třeba teď tady ty vaše)
Chci vědět, jaký mají na nějakou věc názor ostatní. Zajímají mě názory ať jsou kladné či ne. Jsou důležité, hlavně pokud jsou upřímné.
Problém nastane tehdy, když někdo se snaží schválně něco nebo někoho pohoršit nebo naopak mu nadbíhá a podobně. Není to myšleno upřímně a potom ani sami nevíte, co si máte myslet a nejste si jistí.

Ale přijde mi, že to zase tak trochu ubíhám od tématu.

Stejně ale netuším, co víc k tomu říct.
Pokaždé mě něco někde napadne a mám tolik myšlenek a názorů, že bych je sepisovala na bůhví kolik stran, ale jakmile si sednu a řeknu "jo, napíšu to" tak najednou nevím, kde začít.
Asi si začnu sebou všude nosit deník a tužku.

Další Wolfenstein či co?

17. března 2016 v 21:09
Ne, to skutečně ne, ale jenom to tak zní.
Pokud znáte Wolfenstein The New Order, tak si možná něco dáváte dohromady, ale ne, tak to skutečně není.
Název jsem prostě zvolila bez toho, aniž by tyto dvě věci měli nějakou spojitost. Kromě toho, že tam jsou nacisti.

Ovšem v této story, jak už jsem zmínila se nejde po nacistech, ale náš hlavní hrdina jím je a jak se postupně dozvíte, nezvolí si tuto cestu dobrovolně, ale zase není takový, aby se od ní odvrátil.

Už jsem nějaké informace o této fanfikci podávala a koukala jsem, že nejčastěji stojíte právě o ní a já nemám nic proti. Vybrali jste si, to je fajn...

Proto jsem se už dneska pustila k vytváření úvodního obrázku a výsledek je asi takový. Znáte mé umělecké dovednosti, pokud jde o tvorbu těchto obrázků. Prakticky jsou všechny na stejném principu, jen jiné obrázky a text, jinak je to to samé a já jsem s tím spokojená, protože mám pocit, že to je typické pro mé povídky.
Když uvidíte takovouhle slátaninu, je to od Aydee...někdy...

Obrázek je sice vytvořený, ovšem stále ještě nevím, kdy přesně začnu psát a vyjádřete se, jestli chcete abych začala psát co nejdříve nebo jestli mám ještě počkat a propracovat si to. Vaše názory mi v tomhle ohledu hodně pomáhají. Usnadňuje mi to rozhodování, vytváření těch věcí a popřípadě jejich úpravu podle toho jestli řeknete, jestli vám to tak vyhovuje či ne. Nevypadá to tak, ale hodně to pomůže....a nejen mě, ale i ostatním autorům ať už na youtube či jinde.


Den projektů

16. března 2016 v 22:53 My Boring Life
Několik dní jsem nic nepřidala a za to se omlouvám, ale byla jsem hodně zaneprázdněná a znáte to. Prostě klasika.

No a tak jsem dneska dumala nad tím, co bych mohla napsat. Zjistila jsem, že se mi vůbec do ničeho nechce. Měla jsem v plánu napsat něco o dalším sériovém vrahovi a trochu zapracovat na tom, jak celý článek vypadá a tak podobně.
Ale o tom až na závěr.

Dneska jsme se ve škole neučili a místo toho jsme měli Den projektů. Projekty jsme neměli my, ale někteří lidé ze starších ročníků a téma bylo Handicap či něco podobného tomu.
Měli jsme za čtyři vyučovací hodiny stihnout navštívit minimálně sedm projektů a z toho tři ohodnotit.

Co mě ale nejvíce překvapilo bylo to, že se tam nacházel projekt jménem Psychologie vrahů. No co jste asi čekali, že jsem udělala? Mohla jsem se posrat.
Ale bylo mi i jasné, že tam půjdou všichni, ale to mi bylo v celku jedno.

Rozřazení podle psychologie bylo opravdu zajímavé a musela jsem se samozřejmě autorek prezentace zeptat, odkud čerpaly, protože mě to opravdu zaujalo. Pak také psali něco málo o pár sériových vrazích a to mohu jen říct, že jsem přikyvovala a usmívala se jak debil.
Pak tam hodili ještě několik obrázků a měli jsme si tipnout, kdo bude asi z nich sériový vrah.
To bylo jednoduchý, protože tam hodily neuvěřitelně úžasného Dahmera.


Poté jsme zabloudili na projekt kde byl jako host neslyšící a bylo to také zajímavé. Sice delší, než jsem čekala, ale něco málo jsem se i dozvěděla a tak podobně.
Pak už jenom pár dalších projektů a nakonec jsme po čtvrté hodině vypadli.
Takže dnešek byl takový oddychový a jediné, co mě zítra čeká je zkoušení a test z dějepisu. Snad...

A tedy na závěr...
Na začátku jsem zmínila články týkající se sériových vrahů, na které jsem se chtěla zaměřit a chtěla jsem se vás zeptat, jestli by vám nevadilo, kdyby ty články byly tak trochu směsicí všeho možného.
Já čerpám z hodně věcí. Pročítam všechno možné a mnohdy ty věci ani nečerpám z internetu přímo.
Takže pokud by se někdy stalo, že napíšu či hodím sem něco, tak to je z důvodu, abych těch informací nastřádala co nejvíce a tak podobně.
Snažím se to všechno psát i vlastními slovy, jak jste si jistě všimli.
Samozřejmě že všimli, stojí to za nic to moje vyjadřování, ale...asi tak nějak.

Každý chce mít oční bulvy...

12. března 2016 v 11:51 My Boring Life
Včera jsem si tak seděla, koukala na Agraela a v tu ránu mi zazvonil telefon. Nebyl to nikdo jiný než Brutus a v pozadí jsem slyšela výtlemy Hnususe.
Přišli s nápadem, že bychom mohli uskutečnit přespávačku a nakonec jsem mohla. Takže někdy kolem půl osmí jsme dorazili k Hnusovi a zábava započala.

Asi po celou dobu jsme hráli flašku s tím, že tam byly mnohdy fakt vtipné úkoly. Brutus měl třeba zaúkol, aby mě nechal, ať ho poleju studenou vodou. Asi chápete, že jsem si to nesmírně užívala.
Já třeba musela poslepu najít pánev a tři kola jí mít na hlavě a Hnusus musel tancovat a zpívat na song od Justina Biebera.

Zjistila jsem, že jsem stále větší a větší úchyl...

Někdy kolem jedné hodiny ráno jsme si pustili Záhada Blair Witch 2 a po skončení usoudili, že to prostě byla neskutečná píčovina.

Už jsme málem zalomili, když jsme se začali neskutečně smát. Hnusus z nás byl na prášky, ale já a Brutus jsme pořád srali :D
Zpívali jsme "Každý chce mít oční bulvy", pak Brutus vyřkl nějaký rýmm týkající se mě a Devina a já se nemohla přestat smát, protože to znělo neskutečně komicky. Ale nepamatujeme si, jak to přesně bylo.
No, zkrátka a jednoduše byla zase hrozná prdel.
Mě se vůbec nechtělo spát, ale hold se nedalo nic dělat.

Vzpomněla jsem si ještě, že Brutus musel vypít mlíko skombinované s jablečným džusem.
Prej se mu chtělo zvracet...

Měli jste někdy jako mladší brát antibiotika ve verzi žluté tekutiny, ze které se vám zvedal žaludek?
No, tak přesně nějak takhle prej to chutnalo a i vypadalo.

Dokonce jsme i přešli na téma noční můry a tak podobně...


Teď jsem ale začala přemýšlet, že bych mohla začít pracovat na té povídce s Ryanem. Už by bylo načase...


We´ll find him...(AC: Syndicate) - alternativní pokračování

11. března 2016 v 1:13 Stories
Z toho snu jsem byla upřímně tak trochu na nic...
Ne, že by se mi nelíbil...nebo tak, ale prostě mě to deptalo a tak jsem nakonec se svou náladou, které jsem docílila díky Robině...tak jsem napsala alternativní pokračování
I přestože je alternativní a nezdálo se mi to, tak to přidávám do této rubriky, aby to bylo tak trochu pohromadě a nebyl v tom bordel...
Předem upozorňuji....
Nekecám...přijde mi to divný...



We´ll find him...(AC: Syndicate)

10. března 2016 v 17:17 Stories
Včera v noci se mi zdál tenhle sen a tak ho sepisuji co nejrychleji, dokud ho mám v hlavě.
I když pochybuji o tom, že se mi to z té hlavy vykouří tak rychle....