Únor 2016

Robert Pickton "The Pig Farmer Killer"

29. února 2016 v 15:54 More interests
No dobře...
Nevím tedy jak s tím všichni souhlasíte nebo tak, ale rozhodla jsem se přidat první článek do té rubriky a...nevím, co jiného říct.
Snad to vyjde, snad se vám to bude líbit...

Udělala jsem si dlouhý seznam sériových a masových vrahů a další budou jen přibývat.
A první, na kterého jsem natrefila byl právě tento...


Už od pohledu by se většině lidem moc nelíbil, ale lidé se přece nesoudí podle vzhledu a věřte mi, že jakmile spatříte některé masové vrahy, budete zírat s otevřenou pusou, jak mohl někdo takový někoho zabít, ale zpět k věci.

Robert William Pickton je kanadský sériový vrah. Ano, JE. V Kanadě můžete dostat tak maximálně doživotí, takže sedí a dnes je mu 66 let.
Tento chlapík vlastnil prasečí farmu, kterou zdědil, ale kromě své farmy měl i něco, čemu říkal Prasečí palác. Řekněme, že to bylo místo, kam jste se mohli jít hezky bavit. Tanec, drogy, samozřejmě i nějaké ty ňamky, když Pickton vlastnil svou farmu s prasaty. Skvělá zábava, lidé se tam jen sjížděli.

Je asi jasné, v čem si zálibu našel Pickton. Nebyly to zcela drogy nebo alkohol.
Rád zabíjel ženy a kolem se to tehdy jen hemžilo prostitutkami, tak proč toho nevyužít? Zabíjení žen, ale jde spíše o to, jak je zabíjel a to můžete vyčíst jenom z jeho přezdívky. Zabíjel je jako prasata.

Nejznámější oběť byla Wendy Lynn Eistetterová, která mu ale utekla. Ovšem byla to prostitutka a většina z nich v té době jela v drogách a policie moc případ nebrala vážně. Ale měla celkem napilno v hledání zmizelých dívek, kterých bylo kolem 40.
Postupem času se ale policie dostala k Picktonovi blíže a až v roce 2002 dostala povolení k prohlídce jeho farmy.
Tam nalezla některé věci, které pohřešovaným dívkám patřily tak Picktona dostali do vazby.

Policie nakonec na farmě našla těla zmizelých dívek...nebylo toho ale málo.
Našlo se jich více.
Co by se jinak dalo čekat, než to, že těla byla rozporcovaná a jejich kusy rozmístěné kdekoliv. Mrazáky, kýble, drtičky na maso, stažené z kůže...
Picktona obvinili z 26 vražd, ale sám se přiznal k 49.
Dokonce se tím i chlubil, ale zároveň si i říkal, jak polevil...Chtěl to dosáhnout výše, alespoň na padesát...


Shrnutí:

Jméno: Robert William Pickton
Přezdívka: The Pig Farmer Killer, Willie
Pohlaví: Muž
Datum narození: 26. října 1949
Datum úmrtí: -
Místo narození: Port Coquitlam, Kanada
Počet obětí: 6 - 49 (Pickton byl obviněn z šestinásobné vraždy druhého stupně a přiznal se k 49. Proto se uvádí 6-49)
Způsob vražd: Porcování těl, stahování z kůže, ubodávání atd.
Zaměření: ženy
Trest: Doživotí
Motto: ,,Jsem pracující muž. To je vše, co jsem"

Pokus o novou rubriku?

27. února 2016 v 17:20
To je takové to, když jeden smysl života ztratíte, deptá vás to, drtí, připadáte si jak kdyby jste měli olíznout struhadlo, ale najdete ten smysl v něčem, co jste se snažili budovat pomalu tři roky.

Štve mě to, že jsem tenhle blog strašně zanedbala.
Opravdu mě to mrzí!
Ale bylo to i kvůli pár věcem, které jsou teď pryč a chci se s tím smířit, že život prostě takový je.
No a proto mě napadla jedna věc, co bych tady mohla zkusit vytvořit a bacha!!

Nogitsune, pokud toto právě čteš, tak se omlouvám, ale asi jsem ti tak trochu ukradla nápad.
Dobře, neukradla jsem ti ho, protože jsem tenhle nápad už dávno měla, ale neuskutečnila jsem ho, ale originalita je mrtvá, takže je pochopitelné, že několik lidí dostane stejný nápad.

Začalo to někdy před dvěma měsíci, kdy jsem si vybudovala něco jako...závislost a posedlost na sériových vrazích.
Ti lidi mě fascinují!
Každý byl něčím zajímavý a kromě toho tu bylo ještě pár masových vrahů, co mě zaujali, takže mě napadlo, proč o nic neco nenapsat? Nezpracovat?
Proč zrovna ne tady?

Možná by to bylo na někoho morbidní, ale já jsem taková, takže se jen ptám vás, pokud by jste o to vy stáli.
Chtěli by jste něco takového?


Psala bych jednotlivé články o masovém nebo sériovém vrahovy. Udělala bych si tabulku s počtem obětí, způsobem vražd, jejich životem, původem a tak podobně...

Ráda bych se na to zaměřila a chtěla bych znát váš názor...

+
DŮLEŽITÉ!!

Pokud sem chodíte někdo, kdo máte blog, ale nepíšete komentáře nebo sem vás někdy předtím přehlédla, tak se kdyžtak v komentáři zmiňte...
Ráda bych se podívala na ostatní blogy...
Takže vás o to moc prosím!

Catch me if you can! (AC: Syndicate)

27. února 2016 v 11:06 Stories
Tahle kraťoučká jednodílovka je jen takový popis toho, co se mi dnes v noci zdálo.
Rozhodla jsem se, že to sepíšu trochu jinak, než tím způsobem, že vám to jen popíšu...


Náznaky příšerného dne

25. února 2016 v 10:55 My Boring Life
Už od nedávna je mi psychicky tak trochu zle. Nejsem v žádném stresu, což je dobře, ale zase se hodně často potýkám s frustrací a osamělostí.

Ovšem před dvěma dny se mi začalo dělat hůř tím způsobem, že mě bolelo v krku, měla jsem kašel a tak podobně.
Nelíbí se mi to, protože budu mít za chvíli prázdniny, ale o tom později.

Říkám si, musím to vydržet a napsat ty písemky. Pak to bude v pohodě, vyležím to a rozjedu prázdniny tím způsobem, že budu malovat, číst, pojedu na sushi a do nějaké kavárny o které mi říkala mamka a s Brutusákem něco podnikneme.

Ale včera večer jsem jaksi zapomněla dělat své povinnosti, protože mi bylo zle, takže nulová příprava na druhý den a ještě se mi udělalo víc zle než předtím. Mamka mi i říkala, že mě nechá doma, ale já jsem byla značně proti.

Dneska ráno jsem se probudila a už jsem vážně hmatala po pistoli, protože takhle hrozně mi nebylo dlouho. Avšak jsem se překonala, uložila pistoli zpět a narvala do sebe prášky (jako vždy) a kafe a pokoušela jsem se ještě vstřebat něco do školy.

Ale když jsem jela, tak se začaly objevovat skutečně zajímavé náznaky.
Metro jelo nějak špatně, semafory v Praze nefungovaly a když jsem se konečně dostala do školy, tak jsem zjistila, že máme zničený zámek od skříňky.
Všechno se na mě sypalo a já si začala říkat, jestli jsem fakt raději neměla zůstat doma.
Potom přišly holky a když mě viděly, tak se až zděsily a poslaly mě domů, že ať raději jedu 45 minut zpět než abych v zoufalství proseděla 4 hodiny ve škole + dvouhodinovka plavání.

Takže jsem nasedla zpět a jela zase domů, vydala se k doktorce, málem jí tam usnula, přičemž řekla, že jí to ale vůbec nevadí. (je fajn)

No a nyní ležím v posteli s brutálním kašlem, prášky a s faktem že to možná ani není jen obyčejná chřipka.

Takže jsem se rozhodla takto.
Mohla bych dohrát AC, začít kreslit Jacoba, napsat nějakou úvahu, ale úvaha o tichu mi teď nejde moc do hlavy. Nemám na její zpracování náladu a mám málo faktů, se kterými bych ji zpracovala.
Všechno mě bolí a jsem smutná...

Aydee...kurva....ty jsi smutná furt.

Ale víte, co je dnes?
25. února....to znamená....




DLC THE LAST MAHARAJA!!!!!
o anooo...počkám si na nějakej letsplay a pak to zkouknu.
Ubisofte, doufám, že to bude stejně drsný jako Jack The Ripper.


Artaydee

22. února 2016 v 20:10 Art
To je další z mých profesionálních přezdívek...
Mám jich asi tucet a každá má svůj vlastní příběh, mnohdy i příběh, za který se stydím, ale i ty, na které mám skvělé vzpomínky.

Ale k věci.
Během posledních několika týdnů jsem samozřejmě kreslila, ale nepochlubila jsem se, takže bych něco dalšího přidat mohla.
K malbě na plátno jsem se ještě nedostala, ale příští týden mám prázdniny, takže myslím, že kromě trénování kravin s tyčí můžu jít i malovat. (s tou tyčí to vysvětlím časem)

Takže jsem zase kreslila po dlouhé době Ashleyho. Mohla jsem si vybrat jinou lepší a originálnější fotku, ale kreslila jsem ji záměrně, abych si tak srovnala, jak jsem kreslila před dvěma lety a jak kreslím nyní.

No a posuďte sami...Ten rozdíl tam zatraceně je!


No a jako další jsem chtěla zkusit Mika.

Kreslení Devina a Mika jsem ve skutečnosti brala něco jako výzvu.
Mají zajímavé fotky a mnohdy i se složitými detaily, takže proto jsem se do nich tak hrnula.
Na tuhle kresbu jsem také celkem pyšná. Dokončila jsem ji včera, protože jsem neměla čas a měla jsem i takový dojem, že mi dochází pastelky, ale nakonec jsem našla další, takže tadááá.


No a čáry máry....
Instagram stránka Kuza to našla....
yeey

Každopádně jsem uvažovala, že jako další kresbu udělám Jaka nebo Jacoba...ironie jmen ,co?
Myslím Jaka z BVB, ale jak tak uvažuji...
Jacobe....tentokrát tě neposeru....

Stonožka ve sto nožkách

21. února 2016 v 10:33 My Boring Life
Je zvláštní, že ráno jsem schopná vstát v šest hodin, udělat si kafe, nasnídat se a najednou padnu opět do postele a myslím na hovadiny.
Tohoto zlozvyku bych se mile ráda zbavila, ale nyní přejdu k tématu, které opět nelze z nadpisu vyčíst.

Po neskutečně dlouhé době jsem si konečně pustila Lidskou stonožku. Tím filmem jsem byla naprosto uchvácená a tak jsem si pustila i druhý díl, přičemž jsem přišla na to, že jsem něco jako Martin, taktéž uchvácená tolik tím filmem, ale nemám s ním nic jiného společného. Díky bohu...Ten psycholog mě děsil.

A taky mě štvalo, že druhý díl prostě je v černobílém a basta.
Bylo to zvrácené, to musím uznat, ale hej....mám v plánu zkouknout i Srbský film. To mě zabije...

Dneska teda hezky zkouknu 3. díl a uvidím. Prej je to také hezky zvrácené a už jenom proto, že je to z vězeňského prostředí a Brutus mi i něco malinko vyspoiloval.
Vzpomněla jsem si na ně, když jsem byla na Deadpoolovi...Neuvěřitelný, kolik věcí mě na tom filmu vyděsilo.


Ale spíše se nyní potýkám s něčím mnohem horším...
Došly mi tužky na kreslení.
Nejhorší, co se mi může stát. Ta poslední byla tak zdevastovaná, že se s ní kreslit prostě nedalo a jiné už nemám. Musím zítra okamžitě do výtvarných potřeb a sehnat je, jinak umřu. Už mě jen štve, že Mika kreslím tak dlouho.
Bude hotový tak příští týden, jak nejrychleji to půjde, ale nevím jak se mi to povede, vzhledem k tomu, že celý týden máme naplněný písemkama a ještě ke všemu byl můj pátek tak děsnej, že jsem se styděla vůbec vylézt z pokoje.
Tohle byl teprve zákon schválnosti.

Moc vám toho neříkám a tohle není zas tak tajné, takže proč vám to neříct.

V pátek jsme měli mít na každou hodinu písemku, kromě jedné. Na dějepis jsem se tedy tolik neučila, protože jsem měla jiné předměty. Ve výsledku bylo to, že jsme ani jeden test nepsali, protože hodně lidí od nás chybělo. Ani by mi to tolik nevadilo. Jenže najednou mě o dějepise učitelka vyvolala k tabuli. Málem jsem se udusila...
No a protože jsem špatně pochopila otázku, tak samozřejmě Aydee šprt se samýma jedničkama dostala pětku.
Já jsem se na to neučila, takže jí vinit nemůžu, ale tohle bylo vážně hnusný!
Učila jsem se do jedný do rána na všechno, z čeho jsme nakonec nepsali a mě vyzkouší z jediné věci, na kterou jsem se neučila.
Takže mě asi chápete, proč jsem byla tak nasraná a protivná.
Tohle se fakt může stát jenom mě...

Stydím se za sebe ještě teď...Já to tý třídy zítra snad ani nevlezu.

Cítila jsem nasranost.
Zvláštní...


Jacob Frye?

19. února 2016 v 19:28 Considerations



Ještě než se pustíte do čtení, upozorňuji na SPOILERY!




Zcela netradiční úvaha, týkající se fiktivního člověka.
Nemohu uvěřit tomu, že není skutečný. Užírá mě to den co den. Nemůžu jíst ani spát, protože...

Přeháním. Aydee se zcvokla.
Těžko říct, jestli jsem zcvokla z toho, že fiktivní postavou nebo z něčeho jiného. Ale o tom později.

Nyní se chvíli pokochejte tímto pohledem na tuto fotografii, kde se Jacob jeví jako drsnej asasín s úžasnými skilly,
bundou a vycházkovou holí.

Protože to se brzy změní...



,,Vy asi taky nemáte ráda lidi, že?" ,,Jak jste na to přišel?"

16. února 2016 v 17:43 My Boring Life
Už jsme se prostě spokojili s tím, že nedokáži napsat nadpis týkající se tématu článku. Jsem skoro něco jako evil spirit....
Tím nechci říct, že evil spirit a její nadpisi jsou k ničemu. Nic proti nim nemám, ale....dobře, tohle přirovnání jsem si mohla nechat pro sebe, ale odpusťte, nemohla jsem si pomoct...

Ale asi bych mohla dát pár informací o sobě, že?

Tenhle blog pomalu umírá....cítím to...

Začíná to být všechno divné. Úplně...

Lidi z mojí třídy už vědí, že jsem bezcitná svině...která mimochodem dneska jednomu klukovi ze třídy pouštěla Rammsteiny a pak ještě kamarádce.
Kývali hlavou do rytmu...
Strašně mě to rozesmálo, ale to není to, co vám chci sdělit.

Začíná to být všechno k ničemu.
Nostalgie...je to hrozná věc, která vás užírá zevnitř a vy nevíte, co máte dělat. Chcete ječet, mlátit do všeho, něco dělat, ale nakonec dojdete k závěru, že to prostě vrátit nelze, protože kdyby to chtěli třeba i lidé kterých se to týká, taktéž by se o něco pokoušeli...
Moc jich ale není...nepřemýšlí o tom a žijí tím, co je teď.

Chci to také umět.

Co mi zase běhá hlavou? Je to jednoduché.
Ty staré časy, kdy jsem projížděla jeden blog za druhým. Jak jsme si navzájem četli blogy, protože ta témata nás zajímala a navzájem jsme si rozuměli.

Jenže blogeři, ke kterým jsem chodila buď už tady nejsou nebo se prostě něco posralo.

Tolik bych chtěla prohledávat další blogy, ale nevím jaké a ani nevím, kdy!
Někteří začali psát o něčem jiném, něčem, co mě ani moc nenadchlo. Změnili se a jdou do něčeho nového a já jsem pořád stejná.
Mám pocit, že jsem prostě nezestárla psychicky.

Lidi v mém soukromém životě se také mění. Jdou s časem...

Jeden si najde někoho, pak druhý, třetí, najednou pic ho čtvrtý a já jsem tu zůstala najednou sama. (Spolu s Brutem)
Ale nejde o to, že bych byla zoufalá, že nikoho nemám, ale prostě k tomu nevidím důvod. Spíše mě sere to, že to není jako dřív.
Horory, energyťáky, každý den ven, poslouchání BVB.

To byly věci, co nás spojovaly.
Jenže časem se všechno mění...

Přestoupíte na jinou školu, s těma lidma se už málo vídáte...



Proto jsem chodila jsem.
Tady jsem si připadala jako doma. Vyjadřovala jsem se tu, vždy jsem tu psala povídky, co mi utkvěli v hlavě, názory, přidávala všechny možné hlouposti a byli tu lidé, kteří měli zkrátka podobné či stejné zájmy.

Jenže i to se zkrátka časem mění a nezůstane to navěky.

Najednou si tu nepřipadám tak jako dřív.
Mnohdy už pomalu beru tenhle blog a přidávání článků jako povinnost. Povinnost, vydávat pravidelně, ale ne přestat vydávat.
Ani nevím, komu se vlastně vyjadřuji.

Mohla bych to změnit...Mohla bych hledat nové lidi tady na blogu...Ale nevím, jestli na to budu mít sílu...

...
Kurva...chci napsat vyjádření na Jacoba Frye...
Dneska jsem málem vystřílela celou školu...

Dozvěděla, jsem se, že je totiž jen fiktivní postava...



Smysl existence tohoto blogu

13. února 2016 v 8:44
Zjišťuji, že když si tak zpětně přečtu nadpis svých článků, tak znějí dosti děsivě. Jak pro koho.
Třeba jste zrovna tací, kteří dychtivě očekávají den, kdy tohle všechno půjde na stezku boží.
Nebo na boží stezku, ale to je jen na vás, jaký název si vyberete.

Poslední kapitola Puppets byla vydána včera.

Konec je velice brzy, že?
No protože tahle story neměla být zas tolik dlouhá. A jak jsem se i vyjádřila předtím, původní námět byl jiný, ale o něm se vypisovat nebudu, ledaže by jste po tom skutečně toužili.
V tom případě bych udělala samostatný článek s popisem o půůůůvodním námětu Puppets, který se ani neměl jmenovat takto, ale White rose.

Ale Puppets jest pryč, konec byl nahovno, s tím se shodneme všichni, prostě to fakt bylo na nic a jedeme dál.


Teď se vám motá hlavou, co bude dalšího za povídku, že?
Co bude?

Návrhů mám hodně.
Ale nevím, kterým začít. Uvažovala jsem nad další sérií FOM, ale ne všichni by jí třeba chtěli. Proto bych vám dala na výběr z několika povídek, co bych chtěla v budoucnu sepsat. Vybírejte moudře...

1. Fortress of Madness -> Příběh navazuje na Fortress of Death

2. Revenge of Psychopaths -> Už podle názvu asi tušíte, co mám na mysli.

3. Madness Is Back -> Že by jiný název pro Madness 2? (upřímně...nejsem si jistá...)

4. --- -> Tahle povídka ještě nemá oficiální název. Ale mohu vám tak sdělit, o čem je. V hlavní roli s Ryanem, za doby druhé světové války. Ovšem hlavní hrdina nebojuje proti nacistům...je jedním z nich.

Výborně...návrhy jsem podala...jest to pouze na vás.

Ale nebylo by to o tom, že si vyberete povídku a hned se do ní pustím.

Psala jsem dlouho a často. Řekněme, že bych si od povídek na jistou dobu potřebovala odpočinout a dát prostor něčemu jinému. Nebylo by to na dlouho, ale vezmeme v potaz to, že moje týdenní flákání má už konce, ale zase se blíží pomalu, ale jistě jarní prázdniny.

Ovšem ráda bych konečně psala víc jiných věcí, jako úvahy. A už mám i nápady, jaké.
Úvahy týkající se věcí, jako ticho a třeba mě napadlo, že bych mohla napsat, jaké názory mám na asasíny ze všech sérií. Jaký je můj nejoblíbenější nebo napsat i jaké jiné postavy se mi líbili či jaký názor jsem o nich měla. Mohla bych napsat něco o těch záporných nebo vždy každou úvahu brát po jednom díle. To by šlo, ne?

Nuže, takové jsou návrhy a já jen budu čekat ve stínech...


Puppets from Underworld - Epilogue

12. února 2016 v 22:01 Stories
Puppets právě skončila.

Jaké jest vaše dojmy, nasranost či co jste pociťovali?
Byla bych ráda za vyjádření...

Každopádně v příštím článku tak podám pár informací o tom, jak to bude zase vypadat dále, ale ještě předtím, než tuhle povídku definitivně zakončíme.

Chci říct, že úplně původní Puppets měl vypadat vlastně jinak.
Jak postava Angel tak i jiných lidí.
Angel vlastně měla být něco jako záporák.
Celkově první námět Puppets byl jiný, ale nakonec jsem ho takhle neudělala, protože tam byly části, které...řekněme, že jsem je nechtěla moc zveřejňovat, takže nakonec padl takovýto návrh.

Ta povídka neměla být dlouhá...Pokud jsem na to neupozornila, tak se hluboce omlouvám.

Ale musím říct, že mě mnohdy dost bavila psát.

Snad mě nezabijete, ale takovýto konec byl už od začátku plánovaný.