Leden 2016

Puppets from Underworld - 12. část

31. ledna 2016 v 18:57 Stories
Tohle možná uběhlo rychleji, než jsem chtěla, ale co už na tom vlastně sejde...
Všechno se začíná v Puppets hroutit...
To ale není ještě zdaleka nejhorší...


Puppets from Underworld - 11. část

30. ledna 2016 v 23:26 Stories
Tahle část mi trvala napsat několik hodin!
Nechápu to...
Dneska mi to nějak nešlo...

Obávám se, že to asi nebude tak skvělé, jak jsem plánovala, ale jako vždy...posuďte to sami..



Výkřiky zoufalství

30. ledna 2016 v 20:08 My Boring Life
Dnešní den započal tradičním hraním AC. Protože to je jediná doba, kdy všichni ještě tak spí a nejsou u televize.
Adéwalé není špatný asasín. Byl bezva, ale v Rogue hraju za templáře, takže...odpusť Adéwalé, ale chcípni! Má tuhej kořínek...zmrd jeden.

Ale to není to, o čem tu budu psát.

Říkala jsem, že články z mého života budu přidávat hlavně, když se stane něco zajímavějšího.
A ten den nastal. Alespoň pro mě to byla zase změna, než sedět celej den doma.

Po asi třech týdnech jsem já, Brutus a Hnusus (to jméno je strašný a nesnášího, ale každá naše přezdívka má svůj příběh)
uspořádali naší další slavnou výpravu za dobrodružstvím.
Ze začátku to vypadalo spíše pohodářsky.
Seděli jsme na stromě, probírali všechno možné, co se dalo.

Rozhodli jsme se jít k jednomu rybníku. Dlouho jsme tam nebyli, tak jsme si řekli, že by to bylo senza.
Jakmile jsme prošli kolem opuštěného domku plného krabiček od cigaret a lubrikantů, tak se nám naskytl pohled na něco takovéhleho:


Naše reakce byly zajímavé.
Nejdřív jsme stáli s otevřenou pusou a následně jsme se mohutnými skoky rozeběhli až k tomu ledu, za účelem ho vyzkoušet.
Protože ten led šel mírně dolů a neskutečně klouzal, tak se nám i stalo, že jsme se nemohli vyškrábat nahoru. Prostě jsme sjížděli přímo do toho rybníka.
Křupalo to, pořád tam tekla voda, ale byla to sranda.
Čekali jsme, jestli nenajdeme nějkou tu mrtvolu, ale dnes žádný nález.


Nakonec přišla na řadu obchůzka. Kráčeli jsme podél toho ledu, klouzali se, kecali, až jsme se dostali do našich slavných bažin. Nastala chvíle, kdy jsme museli přejít menší potok. Ale kolem něho bylo bahno, do kterého jsme se mohli snadno probořit.
Po několika minutovém taktickém rozmýšlení jsme si nasbírali velké klacky a prkna, co se kolem válely a pokusili jsme se po nich přejít.
Šla jsem jako poslední. Už už to vypadalo, že to přejdu bez úhony. Ovšem...jeden hloupý krok a po kolena jsem byla v bahně. Ti dva se mohli posrat smíchy a ještě si mě ke všemu natočili.


Z malého domku, kolem kterého jsme procházeli cestou zpátky vedla malá trubka a z ní tekla voda. Překvapivě čistá...Takže jsme si tam trochu umyli ruce, protože cestou jsme našli ohořelé klacky a čmárali jsme s nimi po stromech. Potom jsem dostala nápad so trochu umýt nohu.
Ale byla jsem tak pitomá...
V tu chvíli jsem vypla logické myšlení a celou nohu jsem dala pod tu ledovou vodu.
Výsledek?
Promočená noha....celá...až do bot.

Jediné, na co jsem se zmohla bylo fňukání a výkřiky zoufalství, když jsem se snažila udělat sebemenší krůček. Čvachtalo to a bylo tak ledový!
Ti dva z toho samozřejmě měli ještě větší prdel...


Naše výprava byla však zakončena příjemně.
Hnusus dělá super kafe, takže jsme zašli k němu a pak jsme si dali čínskou polévku. Byla výborná...
Pak jsem mu šlohla mobil a dostala jsem se mu na facebooku do konverzace s jedním klukem, kde jsem psala samé hlouposti.
Tím vzniklo to, že si Hnususe přejmenoval na: ,,Ta s tou švihlou kamarádkou"
Pověstná Aydee znovu zasahuje.

Těm z vás, kdo se tak nějak vyjádřili do komentářů k předchozímu článku, tak těm moc děkuji. Vážím si toho...
Dneska bych ráda ještě vydala Puppets, protože jsem to všera Happ slíbila, ale byla jsem tak unavená, že jsem se na to vykašlala.

Ale nyní!!


Články, kreslení, malování, sushi......

29. ledna 2016 v 20:19 My Boring Life
To jednodenní volno, které nám bylo dopřáno jsem chtěla využít tak nějak inteligentně a lépe, než že to všechno prosedím u povídek a knih.


Takže se můj den lišil tím, že jsem si za odměnu za skvělé vysvědčení (myslím to vážně) vyjela na sushi a následně jsem několik hodin trávila v obchoďáku tím, že to všechno ze mě nakonec vysávalo mojí energii na zbytek dne.

Po návratu jsem měla pocit, že prostě padnu a nevstanu. Tolik lidí kolem vás dokáže pěkně unavit...Ale nevzdávala jsem to!
Dobře, přiznám se, že jsem zase skončila u povídek, ale jen na chvilku!


Následně jsem začala uvažovat nad existencí tohoto blogu.
Skutečně a zase...pořád mi v hlavě běhají otázky ohledně mé smrtelnosti a existenci na tomto světě. Nyní přišel na řadu i můj blog a není to téma, které by se tady neobjevovalo.
Myslím, že bych to ani nespočítala na prstech.

Důvodem, proč se zničehonic z tohoto blogu stal blog spíše s fanfikcemi je ten, že jsem se rozhodla psát co nejméně článků o sobě.
Určitě jste si toho všimli.
Mělo to různé důvody. Jedním z nich je například ten, že mi přišel můj život moc nudný na to, abych sem psala své obvyklé dny. Dále třeba to, že to musí nudit i vás číst něco ze života někoho jiného.
Neřeknu, kdybych byla nějaká významnější osobnost, takže bych třeba i ty zážitky měla zajímavější, ale nevím jistě....

Ale zcela hlavní důvod vám neřeknu jasně.
Za to se omlouvám, ale ne...promiňte.

Proto si asi říkám, že pokud můj den či období v životě bude jen stát za napsání a oživení tohoto blogu, který je už tak v duši mrtvý stejně jako já, tak to udělám. Protože to, co se z něho stalo je nuda...
A to si přiznejme...

Dále jsou tu úvahy, kterých jsem naslibovala tolik.
Psala bych je...Chtěla bych rozebírat témata ať už důležitá či nedůležitá, ale nevím jaké! Nenapadá mě nic, co bych mohla s vámi probrat, takže vás opět žádám o pomoc.
Moc vás prosím...


Dnes mě napadaly i jiné věci.
Například, že bych mohla přidat nějakou novou rubriku do tohoto blogu.
Rozhovory, recenze a podobné kraviny. Dřív jsem také měla více nápadů, ale stala jsem se zřejmě víc pasivnější než jsem zamlouvala.
Skvělé nápady odvlál vítr nebo je to něco, co píšou skoro všichni.
Ovšem, s těmi rozhovory by to nebylo jako ,,Co tě vedlo k tomu založit blog?" a podobné věci...udělala bych to úplně v jiném stylu, ale proč se tím zaobírat, když to asi stejně neuskutečním, že?

S povídkama klid...
Budou stále...

Ale teď něco jiného!

Jak jsem již zmiňovala, učím se malovat. Ale delší dobu jsem měla problém sehnat plátna. Nyní se ale vše změnilo, neboť jsem je sehnala a opět jsem se pustila do malování.

Můj první výtvor byl fajn...I přestože je asi 70% plátna černé, tak se mi to docela zamlouvalo.
Druhý pokus...za ten jsem se chtěla polít benzínem...

Dnes započal třetí pokus a...řekněme, že jsem čekala, že to bude horší. Ale stále se učím a musím dostat do ruky tu techniku a tak, takže se omlouvám těm, co umějí malovat.

Básním o tom, ale ani to neukážu, aby jste se mohli přesvědčit o tom sami.
Názory, ať už pozitivní či negativní jsou vítány. Upřímnost prosím...upřímnost...




No a na závěr bych se opět chtěla pochlubit s dalším výtvorem tužkou.
Dělala jsem ho od čtvrtečního rána ve škole, až do večera. Samozřejmě se značnými odchylkami.
Ze začátku jsem myslela, že se zmlátím za to, do čeho se chci zase pustit.

Nakonec se mlátím proto, že neumím psát na mobilu a moje angličtina, která podle mého učitele prý není ale vůbec špatná nakonec vypadá jako naprosto mizerná.
Nesnáším se....Píšu a nepřemýšlím...
Ale hlavní poslání: Nakreslit obrázek, je splněn, takže je mi to už jedno.

Ano, je to zase on, ale pouze proto, že fotky Jeremyho Saffera jsou luxusní.

Raději zde nebudu psát celý příběh, jak jsem na tu fotku čekala a jak jsem byla vynervovaná, když jsem věděla, že existuje, ale že jí ti dva prostě nezveřejnili.



Na závěr, než zase utečete bych se vás chtěla na něco zeptat...
Nevím, zda-li je to pro vás snadná či složitá otázka, ale závisí na ní osud tohoto blogu. Je to zcela čistě jen můj průzkum.

Co se vám líbilo nebo líbí nejvíce na tomto blogu?

Nemusí to být nutně rubrika nebo tak, ale může to být vůbec od samotného vzhledu po obsah. Článek, téma, rubrika prostě cokoliv, co se vám tady zatím nejvíce líbí nebo líbilo.

Moc vás o to prosím...


Fortress of Death - Bonus chapter

27. ledna 2016 v 19:53 Stories
27. ledna...
Tenhle den pro lidi není normálně významný. Málokdo si vzpomene...Každopádně, aby jste byly v obraze, je den památky obětí holocaustu.

A proto jsem vytvořila tohle...
Nechť se vám líbí...


Puppets from Underworld - 10. část

25. ledna 2016 v 22:49 Stories
Musím se vrátit do svého denního režimu, alias jeden díl povídky za den.
Nebo alespoň vymyslet téma na úvahu....
Snažím se o to dlouho, ale já kruci nevím....

Chtěl by jste něco konkrétního?
Pokud ano, dejte vědět do komentářů....



Puppets from Underworld - 9. část

23. ledna 2016 v 8:49 Stories
Pokud jste ještě četli včerejší článek, tak na něj můžeme zapomenout.
Smažu, nikdo nic neví, nikdo se nic nedozví..

Hail sobota! Kafe, sníh, Puppets...
Ano, nutím vás, aby jste četli Puppets, protože sobota bez Puppets je jako sobota ještě bez neděle.



Puppets from Underworld - 7. část

15. ledna 2016 v 22:43 Stories
Opět dochází k obchodu....
Puppets za Touch....

Ale to není teď úúplně podstatné. Tedy alespoň pro vás, pro mě je to podstatný dost, protože mé abstinenční příznaky jsou asi stejné jako když tři dny nevycházel FC4 od Agraela.

Tím už jsme si ale prošli, takže tady je 7.část!



Puppets from Underworld - 6. část

14. ledna 2016 v 22:05 Stories
Zkouškový období...
Nemůžu se soustředit vůbec na nic...
Rok sotva začal a všechno kolem se bortí...
Zkrátka čas od času přijde tak strašně nechutná nálada, že bych si nejradši vydloubla oči...
Ale snad vy se máte lépe...Jste jediní, kterým přeju, aby jste se měli lépe.
Doufám, že vám alespoň tady Puppets zvednou náladu....
I když....
No, uvidíte....