Forever Psychopaths - Mistake

8. listopadu 2015 v 18:00 |  Stories


Člověk řekne, že miluje déšť, ale přesto vyndá deštník nebo se před ním schová.
Kráčela jsem uprostřed silnice směrem k lesům. Silně pršelo a byla zima. I přesto jsem měla kapuci sundanou a pomalu jsem si vykračovala. Jediná vada na tom byla ta, že jsem si nemohla zapálit cigaretu. Myšlenky se mi točily pouze kolem toho, co řekl doktor. Nezabývala jsem se ani tolik Mikeym. Když slyším to jméno, automaticky si vzpomenu na jeho bratra. A když si vzpomenu na jeho bratra, vzpomenu si na to, co jsem mu provedla.
Řekl, že mi odpustil. Ten den si pamatuji přesně. Ale nejsem si jistá, jestli jsem ještě doposud odpustila sama sobě. Mám snad svědomí? Zřejmě ano...
Ale pak se okamžitě přenesu k další myšlence, která na ní lehce navazuje. Ashley...
Tolik bych chtěla vědět, co s ním je. Jestli je v pořádku...Jestli prostě jenom neodešel a nerozhodl se začít žít znovu, ale nic z toho by nedávalo smysl. Chybí mi...A Andy taky.
Pršelo silně. Déšť byl všude kolem mě a sotva bych slyšela i zvuk motoru auta, které by se řítilo po silnici. Ale já to slyšela. Slyšela jsem ty kroky, které se zničehonic vynořili z kraje silnice. Sledovali mě...A blížili se víc a víc.
Jako vždy jsem ale zachovala klid. Ať je to kdo chce, myslí si, že o něm nevím.
Když se zdál být nejblíž, otočila jsem se tak rychle jako vždy a ohnala jsem se po něm loktem. Dostal ránu do čelisti a spadl na bok na zem. Zaujala jsem postoj a sledovala ho. Tvář měl skloněnou k zemi a vyplivával hrudky krve. Otřel si ústa a zvedl ke mě hlavu.
Zatnula jsem pěsti a udělala krok zpátky. Frank...
Proč sem šel? Proč šel do tohohle lijáku až za mnou. Myslela jsem si, že na to má svoje lidi, ale očividně mě chce zabít sám.
Jakmile se postavil na nohy, propálil mě tak nenávistným pohledem...Nikdy jsem takovej snad neviděla. To mě donutilo, chytnout rukojeť katany, co jsem měla na zádech, ale stále jsem ji ještě nevyndala. Čekala jsem, co udělá...jak zareaguje nebo jestli něco řekne. Nemýlila jsem se.
,,Proč kurva nechceš jednodušše chcípnout. Všechno jenom komplikuješ!" zasyčel a projel si rukou vlasy, které byly celé promáčené.
Nebylo to zrovna vřelé přivítání.
,,Taky tě ráda vidím, Franku...Dovol mi, abych ti tuhle věc zabodla do srdce!" řekla jsem a vysunula katanu.
Namířila jsem ji na něj, aby si ode mě držel odstup a o nic se nepokoušel. Uchcechtl se. Nelíbilo se mi to. On mě neplánoval jen tak zabít. Jenom jsem ho zaskočila tím, že jsem ho odhalila. Řekl to jenom tak...Je tu z nějakého důvodu.
,,To bych být tebou nedělal." usmál se.
,,Proč jsi přišel? Máš své poskoky...Proč ses trmácel za mnou takovou dálku, aby jsi mě jenom sledoval."
,,Dlouho jsme se neviděli. Zajímalo mě, jak se ti daří...znáš to."
Všechno protahoval. Začínala jsem ztrácet nervy. Můžu ho zabít hned teď a tady...Ale brání mi v tom jedna věc. On je jen loutka...ale kdo je loutkář?
,,Mlč a mluv!" zakřičela jsem na něj.
Jeho úsměv se rozšířil.
,,Neděláte dobře, když se snažíte zjistit, kdo on vlastně je. Měli jste zůstat v naprosté nevědomosti."
,,Pak jsi tu ovšem ty...chceš nás zabít celou dobu a sere tě, že to nemůžeš udělat, co?"
Zamyslel se.
,,Jo, to je jedna z věcí, která mě dost žere, ale na tom vlastně už tolik nesejde. Byla to dost dlouhá doba na to, abych si uvědomil a zjistil spousty věcí, které mi otevřely oči....Tak alespoň ty....Silver..."
Moje jméno vyslovil s čistou pohrdavostí.
,,...Nech toho...Prostě se přidej na naší stranu. Dozvíš se pravdu. Nemůžete oba, ale alespoň ty...Máš na to..."
Jeho slova mě mátla. Nevěděla jsem co si mám myslet. V jednu chvíli mě chce zabít a pak mě přesvědčuje, abych se dala k nim? Tím "oba" myslel mě a Devina, ale...nikdy bych ho nemohla zradit. Chtěla jsem vědět, proti čemu stojíme, ale moje svědomí mi to nedovolovalo.
,,Raději zemřu!" zasyčela jsem skrz zaťaté zuby.
Pohrdavě se na mě podíval.
,,Myslel jsem si to...Nikdy se nepoučíte..."
Lituji té chvíle...Lituji toho, že jsem se tolik ponořila do konverzace s Frankem. Lituji toho, že jsem se tolik zabořila do vlastních myšlenek a nevěnovala pozornost okolí, protože tehdy jsem jen slyšela cvaknutí a já se skácela k zemi.
Všecho zčernalo a mě pohltila prázdnota....

 


Komentáře

1 Robina (*Elena) Robina (*Elena) | Web | 8. listopadu 2015 v 18:17 | Reagovat

Mě snad šálí zrak, AYDEE VYDALA NOVOU ČÁST FP!!! dneska mě už nic nepřekvapí :D
Část je samozřejmě DOKONALÁ!!!!!! :)

2 Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη | Web | 8. listopadu 2015 v 18:30 | Reagovat

[1]: hahaha :D Vtipné...Já se snažím. Ale ono to jde najednou všechno do háje. Moc děkuji...Doufám, že tu Frerardku budeš vydávat brzy, protože jsem napnutá jak struna...

3 Robina (*Elena) Robina (*Elena) | Web | 8. listopadu 2015 v 19:32 | Reagovat

[2]: Vždyť jsem psala, že ji budu vydávat až po tom co ji dopíšu!! :D Ale potěšim tě, když řeknu, že už mám 20 kapitol dopsaných? :D

4 Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη | Web | 8. listopadu 2015 v 20:47 | Reagovat

[3]: Já vím, kurva!! Zas takovej debil nejsem...Jen mě zajímá, jak daleko jsi pokročila...Už jenom vědět, kolik má kapitol. Může jich mít klidně 60...

5 Robina (*Elena) Robina (*Elena) | Web | 9. listopadu 2015 v 0:19 | Reagovat

[4]: popravdě nejsem ještě ani ve čtvrtině děje :D

6 STIAK STIAK | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 16:56 | Reagovat

Vypadá to zajímavě! Očividně si to budu muset přečíst celé! :3
A vážně, je to hrozně hezkéé! :3

7 Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη | Web | 15. listopadu 2015 v 19:03 | Reagovat

[6]: Moc děkuji...ale...asi ti přeji hodně štěstí, protože tahle povídka je asi zatím  nejrozsáhlejší ze všech, co jsem kdy napsala...kvůli tomu, že tohle je už třetí série a děje na sebe hodně navazují...
No, ale moc děkuji :) Fakt si toho vážím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama