Forever Psychopaths - Old friend

15. července 2015 v 11:01 |  Stories
Nevím, jak to vysvětlit, ale všechno tady kolem mi dává znamení a říká mi to:
,,Aydee...začni pěstovat levandule.."
To beru!

Každopádně vám chci poděkovat za vaše komentáře k poslednímu díly FOD a psali jste, že jste spíš smutní z toho, že je konec než z jejich osudu. Můj chabí pokus vás rozbrečet byl k ničemu! :D

Ale asi mám takový divný pocit, že tahle povídka nebude zas tak dobrá, pokud budu mít dobrou náladu. Přece se jen jedná o něco trochu...no z jiného soudku, ale snad to půjde, protože moje náladovost je vskutku úžasná.

Myslím, že Silver je postava, které se nikdy nevyrovnám...

Pište názory...prosím




Pomalu zavrtěl hlavou a stále na mě hleděl s lehce pootevřenými ústy. Rty jsem stáhla do úzké linky a pohledem jsem sjela k zemi. Zaslechla jsem Devinovo slabé uchechtnutí a musela jsem se pousmát také.
,,O co tady kruci jde?" zeptal se Ricky a pohledem bloudil stále k Devinovi a pak ke mě, který stále víc propadal smíchu.
Nakonec jsem se usmála taky a zadívala se znovu Rickymu do očí a čekala, až mě bude plně vnímat.
,,Ricky...to jsem já...Silver.." zašeptala jsem a čekala jeho reakci.
Čelist mu spadla.
,,C-c-o? M-moment...Silver?!" vyjekl.
Dlouho jsem nečekala a padla mu přímo do náruče.
,,Chyběl jsi mi! Hrozně moc, Ricky!" řekla jsem a odtáhla se od něj, ale on pořád vypadal strašně zmateně.
,,Kruci...ty jsi vyrostla a...ehm...vyspěla..." řekl a prohlížel si mě od hlavy až k patě.
,,Nepoznal jsem tě..."
,,My si toho všimli..." zasmál se znovu Devin a Ricky po něm hodil vražedný pohled, kterému jsem se musela zasmát.
,,Zato ty vypadáš stejně pitomě jako kdysi!" zasyčel a Devin na něj vyplázl jazyk.
Ale netušila jsem, co dál říct. Byla jsem najednou strašně šťastná. Rickyho jsem těch šest let neviděla. Tehdy jsem se s ním rozloučila...Museli jsme se shodnout na tom, že musíme být nějakou dobu od sebe pryč, ale netušila jsem, že to bude až tak moc dlouho. Možná jsem se trochu styděla, že jsem ho nehledala taky, ale to teď už bylo jedno. On je teď tady a to je hlavní...
,,Bylo to dlouho..." řekla jsem.
,,Na ten den si pamatuji dodnes.." zašeptal a díval se do země.
,,Jak jsi věděl, že nás tu máš hledat?" zeptal se Devin.
,,Prostě jsem to risknul..." pokrčil rameny.
Ricky ale moc šťastně nevypadal. Možná byl šťastný, ale nedával to moc znát. Něco bylo špatně. Možná jsem i čekala, že nebude sám...Bože...Ashley...
,,Ricky...Vlastně jsem vůbec nečekala,že tě ještě někdy uvidím..." řekla jsem místo toho. Netušila jsem proč.
Podíval se na mě a slabě přikývnul. Pohledem jakoby říkal: ,,Já taky ne...".
,,A co ostatní?" zeptal se Devin místo mě. Byla jsem zčásti i ráda, že jsem se nemusela ptát já.
Ricky se nadechl...
,,Jde o Ashleyho...on...zmizel..." zašeptal skoro neslyšně.
Asi jsem přestala dýchat a srdce se mi snad zastavilo.
,,Proto jsi přišel?" zeptal se znovu Devin.
Ricky se zahanbeně podíval znovu k zemi.
,,Ne...to úplně ne...Já...vlastně...Bylo to hrozný. Hrozný dodržet slib, že se nesmíme nějakou dobu stýkat. Myslel jsem na....na vás pořád a netušil, co se zrovna mohlo s vámi dít. Je to už dlouhá doba co zmizel a hledal jsem ho...Pořád...a pak jsem si vzpomněl na vás. Tušil jsem, že dohoda je dohoda, ale bral jsem to trochu jako podmínku k tomu, abych za vámi mohl zajet." vysvětloval.
Tiše jsem si sedla na zem a přitáhla si nohy k tělu. Cítila jsem, jak mi na tváři teče slza. Jenom jedna jediná. Cítila jsem na sobě jejich pohledy.
,,Musíme zjistit kde je..." začal Devin.
,,Najdeme ho..." přidala jsem se.
Kývnula jsem na Devina, že jsem v pořádku. Tentokrát musím být silnější. Znovu jsem se podívala na Rickyho a usmála se.
,,Vítej zpátky..."
Úsměv mi oplatil.

...
Za ta léta se také nezměnilo několik věcí. Že pokud chci být opravdu v klidu, minimálně krabička denně a bude to dobrý. Už jsem několikrát zkoušela přestat...Spíš to začalo větou: ,,Asi bych měla přestat, co?" S Devinem jsme se podívali a pak jsme propukli v smích.
Když si vzpomenu, jak jsem jako mladší hodně kreslila, abych ze sebe vybila to všechno. Dodnes se nic nezměnilo. Ani nevím, jestli jsem se zlepšila,ale bylo mi to fuk. Neměla jsem v plánu nikomu tohle ukazovat. Nejdůležitější je to, že to v tom vidím já.
Měla jsem podobných skiců stovky. Ve starém domě...Bylo jich tolik, že se už válely i všude po domě a neměla jsem je kam dávat. Pak jsem jenom škrtla sirkou a všechno to lehlo popelem. Ale nemrzí mě to...Nebyla to zrovna díla vyjadřující něco příjemného. Spíš ponurost a depresi...A myslím, že teď jednu mám...
Jsem tu v pokoji zavřená už dlouho. Nikdy si nevytahuju závesy, takže nemohu rozeznat, jestli je den nebo noc. Nerozeznávám to...Chodím pryč kdy chci a kam chci. Když mám špatnou náladu nebo nemám chuť s někým mluvit, tak se prostě odeberu sem...zamknu se. Pak mě to za několik hodin přejde a jsem v pohodě.
Ozvalo se hlasité mlácení na dveře.
,,Silver!! Prosím otevři!!"
Protočila jsem smutně očima, típla cigaretu a začala vyndavat další.
,,Devine...jdi pryč!" řekla jsem trpělivě a hledala červenou křídu na krev.
,,Proč tam jsi pořád?"
Obdivuji svého bratra, že to se mnou ještě nevzdal. Myslela jsem, že si zvyknul, že prostě někdy tohle udělám. Že jsem náladová...
,,Myslela jsem, že sis už zvykl, že se na několik hodin zavřu a nechci s nikým mluvit..." řekla jsem tišeji, ale asi mě slyšel.
,,Na pár hodin?? Silver, doprdele! Seš tam pět dní!"
Snažila jsem se přehlušit jeho hlas tím, že budu rychle čmárat křídou, ale tohle jsem přeslechnout nemohla. Přestala jsem a chvíli se zadívala, co jsem to vlastně nakreslila. Tohle nesmí nikdo spatřit...
Zmuchlala jsem to a hodila na druhý konec místnosti.
,,Silv...posloucháš mě?" zeptal se Devin a zněl už trochu zoufale a smutně.
Nemám ráda, když je můj bratr smutný. Ale jak ho mám utišit. Řekl, že jsem tu už pět dní...To není dobrý. Silně jsem potáhla a vydechla kouř a zamyslela se nad tím, co jsem tady těch celých pět dní mohla dělat a neunavilo mě to.
Nemá cenu to zjišťovat. Stejně mi to bude k ničemu.
Další cigareta byla v tahu. Tentokrát jsem si další nevzala a dala si chvíli pauzu.
Rozhlédla jsem se po svém tmavé pokoji skládajícího se z hory počmáraných a popsaných papírů, různých nožů, které jsem ještě neuklidila a jiných zbraní, pár Devinových loutek, co jsem si chtěla nechat, protože se mi líbili a ta největší kniha v celém tomhle domě, která zrovna ležela na velkém stole.
Tiše jsem k ní přešla a prsty po ní přejela. Byla už celkem stará a stejně tak fotografie uvnitř ní. Celou jsem si ji ještě neprohlédla...
Otevřela jsem ji na náhodné stránce a narazila jsem na jednu fotku, která mě opravdu překvapila.
,,Ricky?" zašeptala jsem si tiše pro sebe.
Byl na ní skutečně on a můj bratr. Oni se znali dlouho...Museli se znát dlouho. Ale jak dlouho?
Album jsem znovu zavřela a lehla si na chvíli na postel a zírala do stropu. Nakonec jsem zavřela oči a na několik hodin jsem usnula.
Ve snech jsem spatřila Ashleyho, který před něčím utíkal a toho muže, který byl na té fotografii, kterou jsme našli před několika lety...



 


Komentáře

1 Terr Sixx Terr Sixx | E-mail | 15. července 2015 v 11:16 | Reagovat

och jednorožče dokonalost 3:) :D to se mi líbí :D buehehehheehe Ashley :D kam pak si ho zašila? JÁ VIM DO TVÉ SKŘÍNĚ!§!!:D mno těšim se na další díl a na FOD

2 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 15. července 2015 v 11:36 | Reagovat

[1]: Zaprvé....moc díky
zadruhé...Na moji skříň nenarážej!! :D
zatřetí....Terr....FOD už není! :D

3 ChemicalZombie ChemicalZombie | 15. července 2015 v 12:17 | Reagovat

Napisu to takhle - tohle je taky skvely, ale mam pocit, ze po FOD bude dost tezky napsat neco, co by se nam libilo az tolik moc

4 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 15. července 2015 v 12:22 | Reagovat

[3]: Vůbec by mě nenapadlo, že vám FOD (nebo alespoň tobě) tolik přiroste...nechci říct k srdci...divné spojení slov. I tak to beru jako kompliment a děkuji moc za názor.

5 *Elena *Elena | Web | 15. července 2015 v 14:29 | Reagovat

Zase nevim co napsat KURVA, JÁ SE NA TO UŽ VÁŽNĚ VYSERU!!!
Prostě DOKONALÝ a hotovo, neznám jiný slova :D

6 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 15. července 2015 v 16:58 | Reagovat

[5]: Opravdu? Já pořád čekám na něco, že mi vytkneš...pravopis...cokoliv :D Ale i tak moc děkuju El!!

7 Killing Happyness Killing Happyness | Web | 15. července 2015 v 23:41 | Reagovat

Ted se uz tebudu omlouvat tohle neni moc velky spozdeni ...takze se to hodlam vychvalit do nebe. Je to totiz neskutecne uzasny a i kdyz mi strasne chybi fod ...docetla jsem ji pred chvili to neni normalni... tak proste tuhle serii miluju je to neco neskutecneho a podle toho cos mi rekla ...asi chcipnu bye

8 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 16. července 2015 v 0:18 | Reagovat

[7]: Neumírej mi!!! NEEEEEE!!!!!!!!! DÍKY, ALE NEUMÍREJ!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama