Forever Psychopaths - He is not dead

18. července 2015 v 17:10 |  Stories


Kopal a škubal sebou jako smyslů zbavený. Bylo těžké ho dotáhnout po těch schodech nahoru, ale povedlo se mi to. Prsty jsem mu vpletla do vlasů a druhou rukou jsem ho popadla za paži a táhla ho dovnitř. Pořád křičel, ať ho nechám napokoji...že mě zabije a mého bratra taky. Neposlouchala jsem a táhla ho po zemi...
Doslova jsem vyrazila dveře a hodila vyděšeného Kellina dovnitř. Spadl na zem a rozhlížel se kolem. Devin seděl na stole v tureckém sedu a nezaujatě se díval na tu lidskou trosku.
,,Takže tohle je ten Kellin, kterýho máme zabít?" zeptal se unaveně.
Kellin nahlas polknul a s rozevřenýma očima na něj zíral. Vypadal, jakoby Devina nikdy neviděl.
,,Chtěl si říct: Kterýho mám zabít JÁ!" zdůraznila jsem a hodila si bundu na zem a pročísla si vlasy dozadu, aby mi nepadaly do obličeje.
Devin protočil očima.
,,Dobře...máš pravdu. Ať už to máš za sebou." řekl a hmátnul si pro nějakou starou knížku vázanou v kůži, co měl na stole vedle sebe.
,,Devine...Tohle není jen tak někdo." začala jsem.
Stále hleděl do knížky, ale věděla jsem, že mě poslouchá.
,,Poslal ho Frank..."
Devin hlasitě zaklapl knížku a hodil jí, dalo by se říct až vztekle na zem. Skočil ze stolu přímo před Kellina. Ten se rychle převalil na záda a díval se na něj ještě víc vyděšeněji než předtím.
,,A copak vzkazuje?" zeptal se s nenávistí v hlase.
Mezitím jsem Kellina pomalu obešla a postavila se hned vedle Devina.
,,Jde po nás nějakej chlap...Prý ho známe a nemá nás rád."
Devin mi věnoval znuděný pohled.
,,Jakoby se tohle nedělo denně. Nic zajímavého..." podotkl.
Stáhla jsem rty do úzké linky a věnovala mu uražený pohled, ale to už se znovu díval na Kellina a bedlivě si ho prohlížel.
Ten se mezitím ani nepohnul. Pot mu tekl všude po obličeji a rychle a nahlas dýchal. Tlukot jeho srdce jsem slyšela až sem. Znovu se mi zachtělo po lidské krvi...Ale musím být trpělivá.
Místo toho Kellin znovu promluvil a překvapilo mě, že se mu hlas tolik netřásl.
,,To, ale není jen tak někdo. A nejde po vás dvou, ale po ní..." řekl a ukázal na mě.
To mi uniklo...
,,Znáš jeho jméno?" zeptal se ho Devin a naklonil se k němu.
,,N-ne."
,,Mám dojem ,že ti nevěřím..." namítnul Devin.
Zkřížila jsem si ruce na hrudi a nezaujatě je sledovala.
,,Říká pravdu..." začala jsem a hned mě napadl další dotaz, který byl ovšem mimo téma.
,,Mimochodem, kde je Ri-"
Než jsem to stačila doříct, otevřeli se dveře od mého pokoje, kde stál Ricky a věnoval nám všem překvapený pohled. Vypadal zmateně nejenom kvůli tomu, že vidí v místnosti Kellina. Zřejmě byl vykolejený i z toho, že se probudil u mě v posteli. Jestli si to špatně vyloží, asi umřu smíchy.
Kellin se k němu rychle otočil a chvíli na sebe zírali. Pak se začal smát.
Vyměnila jsem si s bratrem nechápavý pohled a znovu jsme ho přesunuly ke Kellinovi.
,,To mě poser! Tohle je Ricky Olson? Jako fakt? A já myslel, že už v tom všem spolu nejedete. To ovšem začíná být zábava!" zasmál se.
,,O co tady jde?" zeptal se zmateně Ricky.
,,Kdo je to?"
Mohla jsem vypěnit vzteky. Kellinovo chování mě rozzuřilo ještě víc než předtím. Skoro bych zapomněla na svoje naostřené nože, které stále nosím u sebe.
Jeden jsem rychle vytasila, přiskočila ke Kellinovi, popadla ho za vlasy a nůž mu nastavila těsně před oko.
,,Zřejmě zapomínáš, do jaké šlamastiky jsi se dostal. Přestaň s námi vyjebávat nebo přísahám, že si z tvojí kůže udělám potahy na gauč a pokud nás alespoň trochu znáš, tak budeš také vědět, že si z tebe prdel fakt nedělám, takže drž hubu a radši mluv..." zasyčela jsem těsně u jeho ucha.
Sklapnul a vypadal zase jako vyděšený malý štěně.
,,Ještě než z něj uděláš odstrašující příklad..." začal Devin a Kellin se zhrozil ještě víc, div nezačal plakat.
,,...Proč tohle Frank dělá? Trváto až příliš dlouho! Proč si s náma tak podle hraje? Co tím chce dokázat?" vyštěkl na Kellina.
Ten jen zavřel oči a snažil se sklidnit.
,,Vím jenom to, že jde o něco velkého...Jinak už fakt nic nevím. Jak jsi řekla sama. Jsem jen poslíček."
Devin nahlas vydechl a začal se procházet po místnosti. V ruce jsem si pohazovala nožem a Ricky se opřel o zeď a svůj pohled upíral do země. Co se týče Kellina, ten si přitáhnul nohy k tělu a rozhlížel se všude kolem. Nespustila jsem z něj oči a on to věděl. Pokud se jenom o něco pokusí, je mrtvý...
,,Podle mě to nemá cenu. Víc se od něj asi nedozvíme..." prohlásil Ricky.
,,Co navrhujete?" zeptala jsem se.
Všichni jsme se podívali na Devina, který k nám stál otočený zády a přemýšlel.
,,Je tvůj..." řekl tiše.
Pochopili všichni...Ušklíbla jsem se a vzala Kellina za paži a táhla ho do svojí rádoby pracovny.
Znovu sebou začal vrtět a snažil se mi vyškubnout. Několikrát jsem ho praštila a on se alespoň trochu uklidnil.
,,Dej si záležet!" zavolal na mě Ricky.
Mrkla jsem na něj a zlověstně se usmála. Zmizela jsem v tmavé místnosti jenom s jedním malým světlem, které bylo pověšené nad stolem uprostřed. Zbytek místnosti pohlcovala tma. Zamkla jsem a hodila Kellina na stůl.
Chvíli tam ležel, než se zcela probral z bolesti hlavy, kterou jsem mu způsobila. Ztrhla jsem z něj košili a pásky jsem ho přivázala, aby sebou nevrtěl až tolik.
,,Řekl jsem ti všechno co vím! Tak mě nech!" křičel, zatímco jsem si chystala pár svých věciček. Nechyběly všechny možné nože, jehlice, nit, háky, injekce na sklidnění, kleště, vrtačka a mnoho dalších. Budu si muset hodně rozmyslet, co s ním provedu.
Naklonila jsem se k němu tak blízko, jak to jen šlo. Naopak on se ode mě snažil dostat co nejdál a hlavou uhnul na stranu.
,,Ty jsi mi neřekl všechno. Ty víš, kdo to je...Ten co po mě jde a já to z tebe dostanu i kdyby jsi měl chcípat rok."
Rychle jsem se od něj odtáhla a přitáhla si k němu další menší stůl, na který jsem si sedla a zapálila si cigaretu. Hned vedle mě byl další, kde jsem měla všechno hezky seřazené.
Byl vyděšený a tekly mu slzy. Stačilo jenom hmátnout kousek vedle a mohla jsem si vzít, co jsem potřebovala. Stále jsem však nevěděla, co s ním udělám.
Bylo slyšet jen to, jak nahlas dýchá. Dlouhou dobu jsem tam jenom seděla a tiše ho pozorovala. Neopovážil se promluvit a ani jednou na mě nepohlédl.
Čím déle jsme tu takhle byli, tím horší to měl.
,,Pokud mi to řekneš, tak to nebudu tolik protahovat..." zašeptala jsem, ale neodpovídal mi.
,,Tak jo...uděláme to jinak. Já budu klást otázky a ty budeš odpovídat ano a ne...znáš to.." navrhla jsem.
Ukázal mi opět tvář.
Nebyla to otázka. Típla jsem cigaretu a pomalu přecházela prsty po všech čepelích naostřených nožů.
,,Je nebezpečný?" začala jsem.
,,J-jo." pípnul a vyděšeně sledoval mojí ruku.
Vzala jsem do ruky dlouhou ostrou jehlici a chvíli si s ní pohrávala v ruce.
,,Skutečně jsem se s ním kdysi setkala?"
Mlčel a jenom se klepal.
Vzala jsem jehlici a zabodla mu jí přímo do boku. Začal křičet.
,,Jo!! Setkala!!"
Počítala jsem s tím. Jehlou jsem chvíli pohybovala a pozorovala, jak se kroutí. Potom jsem jí protáhla kůží, jako když šiju a nechala ji tak. Krev začala téct, ale pořád to nebylo dost. Ne pro mě.
Nelíbilo se mi, jak pořád ječí. Nebyl to ani začátek a vypadal, že to nezvládne. Protočila jsem oči a natáhla se pro lepenku a přelepila mu pusu.
,,Drž hubu!" zasyčela jsem a znovu se pohodlně usadila.
Nesoustředila jsem se teď ani ne na otázky, jako spíše na způsoby, kterými bych ho mohla mučit. Takhle to bylo vždycky. Kolikrát jsem zapomněla na okolní svět a vyžívala jsem se jen v tomhle a užívala si ten křik a tu rudou krev, která tekla. Výkřiky bolesti a strachu a stejně tak i slzy. Jenže teď to nešlo. Nemohla jsem...Tohle bylo vážné. Potřebuju odpovědi...
Nakonec mě něco napadlo. Nebyl to opravdu nejkreativnější způsob, ale vždycky se mi to líbilo. Měla jsem ráda malé panenky. Vlastnoručně ušité i voodoo. Hlavně, když z nich trčelo spoutu hřebíků.
Stačilo jen kladivo a hřebíky s dlouhými hroty. Věc, kterou nebylo v tomhle domě těžké sehnat. Měla jsem je uložené tady na stejných místech jako ostatní věci. Došla jsem si pro ně a položila je Kellinovi hned vedle hlavy.
Hrudník se mu rychle zvedal.
,,Budeme pokračovat..." mrkla jsem na něj a vzala do ruky první hřebík.
V druhé jsem měla kladivo a s obouma věcma jsem si pohrávala.
,,Patří k vám? Pracuje pro Franka?" zeptala jsem se.
Nečekala jsem, že odpoví hned. Prostě jsem mu přiložila hřebík na ruku a praštila do něj silou kladivem. Projel rukou skoro hladce a zarazil se do dřevěnného stolu.
Kdyby jen Kellin mohl křičet, ale místo toho vydával jen různé zvuky, aby to ze sebe všechno vybil. Stále jsem však nedostala svojí odpověď.
,,Tak pracuje nebo ne?" zopakovala jsem netrpělivě a v ruce držela další hřebík.
Zavrtěl hlavou a mlátil s ní do stolu. Nevím, co tím chtěl dokázat, ale vypadal zoufale.
Takže můj nepřítel je samotář. Frank o něm ví, ale nespolupracují spolu. Zřejmě to odmítl. Nepochybuji o tom, že mu Frank nabídl spojenectví. Snažil se nasbírat co nejvíce lidí, kteří nás nemají rozhodně rádi.
,,Provedla jsem něco nějakému jeho blízkému?"
Další hřebík jsem přiložila k druhé ruce a silně zarazila. Pak přišlo ještě dalších několik a během chvíle mu z dlaní trčelo minimálně pět hřebíků. Měl je celé zkrvavené...
Přikývnul. Už sebou ani tolik neházel jako předtím. Bolest cítil, ale byl slabý.
Chce se mi pomstít. To je jasné...
,,Setkal ses s ním někdy osobně?" napadlo mě a znovu jsem několik hřebíků do něj zarazila.
Tentokrát přišli na řadu paže a nohy. Nemohl se už pohnout, ale stále jsem do něj dávala víc a víc hřebíků.
Zavrtěl hlavou.
,,Znáš jeho jméno?"
Další hřebíky...Přikývnul. Už vypadal jako jehelníček.
Ztrhla jsem mu pásku z pusy a okamžitě vykřikl jméno.
,,Christian!!"
,,Znám hodně Christianů! Chci příjmení!" zavrčela jsem a zarazila do něj další hřebíky, ale tak, aby byl stále naživu. Ještě, že měly dlouhé hroty, jinak by mu nemusely projít úplně tělem.
Křičel a nemohl skoro mluvit. Celé jeho tělo bylo pokryté krví a ta začínala zasychat. Měla jsem nutkání se jí dotknout a olíznout si prsty, ale ne...je to pryč...nevrátím se k tomu.
Když se konečně trochu uklidnil, dlouze se na mě zadíval a já na něho. Dívala jsem se mu do očí a zničehonic uhnul. Vzpomněla jsem si proč. Dlouho jsem se na někoho takhle nedívala.
Potom promluvil...
,,Cerulli..." vydechl tiše.
Popadla jsem ho za čelist a prudce ho otočila k sobě.
,,Lžeš!!!" zakřičela jsem na něj a praštila ho.
Pamatovala jsem si jména všech svých obětí a na tohle jsem obvzlášť nezapomněla. To bylo tehdy, kdy jsem se setkala s Andym a Ashleym....Bože...je to dlouho a měla jsem nutkání si lehnout na zem a rozbrečet se. Jako tehdy..Když jsem Chrise surově zabila.
Proč lže? Proč to prostě neřekne? Nic jiného mu nezbývá.
,,Ne....Jmenuje se Chris...Cerulli..." zašeptal unaveně. Dlouho nevydrží.
,,Zabila jsem ho víc jak před šesti lety!! Nemůže to být on!!" naléhala jsem na něj.
,,Ne...to nebyl on....nebyl..."
,,Kdo to teda podle tebe byl???!!" ječela jsem a vzala do ruky skalpel.
Začala jsem ho jemně řezat na obličeji. Musela jsem se snažit, abych ho na místě nepodřízla.
,,Nick..."
Naklonila jsem se k němu víc.
,,On měl dvojče...Jmenoval se Nick."
Šokovaně jsem vydechla. To nemůže být pravda...nenenenenene
,,Měl u sebe doklady...Bylo tam napsáno: Chris Cerulli."
Usmál se.
,,Ne...byl to Nick...A Chris....se pěkně nasral..." zašeptal s úsměvem.
,,Ne...." zašeptala jsem a málem se zřítila na zem.
Nevěděla jsem, co si mám o tomhle myslet. Nedávalo to smysl. Proč se do teď neukázal? Nejhorší bylo to, že Kellin mluvil pravdu. Poznám, když lidé lžou a on nelhal.
Jestli jsem opravdu zabila jeho bratra Nicka...Chris se bude chtít pomstít. A je možné, že nepůjde přímo po mě, ale přes Devina...nebo Rickyho...nebo....Ashleyho!
Bože...Ten sen...Už to smysl dávalo...Už vím, co ty růže znamenaly. Jedna růže za každou oběť. Ta jedna se roztříštila, protože měla symbolizovat Chrise, ale on je naživu...
A Ashley utíkal před ním...A ta ruka...ten hlas...Musel to být on...
Vzala jsem si z opasku pistoli a prostřelila Kellinovi hlavu.
Krev byla snad všude. Na mé tváři...na zemi...na oblečení..Po stěnách.
Upustila jsem pistoli na zem a vyšla pomalým krokem ze dveří. V místnosti seděl Ricky a nervozně si kousal nehty. Devin měl hlavu zabořenou v dlaních. Jakmile mě slyšeli přicházet, vzhlédli ke mě.
,,Co se stalo?.....Silver..."
Ignorovala jsem je a šla směrem ke dveřím, které vedli ven.
,,Silver!!" zavolali na mě, ale neposlouchala jsem.
Když jsem se došourala až ven ke břehu jezera, podívala jsem se na sebe. Na můj odraz dopadla kapka vody. Zřejmě začínalo pršet...Pak mi došlo, že to jsou moje slzy.

 


Komentáře

1 *Elena *Elena | Web | 18. července 2015 v 18:23 | Reagovat

Oh ANOOOO, ale mohla si ho trochu rozpitvat :D no tak snad někdy jindy :D
JE TO DOKONALÝ a fakt jsem nečekala, že bude Chris naživu :D ty mě stále překvapuješ :D

2 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 18. července 2015 v 21:06 | Reagovat

[1]: Klídek...pitvanda budou :D No...moc díky...Ale stejně mám pocit, že to je nic moc...

3 Killing Happynes & Psychotic Hunt Killing Happynes & Psychotic Hunt | 19. července 2015 v 21:02 | Reagovat

awwww kdyz jsem to cetla uplne mi probehlo hlavou ze by nemuselo byt spatny kdyby mi nekdo par tech hrebiku pribil ....ehm musim se krotit, takze zpatky k povidce to je tak libovej matros az se mi z toho chce vrazdit joooo asi ve me probouzis neco vic morbidnejsiho nez jsem si myslela ze ve me je ...ale uz asi fakt kecam kraviny tak tedy jenom zopakuju ze to bylo uplne uzasne

4 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 19. července 2015 v 23:04 | Reagovat

[3]: Morbidnost se vrací bratře...zítra se jde na kodex! :D MOC DĚKUJI!!!

5 Terr Sixx Terr Sixx | E-mail | 20. července 2015 v 7:19 | Reagovat

NO KURVA FIX!!!! JHOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO !! takovýhle zápletky žeru :3 :D shit muheheh :D Nick a Chris Cerulli :D ehehe jak já žeru pravý jméno Chrise :D

6 $αтαη's υηι¢σяη $αтαη's υηι¢σяη | 20. července 2015 v 7:22 | Reagovat

[5]: No jak myslíš :D Děkuju děkuju děkuju

7 evil evil | Web | 19. října 2015 v 13:53 | Reagovat

to je jak tokyo ghoul a hra o trůny dohromady. epický xD

8 Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη Λγᴅᴇᴇ Γυ¢κιη υηι¢σяη | Web | 19. října 2015 v 18:23 | Reagovat

[7]: COŽEE??? Tokyo Ghoul? Já nevím, ale moc spojitostí tam nevidím a Hra o trůny?? ....no...to potěž prdel...
ale tak děkuju :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama