Listopad 2014

I am psychopath - Dark forest

30. listopadu 2014 v 22:29 Stories
Teď večer jsem měla až moc zajímavou náladu na to, abych si ještě doplňovala učení na
poslední chvíli.
Dva dny nic nepřidám a během jednoho dne na vás vybalím rovnou dvě
části povídky, kterou jsem neměla v plánu nějak dál psát, ale napadlo mě pro mne celkem
zajímavé pokračování.
Třeba se ještě záhadným řízením osudu stane, že přidám ještě dneska další část, protože
nejsem trpělivá a všechno co mám přidám téměř okamžitě.
Pokud tu ještě teď někdo je, tak tohle berte jako takovou malou bonusovku.




I am psychopath - killer

27. listopadu 2014 v 22:23 Stories
Nechápu to...
Říkala jsem si, že to bude jenom jedna blbá jednodílovka, ale moje fantazie
to očividně vidí jinak. Ale využiji toho a další část sem přidám...
Jen doufám, že se z toho nevyklube něco jako povídka na hodně dílů jako třeba byla Madness
nebo IANLY.
No co...příjemné čtení...a prosím komentujte



Demons... (Frank Iero - one shot)

24. listopadu 2014 v 14:41 Stories
To je taková blboooooooooooooooooooooooost!!!
Viděla jsem jeden obrázek a prostě mě automaticky napadlo tohle...
Tak ohrané téma...
Ale co už...snad se bude líbit...




Because whiskey (Andley) 2/2

22. listopadu 2014 v 22:08 Stories
Takže já myslím, že bych sem tu druhou část přidat mohla :D
Pro úchyláky zase něco :P
Prosím vás...nic moc od toho opět nečekejte!!

Nechtěl sis to přiznat Andy, co? Naše jazyky se mezi sebou proplétaly. Bylo to úžasný. Pořád si mě táhnul k sobě blíž. Už to ani nebylo možný. Strhnul jsem z něj kalhoty i s boxerkama a hodil ho na postel. Mezitím, co se tam snažil normálně zvednout, ale nějak se mu to nedařilo, tak jsem si kalhoty a boxerky sundal já a vlezl za ním. Vypadal trochu vyděšeně.
,,Co je? Najednou se bojíš?"
,,Ne..e..Já..jen přemýšlím, jestli se mi to zdá..."
Usmál jsem se na něj.
,,Nezdá, brouku..."
Úsměv mi oplatil a stočil mě pod sebe.
,,Tak to jsem asi šťastnější jak kdy dřív..." zašeptal a vrhnul se na můj krk.
Zanechával za sebou červené skvrny, jak mě kousal a líbal. Slastně jsem u toho vzdychal.
,,Tohle se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech..." zavzdychal jsem.
,,Ty moje jsou přeci vždycky divoké..." zasmál se a přesunul se k mému hrudníku.
Nevnímal jsem nic jiného než jeho. Všechno mi bylo u prdele. Kdyby sem teď někdo přišel, nevšímal bych si ho, i kdyby to byla Juliet. To co chci ze všeho nejvíc je tady...přede mnou. Nevím, jak to vidí on. Jestli náhodou není prostě jen opilí a neví co dělá. A pokud ano...tak týhle situace využiji co nejvíc.
S touhle myšlenkou jsem ho schodil pod sebe a on zalapal po dechu. Roztáhnul jsem mu nohy víc od sebe. Už věděl, co ho čeká a pousmál se.
,,No tak do toho..." zašeptal. Provokatér jeden.
Jedním přírazem jsem do něj celý vniknul. Znovu zalapal po dechu a v ruce žmoulal prostěradlo.
,,Tak jak se ti to líbí?"
Usmál se a podíval se na mě. Zřejmě jo. Začal jsem hned přirážet a on nahlas vzdychal. Já po chvíli taky. Ta jeho prdel byla úžasná. Zaklonil hlavu a zasmál se. Trochu jsem nechápal proč.
,,To toho víc nesvedeš?"
,,Ty fakt hodně provokuješ..."
No jak myslí...Ale bude muset počítat s tím, že zítra si rozhodně nesedne. Bude to sice možná chyba, protože pak se na to přijde....ale...zato to stojí...Nevím, teda kde se to ve mě bere. Začal jsem přirážet o dost tvrději jak předtím. Očividně se snažil nekřičet. A líbilo se mu to. Chytil mě za ruku a přesunul ji ke svému rozkroku. Já vím, co chceš, zlato.
Udělal jsem to, co po mě chtěl. Vzdychal moje jméno a já zase to jeho. Po několika minutách, jsem vyvrcholil a on chvíli po mě. Zmoženě jsem se svalil vedle něj. Tak...tohle bylo perfektní.
Čekal jsem, že po tom, co jsem mu dal, hned usne, ale....nevypadalo to tak.
,,Copak? To už nemůžeš?" perverzně se na mě usmál. Přesunul se ke mě blíž.
,,Co to vyvádíš?"
,,Ty si mě tady jen tak vojedeš a pak už konec? Heh...Teď jsem na řadě já..."
Přetočil mě na břicho a bez jakéhokoliv slova, či varování do mě vystoupil. Hned jsem to nečekal. Docela jsem se leknul a slabě vykřiknul, když mi vrážel do prostaty. Tyvole...ale bylo to něco. Ze začátku to vážně bolelo, ale potom to byla jenom slast. Jooo...moje prdel toho vydrží hodně, a jsem za to rád. Zrovna u Ashleyho. Po chvíli jsme oba vyvrcholili. Až teď to vypadá, že půjde na kutě. Nechtěl jsem od něj vstávat. Chtěl jsem ležet s ním...Jenže co se stane ráno, až se vzbudí. Bude spát dýl, protože whiskey. Alespoň stihnu vstát.
Chtěl se najednou na chvíli posadit, ale okamžitě si zase lehnul a vyvalil oči. Mezitím jsem se uchechtl.
,,Já říkal, že si ani nesedneš..." řekl jsem si nahlas pro sebe. Mezitím se na mě otočil.
,,No..ty taky ne..." Usmál se a natiskl se ke mě.
,,Miluju tě...." zašeptal.
,,Já tebe taky, Ashley...Ale určitě za tebe mluví whiskey..." povzdechl jsem si.
,,Andy...Rozmrdal si mě tady tak, že ze mě vyprchaly všechny promile. Myslím to smrtelně vážně."
Zatraceně. Kdybych nebyl tak utahanej, tak bych tady radostně skákal po celý místnosti.
Přehodil jsem přes nás deku a objal ho.

Because whiskey (Andley) 1/2

22. listopadu 2014 v 18:37 Stories
Starý ohraný téma...Prostě Andley...
Takže úchyláci!!!
Pokud stojíte o druhou část, tak mi napište...

(Ashley)
Vzdychal jsem jak nějaká děvka, ale zároveň jsem se snažil, aby to nebylo slyšet do vedlejších pokojů. To by nebylo moc fajn. Po pár minutách jsem se udělal.
Dohajzlu, už jsem vážně zoufalej. Vyndal jsem ruku z kalhot a zamířil do koupelny, abych se osprchoval. Vlezl jsem pod horkou vodu a snažil se trochu uvolnit. Cítím se tak....ani nevím jak. Je to těžké, když jste dlouho zamilovaní do vašeho nejlepšího kámoše. Bylo tak těžké, vidět jeho s Juliet. Tak těžké normálně hrát na koncertu a nedívat se přitom na něj. Časem jsem se naučil, aby si toho nikdo moc nevšiml, když po něm tak pokukuju. Umím to zakrýt fakt dobře, ale uvnitř mě to ničí. Už jsem mu to tolikrát chtěl říct, ale pak jsem to vzdal, když jsem ho viděl. Jak je šťastný. Všechny ty holky co jsem měl...nebylo to ono. Vlastně jsem je měl jen proto, abych nemyslel na Andyho, ale marně. Jo...jsem hajzl, že jsem je takhle dalo by se říct "využil".
Vylezl jsem ze sprchy, hodil na sebe nějaký oblečení a zamířil do kuchyně. Jsem srab. Budu to v sobě dusit, snad až nadosmrti. Mnohem lepší, než kdybych ho ranil a všechno by šlo do háje. Vyndal jsem několik flašek mého dlouholetého kamaráda Jacka Danielse a začal jednu po druhý házet do sebe.
(Andy)
Projížděl jsem fotky z dnešní show, co přidali fanoušci na internet. Vypadalo to, že se zase skvěle bavili. Když jsem tak na těch fotkách pozoroval Ashe...Vypadal divně. Jindy lítá po podiu jak splašený, ale dneska byl nějak víc v klidu. Zavřel jsem notebook a ještě chvíli seděl na posteli a přemýšlel. O kom asi? Nesnáším, když něco s klukama z kapely je. Dost mě to děsí a mám o ně strach. Hlavně u Ashe. S ním se znám už dlouho. Často jsem si říkal, že přede mnou něco skrývá. Něco, co bych možná mohl vědět.
Už jsem se připravoval, že půjdu spát, když v tom někdo zabouchal na dveře. Sakra...Kdo to může teď být? Vždyť je jedenáct večer...Chvíli jsem počkal a dělal, jakože neslyším. Neměl jsem teď na nikoho náladu. Jenže po chvíli se zase ozvalo ještě větší zabouchání.
Doprdele! Nemůžou mě nechat alespoň chvíli v klidu? Vstal jsem naštvaně a otevřel dveře. Ve dveřích stál Ashley. Možná jsem čekal, že to bude on. Často trochu omylem zabloudil do mého pokoje, když se vracel z nějaký chlastačky. Je, ale divné, že vždycky do mého pokoje.
,,Ashley? Zase nemůžeš najít svůj pokoj?"
Neodpověděl mi. Opíral se o futro dveří a hlavu měl skloněnou k zemi. Zřejmě nemohl udržet rovnováhu. Sakra...On byl ještě víc ožralej jak nikdy předtím.
,,Ashley?!" zvyšil jsem hlas a konečně se na mě podíval. Vypadal jak nějaká troska. Co se mu sakra stalo?
Začal padat na zem, ale chytil jsem ho a odtáhnul k sobě do pokoje. Zavřel jsem a nechal ho, ať si sedne na postel. Nemohl prostě normálně sedět, jak byl opilej, tak si lehnul.
,,Můžeš mi říct, co ti je?"
Vydal nějaký všelijaký zvuk, který jsem nemohl rozpoznat a pořád se díval prázdně před sebe. Kleknul jsem si k němu.
,,Kolik jsi toho měl?"
Zvednul ruku a konečně ze sebe vydal něco, čemu jsem rozuměl. Začal počítat na prstech jak malý dítě...
,,Jedna...sedm...třiadvacet..." zabrblal a zase začal zírat před sebe.
,,Ashley?"
,,Asi...osm..."
Vyvalil jsem na něj oči.
,,Si děláš prdel? Jsi mohl dostat otravu krve!"
Nevěřil jsem mu, že by toho nějak tak tolik vypil, protože absolutně nevěděl, která bije. Myslím, že ani neví, jak se jmenuju. I tak jsem mu vynadal, protože nechci, aby se mu něco stalo. Zničilo by mě to...
,,Proč jsi se takhle zlil? Byl jsi chlastat se CCm?"
,,Neeeeeeee.....sáám...sááááááám navěky věkůůů!!"
Co to mele? Sám navěky věků? Myslel jsem, že si najde novou holku lusknutím prstu.
,,Ne, vážně. Co se ti stalo?"
,,Pfffft....niiiic...jsem sáám..."
Protočil jsem oči.
,,Fajn...nechám tě tady přes noc, ale ráno mi vysvětlíš, co se děje..."
Zase vydal nějaký zvuk. Zřejmě nesouhlasný, ale i tak ho tu nechám. Mám strach, co by zase vyvedl. Na chvíli jsem si sednul vedle něho a on se najednou zvedl. Vypadal najednou čile, ale furt z něj byla nesnestelně cítit whiskey.
,,Já...jaja...musim ti to...ř..říct teď!"
Otočil jsem se a čekal, co plácne.
,,Já...mi chybíš..."
Nadzvedl jsem obočí.
,,Lehni si a jdi spát. Lehnu si na gauč." Už jsem se zvedal, ale chytil mě za ruku.
,,Neneneenenenenene....ty to nechápeš..."
,,Tak mi to vysvětli!"
,,Eeeehm...kde by začal?"
Takhle s ním nemůžu normálně komunikovat. Vysmeknul jsem se mu a šel, ale on asi trval na svém. Skočil po mě a chytil se mě, aby nespadl. Ještě, že jsem neslítnul s nim. Objal mě a přitisknul se na mě. Sakra co to s ním je?
,,Co to vyvádíš?"
,,Já nechci aby jsi odešel..."
,,Budu ve vedlejší místnosti!"
,,Neee!! Je to dlouho!! Já už nevím co mám dělat! Jak ti to mám vysvětlit?!"
Už to nevypadalo, že má nějaký opilecký kecy. Vypadal, že to asi myslí vážně. Možná bych se na tu whiskey neměl zlobit. Alespoň mi Ashley řekně, co má na srdci.
,,Já...já tě...chci..."
Nahlas jsem polknul. Co to řekl? Ne...určitě mluví za něj Jack. Pořád se mě nepouštěl a byl na mě nalepený. Snažil jsem se ho odstrčit, ale marně. Nakonec jsem ho posadil zpátky na postel. Mezitím si sundal tričko a zase na mě skočil. On mě snad zabije! Co to vyvádí?
,,Ashi! Přestaň!"
,,Já nechci..."
Vypadal, že se snad za chvíli rozbrečí. Že se zhroutí. Moment...Andy srovnej si to v hlavě. Řekl, že tě chce. To znamená...že k tobě skutečně něco může cítit. Možná bych mohl trochu využít situace. Ne...nejsem svině. Najednou udělal něco šíleného.
Objal mě kolem krku a dravě mě políbil. Pořád se mě držel, aby nespadl.Odtáhl se a zatím co jsem měl vyvalený oči, div mi nevypadly, on se na mě svůdně díval a olízl si rty. Kurva...Až teď mi došlo, že jsem z něj tak tvrdej, až to bolí. Já už to prostě nedám...Jak to jenom vyřeším? Lék je přímo přede mnou.
,,Vážně to chceš?" řekl jsem a přirazil ho silou ke zdi a trochu si ho nadzvedl, abych měl jeho oči ve stejné úrovni jako ty moje.
,,Máš to mít..." S těmihle slovy jsem ho vášnivě políbil. On udělal první krok. Teď jsem na řadě já.

Fotografie na internetu

22. listopadu 2014 v 10:28 Considerations
Přicházím s další úvahou.
Opět prostor pro vaše UPŘÍMNÉ názory.
Díky...


Nedávno jsme měli ve škole takovou tu prevenci, kdy mluví o drogách a tak podobně. Samozřejmě z tohohle článku nebudu dělat nějakou další švihlou prevenci, abych vás zabila. Ale dost mě zaujalo téma,které je až příliš známě a to právě kyberšikana.
Nebudu se zaměřovat přímo na ní a tak, ale spíše to pojmu trochu jinak. Zaměřím se právě na fotografie na internetu.
Víme všichni co je to šikana. Naráží na vás, protože jste "outsider" nebo tak něco. Šikana může být jako taková, že se vám jenom posmívají a nebo ta horší, kdy vás mlátí apod. Teď ta kyberšikana...Přes internet.
Je to jednoduché. Holka se seznámí na internetu třeba s nějakým klukem a začne mu posílat svoje fotky. Potom jí donutí, aby se vyfotila trochu jinak, víte jak myslím a začne jí vydírat. Nebudu přímo probírat tohle, ale třeba: Jak by mohl být někdo tak dementní?
Já bych takovéhle fotky neposlala, třeba ani někomu, koho znám osobně a každý den se setkáváme. Nechápu, jak může někdo někomu cizímu poslat takovou fotku. Chápu, když pošleme třeba jenom náš obličej. Ok...Ale aby to zacházelo až tak daleko? A ve chvíli,kdy mu pošlete jen jedinou takovou fotku, jste v podstatě nahraní, protože pomocí ní, vás může donutit aby jste posílali další a pokud to neuděláte, rozešle jí všude.
Jak asi může někdo takový vypadat nebo jaký asi může být?
Může to být téměř kdokoliv. Už bych se ani nedivila, kdyby to byl nějakej desetiletej parchant. Lidé se na internetu mohou jevit různě. Na internetu můžete být prakticky kdokoliv. Já třeba tady vypisuji hlavně něco, co jen tak nahlas neříkám. No a kdyby jste mě právě potkali, nevěřili by jste, že bych to mohla být já. Takový debil...
Dále se na Facebooku objevili stránky, kterým se říká něco jako ,,pražské roztahovačky". Nevím, co to přesně je a ani to moc vědět nechci, ale co vím jistě, je to, že prostě lidé volně bez svolení tajně vyfotí nějaké ženy či dívky a pak to prostě přidají na tu stránku. No a pak se všichni diví, že nenávidím lidi...Že už se moc nerada fotím a držím se od všech dál. Sama nevím, jestli se někdy stalo, že by mě někdo vyfotil a přidal to tam, ale už o jednom případu jsem právě zaslechla. Řekněte mi, k čemu to je. Opět zmiňuji, že přesněji nevím, k čemu tahle švihlotina slouží...
...
Už jsem před několika měsíci promazávala fotky na fb a instagramu, protože mě to všechno začalo děsit. Ale bohužel vím, že ty všechny fotky tam prostě zůstanou a už s tím nic nenadělám. Mohu být přeci v klidu, ne? Vždyť jsem tam žádné ty špatné fotky nepřidávala. (UJIŠŤUJI VÁS!) Ale už jenom to, že tam mám svůj ksicht, mě dost děsí. Proto už tolik neposílám na internet svoje fotky. Výjimečně jsem udělala gif a fotku, když jsem se nalíčila na Halloween. To bylo něco jiného. Byla jsem debil, když jsem tam přidala některé fotky.
Když se třeba také zamyslíme nad tím, že naši idolové mají na internetu taky poněkud "zajímavé" fotečky. Teda hlavně nechápu, proč to fotí, to zaprvé! A ještě řekněte, že jste nějakou takovou nenašli! Jenže moc dobře vím, že vy jste úchyláčci, tak to prostě nešlo, že? :D
Ale co to může znamenat pro ně? No...nejdřív slušnej trapas. Nejtrapnější situace...vaše nahé fotky jsou na internetu. Dost blbí, ne? No...pro nás jako pro fanoušky je to úžasný zážitek, ale pro ně moc ne. V jejich případě bych se zahrabala pod zem a v životě už nevylezla.
Když už jsme tak u toho...jaké fotky a čí jste viděli? :D
Nope....tohle má být vážné téma. Nedělejme tady z toho nějaké porno, ano? Ne, já to myslím vážně, takže pokud se chychotáte, tak jděte někam!!!

...
Na facebooku sleduji spousty stránek, kam přidávají různé fotografie...Znáte ty stránky třeba ty, kam
přidávají různé fotky lidí s různými styly.
Víme, ale že ty fotografie nevytvářejí většinou oni, ale sdílejí je.
Prostě holka vyfotila sebe a ta fotka se líbila někomu, kdo má stránku s podobným jejím stylem a
tak jí sdílí na své veřejné stránce, kde jí může najít a stáhnout si jí kdokoliv.
Pak se ta holka rozhodne tu fotku ze svého profilu smazat, protože se jí třeba přestala líbit nebo tak
něco, ale zůstane pořád na tom internetu. Jakoby ji vůbec nesmazala, akorát jí teď
vidí více lidí. A všichni si určitě některé fotografie stahujeme a necháváme v počítači, abychom je už
třeba přidávali jako ilustrace na blog nebo jen tak.

A to je právě to!
Nikdy nevíte, kdo může mít vaší fotku uloženou v počítači, ať už na ní jste nebo nejste.


We are not toys (2/2)

20. listopadu 2014 v 21:52 Stories
Já tomu nemohu uvěřit!!
Čekala jsem, že internet zase měsíc nebude fungovat, ale...už konečně funguje!!
A jelikož jste slušní úchyláci, tak sem přidávám tu druhou část We are not toys...:D

Znuděný...unavený...slabý a zmlácený jsem ležel na podlaze na chodbě v koutě. Dělo se kolem mě tolik věcí. Několikrát do mě i kopali a řvali ne mě, ale já je vlastně neslyšel. Všechno mě tak bolelo. Kéž bych se mohl probudit. Kéž bych se mohl vrátit zpátky a zabránit tomu, aby někdo zabil moje rodiče....kdyby to tak šlo. Celé hodiny jsem se ani nepohnul. Jakobych byl mrtvý. Sem tam jsem zavřel oči a na chvíli usnul. Trochu jsem se i klepal. Měl jsem strach. Chci odsud pryč. Otevřel jsem oči a spatřil jeho. Dannyho...Seděl u mě, hladil mě po vlasech a usmíval se.
,,Ne...prosím...Danny znovu ne...." zašeptal jsem zoufale.
Rukou mi zajel pod tričko a přejížděl po mém těle. Měl studené ruce a pod jeho dotyky jsem se otřásl. Z úst mi vyšel tichý sten...skoro neslyšitelný. Tedy....alespoň jsem si to myslel.
,,Copak? Že by se ti to snad líbilo?"
Nesouhlasně jsem kývnul hlavou, ale v ničem mi to stejně nepomohlo.
"Úsměv" z jeho tváře se ihned vytratil. Chtěl mě chytnout, ale nějak se mi povedlo ho alespoň trochu odkoupnout. Začal jsem se plazit pryč, ale ucítil jsem, jak mě chytil za nohu a táhnul za sebou přes celou chodbu. Zoufale jsem se snažil něčeho zachytit, ale když už se mi to povedlo, tak jsem se okamžitě pustil, protože jsem se prostě neudržel. Chtěl jsem ho kopnout, ale nedařilo se. Odtáhnul mě zase někam do nějaké tmavé místnosti. Zaslechl jsem, jak znovu zavírá a zamyká dveře a pak přišel znovu ke mě. Sednul si na mě a chytil pod krkem...
,,Fajn..jestli se budeš jakkoliv bránit, v ničem ti to nepomůže....Jsi teď přeci moje děvka"
Povolil stisk a sundal ze mě všechno oblečení a ze sebe taky. Znovu mě polil studený pot a do očí se pomalu řinuly slzy. Ihned mě začal líbat a kousat na krku. Pak se přesunul níž a nakonec ke mě zase vzhlédnul:
,,Naposledy jsi vůbec nekřičel...Budeš takhle ležet...Chci tě slyšet křičet. A když ne, tak tě k tomu donutím..."
Na sucho jsem polknul a připravoval se na to, že to bude vážně bolet. Naráz do mě celý vniknul. Nějak se nezdržoval...Přirážel tvrději než minule. Snažil jsem se skutečně nekřičet, ale dnes se mi to nepovedlo. Nadával jsem...prosil...svíjel se...křičel...Nepomohl to...Nakonec mě začal uspokojovat rukou. Slzy se dostavily okamžitě. Byla to snad celá věčnost. Jakmile mě naplnil, dýchal jsem tak nahlas a tak rychle, že jsem tomu sám nemohl uvěřit. Lapal jsem po kyslíku a vstřebával bolest. Vystoupil ze mě...
Čekal jsem, že mě tu zase nechá jako minule. Zneužitýho, ležet na chladné podlaze. Znovu jsem ucítil jeho ruku, jak mě chytila pod krkem ,přitáhnul si mě k sobě a tvrdě políbil. Tak tvrdě, až to zabolelo. Jazykem se mi okamžitě prodral do pusy...Potřeboval jsem se nadechnout, ale doslova se na mě přisál a nemohl jsem se od něj odtrhout. Jestli mě nepustí, asi se udusím...Jednou rukou sjel na můj bok a druhou k vlasům. Už jsem asi pomalu začínal omdlívat...Popadl jsem ho za rameno a silně do něj zaryl nehty, abych ho přiměl mě pustit. Nakonec se ode mě odtrhnul a já se prudce nadechl. Byla to úleva...Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči, aby se mi dýchalo lépe. Zapomněl jsem ,ale na jednu dost podstatnou věc....na Dannyho...
,,Takhle se mi líbíš..." zašeptal mi něžně do ucha a jemně ho skousl. Znovu se přesunul k mému krku. Musel jsem ho mít snad celej rudej. Už jsem toho měl dost. Tolik to bolelo...jak si tady se mnou hraje jak s nějakou ubohou hračkou, kterou potom odhodí a nechá ležet. I přes svojí současnou slabost, jsem se ho snažil silou odstrčit a nehty mu zarýval do ramen, zad....hlavně, ať už mě pustí...
Docela ho to naštvalo. Odstrčil mě a přetočil na břicho. Ucítil jsem,jak jazykem přejel od krku dolů. Zatnul jsem pěsti, zavřel oči a čekal na už známou bolest, která pravděpodobně přijde. Copak nemá nikdy dost? To ho to pořád baví?
,,Asi to máš rád hodně tvrdě, když mě takhle provokuješ..." zasmál se a znovu do mě vstoupil. Leknutím jsem pěstí praštil do země a utlumil v sobě křik. Jsi naivní ,Ashi...Myslel sis, že tě nechá jen tak. Bude to trvat snad ještě déle, než jsem čekal...
Bože...Byla to bolest strašná. Divím se, že ještě někřičím.
,,Notak ,děvko...Zakřič..."
,,Ne..." vydal jsem ze sebe a škrábal nehty do země.
Začal přirážet tak tvrdě, že jsem si myslel, že mi zlomí pánev. Chtěl mě donutit křičet. Šlo mi to zadržet líp, jak předtím, i když to strašně bolelo. Začal jsem hlasitě sténat a Danny se ke mě po chvíli přidal. Ale pořád tvrdě přirážel...
,,Když, teď zakřičíš, budu k tobě něžnější..."
Jak mu můžu věřit? Co když zakřičím a jeho to rozdráždí ještě víc? Ale pokud ne, je taky pravděpodobný, že mě snad zabije. Dusil jsem ten výkřik v sobě dlouho...Prasklo to...Místností se rozlehl můj hlasitý výkřik a vzlyky.
,,Danny! Prosím!! Přestaň..."
Během chvilky se znovu udělal ,vystoupil a přetočil mě na záda. Prsty jemně přejížděl po mojí tváři a zachytával slzy.
,,Pššššt...neplač...Bude to dobrý."
Něžně mě políbil...Nebyl jsem chopný se ani zvednout. Znehybnil mě...naprosto...Oblíknul se a znovu ke mě přišel.
,,Už to vzdej, kocoure....v ničem ti to nepomůže. Nikdo ti tu nepomůže...."

I am psychopath - Alone

17. listopadu 2014 v 23:51 Stories
Už jsem dneska vydala další díl IANLY, ale i přesto jsem se rozhodla vydat tuhle věc...
Asi bych vám to neměla říkat, ale
tahle jednorázová povídka z velmi malé části vystihuje mě...
Je to kravina...ano, ale kdyby nebyly kraviny, co by to potom bylo? heh?
Třeba se mi povede někdy napsat i další díl, ale to už je jenom na vás, jak to vezmete...



We are not toys (1/2)

5. listopadu 2014 v 22:54 Stories
Ze začátku vás chci jen upozornit...
Nic moc od toho nečekejte...Nechápu, co to zase vyvádím...ale...
už jsem hold taková....

Jak dlouho tu všichni jsme? Týdny...měsíce...nebo snad roky? Nepoznám to. Denní dvětlo jsem dlouho nespatřil. Je tu pokaždé jen pár žárovek. Jinak je tu tma a špína. Působí to tu tak depresivně. Všichni jsou zoufalí, hladoví, vystrašení. Někdo si pořád říká, že se odsud určitě dostane, ale většina se smířila s tím, že tu zůstanou snad navždy. Neustále nás někdo hlídal. Stáli na chodbách a pozorovali nás. Jenže oni svojí práci nedělali tak, jak by měli. Podle toho, co jsem viděl a slyšel...Byli tady stejně tak, jako my, ale měli vyšší postavení. Měli stále potřebu někoho týrat...vybíjet si zlost. Tak si všechno vylívali na nás. Na vězních...Zneužívali je a mučili. Proto se vždycky držím tmavých místnostech. Splívám sostatními, aby nedošlo i na mě. Ale na každého jednou dojde...Jednou jsem přebíhal z jedné místnosti do druhé, když v tom jsem do někoho vrazil. Modlil jsem se, ať to je jen jeden z vězňů, ale mýlil jsem se. Byl to jeden z těch, co nás měli hlídat. Od té doby mě snad vidí všude. Mám pocit, že sleduje jenom mě. Jednou už mě zmlátil...dost mě děsí. A se svojí psychikou stále nevím, jak to mohu zvládat. Je to hrozné. Ty halucinace...ty sny...to všechno. Je to strašné. Nevím, jak dlouho ještě tenhle nátlak vydržím.
...
Zrovna jsem seděl v nejtmavším koutě, co tu snad může být. I tak jsem cítil na sobě něčí pohled. Čekal jsem, že na chodbě bude stát Danny, ale nebyl tu. I tak jsem věděl, že tu někde je. Zatraceně..byl to děsivý a nepříjemný pocit. Chtěl jsem být někde sám. Někde, kde budu mít jistotu, že mě nikdo nesleduje. Už tak to bylo skoro nemožné. Potichu jsem vstal a tichým krokem jsem se vydal pryč odsud. Snažil jsem se předstírat jakoby nic. Že se nic neděje. Ale hlavně jsem musel být nenápadný. Nerad bych přitáhnulmoc pozornosti. S hlavou skloněnou k zemi jsem procházel kolem ostatních a dostal se do prázdné chodby. Uslyšel jsem za sebou stejně rychlé kroky...Ať to byl kdokoliv, zřejmě šel za mnou. Co když je to Danny? Klid Ashley...jen klid. Trochu jsem zrychlil, abych se ujistil, že nesleduje zrovna mě. Zrychlil...Stále jsem se snažil neotáčet se. Nervozita ve mě nezkrotně stoupala. Už jsem to nevydržel...Překonalo mě to. Otočil jsem se za sebou zahlédl Dannyho. Doprdele...Otočil jsem se zpátky a chtěl utéct, ale nevšiml jsem si, že se rozeběhnul a byl těsně za mnou. Jeho ruce se obtočily kolem mého pasu a prudce škubnul dozadu. Zatáhnul mě do nejbližší místnosti, hodil ma zem a zamknul dveře. Zatímco jsem se vzpamatovával, prudce mě zvednul a obrátil mě zády k němu. Zatočila se mi hlava..Všechno se seběhlo tak rychle. Už ale na té chodbě jsem věděl, že jsem v pěkném průšvihu. Chtěl jsem se jakkoliv bránit, ale byl jsem tolik zesláblý a on byl silnější. Až teď mi došlo, že jsem natisknutý na zdi a on stojí za mnou. Prsty měl vpletené do mých vlasů a donutil mě, zaklonit hlavu. Nahlas jsem polknul. Měl jsem pocit, že mi srdce za chvíli vyskočí z těla.
,,Snažil ses přede mnou utéct?" zašeptal. Neodpověděl jsem mu. Samozřejmě...Přece bych nestál jak magor a nečekal, až mě znovu zmlátí. Už tak jsem byl samá modřina.
Otočil mě čelem k němu a chytil pod krkem.
,,Na něčem se dohodneme..." Začalo to celkem zajímavě.
,,Nebudu tě mlátit a ponižovat...ale ty mi za to musíš něco dát.." řekl a šibalsky se usmál. Věděl jsem co má namysli. I tak jsem předstíral, že nevím. Povolil stisk, abych mohl promluvit a nadechnout se.
,,C..Co myslíš?"
,,Nědělej blbího...Moc dobře víš co...četl jsem za co tu jsi. Kolik halucinací jsi měl?" zasmál se. Kurva...byl jsem tak vyklepanej, že jsem skoro nemohl zvednout ruku.
,,Tak to řeknu takhle: Žádný něžnůstky a ta podobně. Prostě sex...Jenom pro moje potěšení. Když se mi podvolíš, tak tě nebudu mlátit a ze života tady ti nebudu dělat až takové peklo. Pokud se ale budeš bránit a vzdorovat mi, vezmu si tě násilím."
Vyvalil jsem na něj oči a málem se mi snad zastavil dech. Nečekal jsem, že to řekne takhle narovinu.
,,Ale rozmysli se kurva rychle, protože začínám být celkem netrpělivý."
Ne...Nemůže si přeci takhle se mnou dělat co chce. Taky jsem živá bytost. My všichni...Nejsme hračky.
,,Tak co?"
,,Ty...ses...snad..pomátl!!" vyjel jsem po něm. I tak si neodpoustil zlomyslný úšklebek.
,,Nemůžeš si takhle se mnou dělat co se ti jen zlíbí!"
V očích se mu jaksi zablesklo. Natisknul se na mě blíž. Začal jsem těch slov litovat.
,,Takže to teda bude po zlém..."
Neměl jsem to dělat. Měl jsem si to mnohem víc promyslet. Silně mě udeřil do čelisti a já se skácel k zemi. Vyplivnul jsem trochu krve. Pak mě znovu chytil pod krkem a hodil na velký stůl, který by hned vedle.
Bolestivě jsem zasténal, ale to už stál u mě a stáhnul mi volné kalhoty a sobě taky. Prostě se nešlo bránit. Nechápu to...Přitáhnul si mě blíž a okamžitě do mě vniknul. Bolelo to...strašne...Ani jsem nebyl schopnej vykřiknout. Tvář se mi zkřivila bolestí a zaklonil jsem hlavu. Ruce jsem zatnul v pěsti a on začal tvrdě přirážet.
,,Kurva ,jo!" vykřiknul. Zatímco on si užíval, já trpěl. Snažil jsem se t rozdýchat, ale bylo to složitý. Naprosto jsem ztratil hlas. Bylo mi zle...zle z něho. Ze všeho tady kolem. Přál jsem si ať už je konec. Hlavně ať už ta všechna bolest skončí. Nejenom ta fyzická. Na chvíli jsem si dokonce myslel, že omdlím. Jeho ruce se pevně držely mých boků. Bylo by naprosto zbytečné prosit. Chtěl jsem se vzepřít rukama a praštit ho, ale neměl jsem žádnou sílu. Vytratila se...zničeho nic. Znovu vykřiknul a vystříkal se do mě. Zasmál se a podíval se na mě.
,,Takhle tě budu šukat každej den...Nezdrhneš mi!"
Po tváři mi stekla slza. Vystoupil ze mě, nasadil si kalhoty a prostě odešel. Zůstal jsem tu ležet. Ani jsem se nepohnul. Prostě mě tu nechal. Nemělo se to stát...Všechno je špatně...Všechno...