Říjen 2014

TO FREEDOM: 5. část - I´ll Kill You!! (Andy)

31. října 2014 v 21:34 Stories
Cvoci, cvoci, cvoci, cvoci!!
Ti jsou nejlepší...

Další...znovu...a znovu...
Lítají sem tam...
Ach joo...
Stále jsem bojoval s rozepínáním pout.
,,Ta holka prý brečí a zvrací krev...zase..." řekl jsem Jinxxovi, který seděl vedle mě a
pozoroval všechny kolem.
Možná už jsem na to kápnul! Několikrát jsem s sebou trhal, ale bezvýsledně...
Nahlas jsem zanadával a švihnul sebou o zem.
,,Jsi si jako myslel, že se z toho v poho dostaneš?" zeptal se mě Jinxx, když mě pozoroval.
Hodil jsem po něm nasranej výraz a znovu si normálně sednul.
K nám se přiřítil Chris.
,,Chrisi...to je mi ale překvápko..."usmál jsem se.
Jinxx na něj vystrašeně zíral. Pak si od něj kousek odsednul...
,,Klid...já tě neukousnu..." zasmál se.

Někdy s ním byla legrace...
,,Hej..hej...hej...slyšíte to, ten rajský zvuk pro uši?" spustil najednou.
Více jsem naslouchal a uslyšel ženský křik.
V tomhle se vyžíval. Když trpěla ženská,která mu rozdrtila srdce...Ani jsem se mu nedivil.
Chvíli jsem se utápěv ve vlastních myšlenkách, když v tom se Jinxx prudce zvednul a někam odešel.
Soudě podle Chrisova výrazu to bylo kvůli němu. To jsem mohl čekat...
Zvednul se a šel za ním...Ani jsem ho neokřikl nebo tak.
Zůstal jsem tam sedět sám...

Najednou mě něco chytilo za nohu a táhlo mě to přes celou chodbu někam pryč.
Snažil jsem se vstát nebo tak něco, ale nešlo to. Nebo to alespoň bylo složité....
,,Heeej!! Biersack, že?" vykřikl někdo na mě.
Zmateně jsem se rozhlížel.
Nikde nic. Vůbec. Předemnou stál jeden týpek...znal jsem se tu s ním asi několik týdnů..
,,Ehmm...Bene?"
,,Co to tady vyvádíš?"
,,No...já..." nevěděl jsem, co říct.
Jasně..vpálím mu okamžitě do ksichtu, že jsem měl halucinaci, jak mě tady někdo odtáhnul
přes celou chodbu. Chci se odsud dostat, ne tu být ještě déle!

Vystal jsem a pozorně si ho prohlédl.
Hnědé vlasy měl všude kolem hlavy a upřeně se na mě díval.
,,A co tu děláš ty...heh?"
,,No...co asi..." řekl nechápavě. Vždyť ano. Tady se toho nic moc nedá dělat.

Zase někdo do mě vrazil.
,,Čum na cestu, blbečku!" zasyčel na mě jedovatě a rychle pokračoval v cestě. Sykes...
Znechuceně jsem se na něj podíval a znovu se věnoval Benovi, jenže už tady nestál.
Prostě zmizel...To mě poser. Nechápu to...

Vepředu byl menší rozruch...Slyšel jsem křik.
Chtěl jsem se tam probojovat, ale ti kreténi tu furt stáli a těžko se přes ně lezlo...
Pak se všichni rozprchli. Konečně jsem viděl, co se stalo.
To byl Sykes...a ležel mrtvej na zemi. Co se děje?
Všichni začali dělat bordel, jakoby chtěli utíkat. Momentík...to je perfektní šance!
DOPRDELE!! Znovu do mě někdo narazil a já sebou praštil o zeď a pak na zem...
V tom kazajka povolila a já jí odhodil stranou. To bylo asi kvůli tomu nárazu...Jsem volnej!!!
Musím najít ostatní...
Probíhal jsem všude možně a odstrkoval všechny ty blázny.
Pak jsem zahlédl CCho...To hovado sebou mrskalo na zemi.
Ihned jsem k němu přiběhl a sundal mu kazajku. Radoval se a někam odběhl.
Chtěl jsem se otočit a běžet za ním, ale viděl jsem něco, co mi vyrazilo dech.

Sammi...seděla u Jinxxe a podřízla mu krk. Ne...
Rozklepal jsem se vzteky a zatnul pěsti. Rozeběhl jsem se proti ní a silně jí udeřil do čelisti.
Bylo mi jedno, že je to holka. Nikdy jsem holky nemlátil, ale ona si to zasloužila.
Praštil jsem jí tak silně, že spadla na zem. Ihned jsem přemístil zrak k Jinxxovi a doufal, že mu ještě pomůžu...
Třásl jsem s ním jako o život..
,,JINXXI!!!"
Nic...Byl mrtví...Nejevil jakékoliv známky života a neměl puls.
Vysmátá Samantha se mezitím zvedla a utíkala na druhou stranu a zaběhla někam do malé místnůstky.
Prudce jsem se zvednul a sledoval ji. Byl jsem tak vzteklej, že jsem málem ztratil rozum.
Zabiju jí!! Zabiju!!!

Vykopnul jsem dveře a hledal ji.
Zjistil jsem, že nejsem jen tak v ledajaké místnosti...
Vypadalo to spíš jako operační sál. Uprostřed bylo lůžko, vedle něho malý stoleček a na něm spoustu
nástrojů. Přešel jsem blíž a všechno si tady prohlížel.
Byl jsem tím snad tak zaujatý, že jsem zapomněl, proč tu vlastně jsem.
Zabouchly se dveře...Otočil jsem se, ale to už po mě skočila Sammi s nožem v ruce.
Spadnul jsem na zem a převrhl stolek s těma věcma. Všude se rozházely po zemi.

Klečela nademnou a nožem mi mířila do obličeje. Člověk by neřekl, že má takovou sílu.
Držel jsem jí ruku a snažil se jí přeprat. Málem mi vybodla oko.
Odstrčil jsem jí a vedle sebe vzal skalpel.
Zvednula se a otřela si bradu, po které jí stékala kapka krve.
Znovu se proti mě rozmáchla nožem...Chytil jsem jí ruku, přitáhnul blíž a skalpel zabodnul do břicha.
,,To je za Jinxxe ty mrcho..." zašeptal jsem jí do ucha. Několikrát jsem jí ještě skalpelem bodnul, dokud
se nesložila na zem.
Měla mrtví pohled. Zavřel jsem jí oči a vyběhnul ven.
Musel jsem najít ostatní. Zamířil jsem k východu, jestli tam náhodou nejsou. Akorát jsem slyšel
CCho hlas...
,,ANDY!!!"

TO FREEDOM: 4. část - How much longer?... (Ashley)

30. října 2014 v 18:54 Stories
Tohle je takový debilnější...
Proto jsou to taky povídky ze cvokárny, že?


Nemohl jsem se pohnout. Bolest už jsem nevnímal a pomalu i svět okolo. Jenom tmu. Černé nic. Odpoutávali mě z lůžka a nechali ležet. Tolik šoků do hlavy jsem zatím nedostal. Zahlédl jsem jak odcházejí a zamykají dveře. Teď jsem tu zůstal sám se svými myšlenkami.
Nesnáším to tu. Chci pryč. Nebo alespoň za někým, kdo mi trochu rozumí. No...Nevím, jestli by se to dalo říct o CCm. Vlastně díky němu jsme v téhle kaši. Já mu říkal ať tam nelezeme, ale on ne, že se to nikdo nedoví, a hele...Věděli o nás a dali nám to sežrat. Jakmile se plně proberu, zamknou mě v tom zasraným pokoji a na řadu půjde on. Ten už si více mozkových buněk nesmí dovolit ztratit. Prej má tohle "léčit". Řekněte mi, co je na tom dobrého? Připadám si dvakrát tak debilněji než předtím. A nebo o to jde?...
Zoufale jsem se snažil zvednout alespoň ruku...Pootočit hlavou. Nic...Skejsnu tady ještě hezky dlouho. Co asi dělá CC? Ví, že na něj přijde řada? Ví, že jsem tady? To sotva...Tohle místo je plné lží. Doktoři, jsou lháři. Všichni...
...
Dovnitř vešel nějakej doktor. Nerozeznával jsem je od sebe. Všichni v těch pláštích vypadali stejně. Svítil mi baterkou do očí a pak mi něco vbodnul do ruky. Nic jsem necítil...Ale neuvědomil jsem si, že už můžu hýbat rukou. Nejen to...Můžu se hýbat normálně. Asi jsem trochu zaspal. Jak dlouho jsem tu byl?
Spoutali mě a vedli do mojí cely. Pravděpodobně. Cestou jsem zahlédl Andyho, jak sedí na zemi v chodbě. Také mě zahlédl a pokynul hlavou, že mě vidí. Kromě Andyho jsem taky zahlédl spoustu sester a doktorů, jak lítají sem tam a ruce, pláště....krev...Někdo tu hodil šavli z tohohle místa. Nedivím se mu...
Byl jsem zvyklí...Otevřeli celu, a aniž by mě tam museli vodit a donutit mě si sednout, prostě jsem to udělal sám. Počkal jsem až zamknou, odejdou úplně a tu blbost, který se má říkat kazajka jsem od sebe odhodil na druhou stranu místnosti. Pořádně jsem se uvelebyl na svém místě a začal dělat to, co vždycky. Přemýšlet....To mi nějak neprospívá...
Podíval jsem se na cedulku na mé ruce...Moje jméno a nějaká čísla. Prý mám nějaké trauma z dětství. No...pokud se tak dá počítat to, že jste viděli vlastního otce, jak rozkuchá vaší matku...Bylo mu jedno, že tam jsem. Možná i naopak. Chtěl, abych to viděl. Bylo to úchylný...Pak si přiložil vrtačku k hlavě...Jak jsem mohl být kurva v klidu???
Zíral jsem nepřítomně do země...
...
,,Vstávej ty lemro líná!!!" zaslechl jsem.
Prudce jsem zvednul hlavu a před sebou spatřil CCho a Jaka. Dveře byly otevřené...Všichni lítali venku. Jak moc už nevnímám?? Vstal jsem a následoval je k hlavním dveřím. Všichni vězni byli venku. Doktoři povraždění nebo zmordovaní na zemi. Někdo chytnul odvahu a ztropil tady to všechno. Myslím, že mu budu vděčný...

TO FREEDOM: 3. část - I want to get out of here! (CC)

30. října 2014 v 15:08 Stories
jak už jste poznali, ty cvokpovídky jsou z různých pohledů...
A pokud umíte správně počítat, tak ještě zbývají dva ;)

,,Heeeej!!!! Chci veen!!!" křičel jsem do stěn a kopal do nich. No...
Sotva to mohlo vydat jakýkoliv zvuk, když to tu bylo celé vyskládané matracemi, ale...pohodlné...
Mohl jsem se tady válet, jak jsem chtěl, ale jednoho to taky omrzí...Chtěl jsem jecat s Ashem, ale ten byl
zavřenej pěknej kus ode mě a navíc to mělo i důvod....Neměli jsme dělat takový sračky. Teď máme do
odvolání zakázáno normálně vycházet ven.
Udělal jsem kotrmelec a snažil se alespoň zubama chytnout kus kazajky a nějak to ze sebe sundat...
Složitá rovnice....ale zase bezvýsledně...
,,Ach joooo!!!" zanaříkal jsem a uraženě si sednul doprostřed cely.
Možná bych si mohl trochu schrupnout...NE!! To jsem dělal před chvílí...
Hmm...co asi dělá Jake? No co asi???
Hmm...a jak se má ten mimoň o kterým skoro nikdo nic neví? Prej jí je zase zle...

Zaslech jsem ženskej křik...Neobvyklé...
Vykukoval jsem skvírou dveřmi a sledoval ty blázny, kteří měli štěstí a mohli se tu volně pohybovat...
Za podmínky, že nebudou dělat sračky...pche...

Kolem prolítnul vysokej týpek, div se nezabil a šíleně se smál. A tohle tady jako necháte běhat?
Tohle přestává mít logiku....

Mohl bych třeba přemýšlet, proč tu vlastně jsem...Proč mě sem známí zavřeli?
Co jsem tak šíleného provedl, abych si zasloužil být zavřený tady. Sám...

Venku se silně rozpršelo. Ach jo..Co bych dal za to, abych se alespoň mohl proběhnout v dešti.
Nemohl jsem tu vůbec nic. Jenom si povídat sám se sebou.

,,Tak co...Jak se vede?"
,,Ale nijak..."
,,No..něco se dít přeci musí."
,,Ale neděje. To je ten problém."
,,Okey, tak se nerozčiluj."
,,Neříkej mi co mám dělat."
,,Ale...ale.."

Na chvíli jsem zklapnul.
,,KURVA JÁ CHCI VEEN!!!!" zařval jsem a silně konpnul do dveří.
V tom jsem uslyšel zámek a dovnitř vešla mladá sestřička. Trochu jsem se bál, co se mnou hodlá
udělat, tak jsem udělal pár kroků vzad.

,,Klid..." začala
,,Je jen třeba se prostě uklidnit..." Vyndala injekci a přiblížila se ke mně.
Ani jsem se nebránil. Bylo by mi to k ničemu a jenom bych to zhoršoval.
Bodnula mi tu sračku do ruky a chvílema jsem si myslel, že jsem zdrogovanej nebo co, ale
nějak na mě šla únava.
Usmála se a odešla.
No...Byla to docela sranda. Trochu jsem se motal, ale nemohl jsem dělat moc velké bejkárny.
Fláknul jsem sebou na měkkoučkou matraci a na chvíli si schrupnul.

...
Nahlas jsem si zívnul.
Zvenku jsem uslyšel křik a velký rozruch. Co se děje?
Vstal jsem a vykouknul...
Hele!! Mimoňka!! Odemykala všechny cely a zabodla jednoho doktora, co se jí snažill chytit.
Co?? Ono se zdrhá?
Snažil jsem se vyrazit dveře...Houbi...Nešlo to!! Ani se nepohnuly. Zasraný dveře tady!!

Vtom povolili a otevřely se. V tu chvíli jsem to ale nevěděl a znovu se rozeběhnul.
Vylítnul jsem ven a rozplácl se na zemi.
JO!! Jsem venku!!
Bylo mi jedno, kdo to odemknul. Rval jsem ze sebe tu sračku. Někdo mi přiběhl na pomoc.
Andy...A on se z ní kurva dostal jak?
Zvednul jsem se:
,,JOOO!!!!"
Zpozoroval jsem Jaka. Rozeběhl jsem se za ním a pomohl mu.
Pak jsme se vydali najít Ashe...

TO FREEDOM: 2. část - Hi Jinxx... (Jinxx)

29. října 2014 v 22:22 Stories
Můžete mi kurva vysvětlit, co to kurva je???
Já nevim, ale...to je jedno...
Nebudu se k tomu vyjadřovat...

Všude byl rozruch...
Sestry lítaly sem tam jako splašený a stejně tak i doktoři.
,,Co se děje?" zeptal jsem se Andyho, který seděl vedle mě.
,,Ta holka prý brečí a zvrací krev,....zase...." řekl s nezájmem a znovu se věnoval rozepínání pout. Chvíli jsem ho tak pozoroval a čekal, jestli se mu to nakonec povede. Bezvýsledně...
,,KURVA!!" zanadával a švihnul s sebou tak, že si lehnul na celou zem a zíral na mě.
,,Jsi si jako myslel, že se z toho v poho dostaneš?" zeptal jsem se ho.
Vražedně se na mě podíval. Samozřejmě jsem na něm hned poznal, že to bylo ze srandy...Přes chodbu se k nám dokulhal vysoký týpek s černými vlasy a poměrně zajímavým ksichtem. Nebo nevim, jak bych ho měl popsat...Andy ho očividně znal...
,,Chrisi...To je mi ale překvápko..." usmál se a alespoň si sednul, když už se nemohl zvednout. Chris si k nám sednul. Vypadal i docela děsivě. Trochu jsem si od něho odsedl.
,,Klid...já tě neukousnu.." zasmál se. Chodbou se zase ozval křik.
,,Hej..hej..hej...slyšíte? Posloucháte ten rajský zvuk pro uši..." řekl Chris.
,,Kdo je to?" zeptal jsem se.
,,Jedna mrcha...znal jsem ji...Zlomila mi srdce...slyšíte, jak jí mučej?" zašeptal a šíleně se usmál. Kurva...Začaly mi drkotat zuby.
,,Copak? Je ti zima? Kdybych neměl ty pouta, tak tě zahřeju..." řekl perverně Chris a stejně tak se i na mě usmál. Vylítnul jsem ze sedu a zamířil někam dál od těch úchylů. No...jenže jsem trochu zakopl o dalšího magora co se svíjel na zemi. Znovu jsem vstal a šel někam do neznáma...Cestou jsem se podíval na otevřené dvěře. Zvědavost mě samozřejmě nepřešla. Nakouknul jsem dovnitř a viděl v nich tu holku, co prý údajně pláče krev.
Byly u ní sestry i doktoři. Nikdo to nemohl vystvětlit. Plakala a každou chvíli se před ní objevila další várka krve. Málem se mi při pohledu na to převrátil žaludek. Když jsem jí tam tak chvíli pozoroval, tak jsem si říkal...Kolik té krve může mít??? Vždyť už by měla být dávno mrtvá...Bílé oblečení, co měla na sobě bylo celé nasáklé krví. Stál jsem tam jak přimražený a pozoroval to. V tom mě někdo chytil za pas a odtáhl za roh...Byl to Chris...
,,Kurva...co to děláš?" zpanikařil sem. A jak se dostal z těch pout?
,,Pšššššššššt pšššššššt....slyšíš??? Už zase křičí..." Zazubil se a pak se začal smát.
Zaposlouchal jsem se a skutečně zase uslyšel zoufalý křik ženský křik. Proč by sem dávali ji a jeho? To byli šílení oba? Nebo snad u nich platí to, že si o nich všichni prostě jenom myslí, že jsou blázni? No...u Chrise to tak vypadalo...Měl jsem z něho strach...
Pomalu jsem mířil zpátky...
Naštěstí si mě nevšiml.
,,Je to čím dál tím horší..." zaslechl jsem opět z těch dveří. Zůstal jsem stát a naslouchal...
,,Měla by být podle všech už dávno mrtvá..." Říkala to zřejmě jedna ze sester.
Chtěl jsem slyšet víc...Nikdy jsem tohle neviděl, jenže zase mě čekalo nemilé překvápko.
,,Ferguson!! Že jo..." zaslechl jsem před sebou. Vyděšeně jsem se před sebe podíval a zahlédl další zjev téhle léčebny...
,,Sykes?" zeptal jsem se nejistě. Vážně jsem si nebyl jistý, ale soudě podle jeho výrazu jsem se trefil.
,,Copak tu takhle děláš? Myslel jsem si, že budeš se svým kamarádem Andym..."
,,No...to se nemůžu ani v klidu projít??"
,,Nemluv takhle se mnou nebo tě zabiju...."
Znělo to přesvědčivě. Dostal jsem strach. Tady mi nikdo prostě pokoj nedá...Začal jsem couvat a on naopak ke mě šel blíž. Už jsem to nedal. Otočil jsem se a nechápu proč, ale zaběhl do té místnosti s tou holkou. Sykes běžel za mnou...
,,Zabiju tě!!" zařval a stáhnnul mě k zemi...To už jsem, ale naštěstí byl v místnosti a všichni si nás všimnuli. Hned ho čapnuli a táhli přes celou chodbu někam pryč. Celou tu dobu křičel, že mě zabije a mrskal s sebou. Ještě jsem tam nehybně a udýchaně ležel. Nemohl jsem se zvednout. Nedošla mi jedna věc a to, že v místnosti už vůbec nikdo nebyl. Jenom ta holka. Seděla vedle mě a zírala na mě. Vzbuzovala ve mně strach...Ta krev...
,,Ehm...no...já.." vyklepal jsem ze sebe a sednul si. Pořád se na mě stejně dívala.
,,Jsi...v pořádku?" Kurva, nic lepšího tě napadnout nemohlo?
Zvednula ruku a prst mi přiložila k ústům. Netušil jsem proč a co...
Rukou naznačila, že mám poslouchat...Chvíli jsem čekal, co se bude dít. Obdivoval jsem stěny kolem. Všechny stěny ve svojí cele měla popsané krví. Text byl z dálky k nepřečtení. Dost by mě zajímalo, co tam všude psala. Pak jsem to ale zaslechl...
,,Tyvole!! On ho zabil!!!"
Prudce jsem se zvednul a vylítnul z chodby, abych se podíval co se děje. Ta holka se pomalu zvedla a se skloněnou hlavou šla za mnou. Stále se dívala do země a ještě ani jednou nepromluvila. Na konci chodby jsem zahlédl na zemi ležet jednoho z doktorů. Podle toho, co jsem slyšel byl mrtví. Než jsem se vzpamatoval, všichni ostatní zabili zbytek. Nechápu, jak se jim to povedlo. Z toho davu se vyřítil Sykes...a zahlédl mě.
,,Ty!!!" vykřikl a ukázal na mě. Ostatní šli za ním, protože byli strašně zvědaví co se mnou udělá. Jsem v prdeli...
Chytil mě pod krkem a silou přitiskl ke stěně.
,,S tebou jsem ještě neskončil..." řekl tišeji.
,,Nech ho napokoji..." řekl tichý dívčí hlas. Oba jsme se za ním ohlédli. Že by konečně promluvila?
,,Nebo co?" zeptal se Sykes.
,,Nebo skončíš s rozkuchaným břichem..."
Sykes mě pustil. Odkašlal jsem a díval se, co se stane. Snad jí neublíží.
,,Sereš mě..." řekl jedovatě. Než se, ale kdokoliv z nás vzpamatoval, Sykes měl v břiše zabodnutou břitvu. Kde jí kurva vzala?
Několikrát do něj bodnula a Sykes se s bolestným křikem sesunul k zemi. Šíleně se zasmála a odhopsala do dalších chodeb, kde začala otevírat všechny cely. Z jedné vyběhnul můj známý CC...začal šíleně vyvádět. Andy k němu přiběhnul a pomohl mu. Po menším zaradování se rozeběhl za dalším. Hned jsem ho poznal. Jake...Můj starý kamarád. Nevšimnul si mě. Už jsem chtěl k němu jít, ale někdo mě chytil a hodil proti zdi.
Bolestně jsem syknul. Chtěl jsem se ohlédnout, kdo to je, ale nestihl jsem to...Ucítil jsem jak mi někdo podříznul krk a já začal krvácet. Nemohl jsem dělat nic...Už jen počkat, kdy to všechno skončí...
,,Ahoj, Jinxxi..." uslyšel jsem ženský hlas. Ahoj Sammi...

ANDLEYKE STORY

29. října 2014 v 21:31 | Aydee & Michelle |  Stories
Nechápu, že se to skutečně stalo....really...ono je to skutečně dopsaný...asi budu brečet štěstím...
NOPE...
Dneska jsem se už nabrečela dost...
Povídka je i na blogu Michelle ZDE...

Pořád nechápu, jak nám tahle slátanina zabrala 4 měsíce...
Ach jo...já jsem prostě spíše pesimista....ZVYKEJTE SI DOPRDELE!!!!!! (ale neberte to zle)



TO FREEDOM: 1. část - She loves painting... (Jake)

28. října 2014 v 22:54 Stories
Jednorázová povídka, co mě napadla jen tak z čistajasna, protože miluju blázince, krev a
tak dále...

,,Jedna...dvě...tři...čtyři...sakra...těch dešťových kapek je hodně"...říkal jsem si pro sebe a díval se z okna. Byla to moje jediná zábava. Už mě z toho věčného nic nedělání začalo být špatně. Při pokusu, se zvednou, jsem trochu neudržel rovnováhu a znovu s sebou praštil o zem, kterou naštěstí pokrývaly měkké matrace. Ach jo...Kdybych tak mohl použít ruce, to bych se potom zvednul bez problémů. Po delším zkoušení jsem se nakonec zvednul a "motajícím" se krokem jsem se dostal ke dveřím své cely a vykouknul ven...
Nic zajímavého....ostatně jako vždy...
Sem tam jsem uslyšel nějaký křik. Jak zoufalý, tak bolestný, když byl někdo na léčbě. Našel jsem si tady pár "kamarádů", ale jinak jsem byl sám. Ale ani jsem to už nevnímal...Zvyknul jsem si. Bral jsem to jako samozřejmost...
Opět jsem se vrátil do rohu prázdné bílé místnosti, sednul si a na chvíli zavřel oči. Alespoň se můžu pořádně prospat...
...
Kurva..co to má bejt? Někdo mě šťouchal do ramene a tím jsem se vzbudil. Kterej krypl by mě takhle dementně vzbudil? Otevřel jsem oči a před sebou jsem viděl černovlasou holku s šedozelenýma očima. Mrkala na mě těma velkýma kukadlama a když zjistila, že jsem vzhůru, zvednula se a s kamenným výrazem odcupitala z místnosti ven.
Tak moment...Ona si tu může chodit jak chce? Něco tu nehraje...
Opět jsem se pokoušel se zvednout. Tentokrát se mi to povedlo rychleji. Dveře od mojí cely byly stále otevřené. Vykouknul jsem ven a podíval se do bílé chodby. I všechny dveře u ostatních cel byly dokořán otevřené. Co se to tu děje?
Vylezl jsem ven a kousek ode mě ležel doktor s podřezaným hrdlem v kaluži krve. Stále ještě žil. Dusil se krví...Věděl, že přijde jeho konec. Všimnul si mě a natáhnul ke mě ruku. Nic jsem nedělal. Nedal jsem najevo vztek...smutek...lítost...nic...Díval jsem se na něj, jakobych ho vůbec neviděl. Obrátil oči v sloup a přestal se hýbat. Bylo po něm...
Rozhlédnul jsem se kolem sebe...
,,Dopíči!!! Sundejte to ze mě!!!" zakřičel někdo na celou chodbu. Otočil jsem se a kousek od sebe viděl známou tvář. Ležel na zemi a mrskal s sebou jak splašenej a snažil se dostat ze svírací kazajky. Jak mu to říkají? CC? Jo...
Pořád jsem tam nehybně stál a pozoroval ho, jak s tím bojuje. Pak se vynořil vysoký černovlasý kluk...Neměl na sobě kazajku. Asi se z ní dostal. Přišel k CCmu a pomohl mu se z ní dostat. Jakmile se z ní dostal, odhodil jí, vyskočil a zaradoval se. Pak zpozoroval mě.
,,Hehe...Jaku!" zavolal na mě a přiběhnul. Pomohl mi sundat tu věc.
,,Ta holka dokáže zázraky..." poznamenal a zazubil se.
,,Jdeme pomoct ostatním?..." zeptal se a já mu pomalu kývnul na souhlas.
Rozeběhl se na druhou stranu chodby a já za ním. Všude kolem byli buď mrtví nebo vystrašení doktoři nebo vězni, co zápasili s pouty nebo dělali kraviny.
Jak jsem se tak ohlížel, nezpozoroval jsem, že se CC zastavil, tak jsem do něj malinko vrazil, ale mám takový pocit, že si toho ani nevšiml. Stáli jsme u zavřené cely. CC se jí snažil otevřít, ale zjistili jsme, že je stále zamčená.
,,Zatraceně! Tahle je pořád zavřená!!" zakřičel. Byl tu známej tím, že tu hulákal na všechny strany. Prostě CC...
Zpozoroval jsem, jak k nám zestrany přišla znovu ta malá holka. Pořád s tím výrazem...Dlouhé černé vlasy jí padali do obličeje a zamrkala na nás. Sakra...Ona nás snad umí vyslyšet?
CC se k ní otočil.
,,Hele...odemkneš to, že jo?"
Vyndala z kapsy klíček, pomalu dokulhala ke dveřím, odemkla je a těžce otevřela. Potom se znovu otočila a odběhla někam do neznáma. Za sebou nechávala červené stopy.
Se CCm jsme nakoukli do cely...
Na zemi seděl kluk s hnědými vlasy, tak po ramena. A pouta ležela na druhé straně místnosti. Dobře on...
,,Hej...vstávej ty lemro líná!" zařval na něj CC. Kouknul na nás a zvednul se. Šli jsme chodbou a překračovali tu všechnu spoušť kolem. Došli jsme k recepci, kde za pultem seděla sestra, s vydloubnutýma očima, které leželi na pultu. Na zemi jsem si všiml krvavích stop, které po sobě zanechala ta holka. Byla tu nejmladší a podle všech i nejšílenější. To mi teda řekněte, co je na ní šíleného...Teda...pokud tohle všechno neztropila ona...To bychom jí měli být vděční. My, ale ještě byli schopní použít mozek a dostat se normálně odsud, ale když jsou vaši známí hajzlové, skončíte tady,...
,,Doprdele!!!!!" zařval ten hnědovlasý kluk a mlátil pěstma do hlavních dveří, které byly bohužel zamčené.
Znovu přicupitala ta holka...
,,Odemkneš?" zeptal se.
Naklonila hlavu na stranu a znovu na něj zamrkala.
,,Jo...dobře..." řekl a vyhrnul si rukáv bílého trička.
Vyndala z kapsy malý nožík, vedle pultu ležel malý kyblík. Znovu k němu přišla a do zápěstí mu vyřízla pár čar. Trochu syknul bolestí. Pak mu zápěstí silně zmáčkla a nechala krev odkapat do kýble, kde jsem kromě krve ještě zahlédl myslím, že játra, střeva a já nevim co. Potom nám odřízla známky, co jsme měli na zápěstí a odemkla hlavní dveře. Okamžitě nás ovanul chladný podzimní výtr. Venku stále pršelo a byla tma.
,,Kde je Andy?? ANDY!!!" zakřičel znovu CC a během chvilky se u nás objevil ten černovlasý kluk, co CCmu pomohl. Ta holka mu také odříznula známku, pak se otočila i kýblem v ruce a šla k velké bíllé stěně naproti vchodu. Nedošlo mi, že na ní zírám s otevřenou pusou. A Andy si mě všimnul.
,,Strašně ráda si kreslí..." řekl. Otočil se a vyšel s ostatními do deště...na svobodu.
Ještě jednou jsem se po té holce ohlédl. Zamávala mi...Namočila ruce do krve a začala na zeď kreslit všechny možné obrázky a texty. Ani nevím, jak se vlastně jmenovala...Usmál jsem se na ni, a následoval ostatní ven do otevřeného světa...

Madness - část 26. THE END

25. října 2014 v 11:41 Stories
Veškeré formy života, které se rozhodli číst tuhle sračku...

Toto je závěrečný díl povídky Madness...
Ten konec se mi nepovedl...představovala jsem si ho trošku jinak...řekněme..lépe popsaný, ale posuďte sami.

Chci vám strašně poděkovat...Vaše kometáře
mě moc potěšili. Nečekala jsem, že tomu tak bude. Byla to hold prakticky
moje první povídka na více dílů,takže jsem nevěděla, jak se to vyvine a jak to bude vypadat.

Možná se mi v budoucnu povede napsat Madness 2...A také mě napadl
alternativní konec. Ale...to už je na vás, jestli ho chcete nebo ne.

Tak jo...pustťe si k tomu ty zasraný soundtracky, aby jste neměli v hlavě nějakou
písničku která se k tomu nehodí a pak by z toho byla komedie :D

Je to kratší,než jsem čekala...ale...co už nadělám....
Jsem ráda, že se vám to líbilo, ale třeba teď změníte názor...



Madness - část 25.

23. října 2014 v 22:56 Stories
Tak lidičky....
Toto je předposlední část povídky Madness...
Už předem jsem vás varovala, že od ní nemáte moc co čekat, ale teď už to nějak nenapravím...
Užijte si to...Doufám, že jsem nezklamala...
P.S.
Pamatujete si ty soundtracky co jsem vám přidala k prvnímu dílu?
Pusťte si je k tomu....;) Věřte mi...



Madness - část 24.

22. října 2014 v 23:42 Stories
Tady je další část...
Tenhle díl je nějakej divnej musím říct...a + obrázek co jsem zase vytvářela. Opět žádná sláva, ale
hold prostě tolik neumím s grafickým programem.



The Wild One

21. října 2014 v 16:02 Art
Tohle, je jedna z kreseb, na kterou jsem ale neskonale hrdá...

Trvalo mi to více jak dva, možná tři týdny (protože jsem to většinou kreslila ve škole), ale
dokončila jsem to...
To stínování bylo peklo...
Použila jsem tužku a papírové rozmazávátko...je to strašně boží věc :) Protože neumím rozmazávat prstem,
tak používám toto, ale jde to tím i lépe...A prej je rozmazávání prstem "neumělecké" či co, ale
moc se v tom nevyznám a je mi to stejně jedno...rozmazávat budu co chci :D :D

Tak mě napadlo...
Nechcete něco nakreslit?
Ale netuším, kdy bych to jsem přidala...
Začínám mít v osobním životě pár problémů....A...nějak se to hemží...