Odkdy se Aydee stará o ostatní lidi?

17. září 2017 v 16:07 |  My Boring Life
Mohla jsem psát o čemkoliv jiném, o tom, co se stalo přes tenhle týden, že jsem začala s novou povídkou nebo o tom, jak jsem pokročila v tvorbě nového blogu. Místo toho však píšu o něčem, co trvá doteď a co se stalo právě včera.

Není to něco, o čem bych měla jen tak mluvit na tomhle místě, ale dává mi to možnost si i jasně rozepsat, co jsem vlastně udělala špatně a jaký příšerný člověk jsem. Beztak nemám ani komu bych to řekla.

Už jistou dobu si píšu s jednou umělkyní z Německa. Říkám umělkyně, protože si toto označení zaslouží, i přestože je jen z instagramu. Její tvorba je zaměřená na kreslení nestvůr z její vlastní hlavy. Není to nic morbidního, ale obdivuji jak krásně to umí zpracovat.

Začali jsme si psát každý den, navzájem jsme kreslili hovadiny a mluvili o všem. Každou chvíli jsem o ní věděla cokoliv, protože o sobě toho dost na instagramu řekne, ale je to věc toho dotyčného. Včera byla někde se svojí bývalou kamarádkou, takže se mi prý ozve večer.
Já jsem byla včera od rána na brigádě. Od rána byla zima. Byla jsem unavená, všechno mě bolelo a ještě jsem musela dělat. Takže do oběda jsem v sobě měla minimálně pět kafí nejen, aby mě nakopli, ale abych se i trochu zahřála, protože na čaj jsem neměla chuť. Byla jsem tak strašně nadopovaná, ale najednou to se mnou začalo cukat. V jednu chvilku jsem málem měla chuť oběhnout celou Prahu, a pak jsem chtěla spát po zbytek roku.

Dostala jsem se kolem čtyř hodin domů, naprosto zničená, odřekla jsem Brutusovi výpravu ven a řekla si, že si dám pohodu. No, jenže jsem nemohla vůbec nic. Tak jsem do sebe lila další a další kafe, ale najednou to nepomáhalo.

Pak mi slavnostně napsala. A najednou se mě zeptala, jestli jí beru jako kamarádku.

Trochu jsem se u toho zasekla. Napsala jsem jí nějak tak, že abych označila někoho za kamaráda, musela bych ho znát delší dobu a vidět ho naživo a tak. Trochu jsem u toho drmolila kraviny mi přijde a tak. Vždyť mě dělá problém mluvit i v češtině a podle toho taky zním. Jako malý pískle.
Jenomže ona si to vyložila dost špatně a ještě si to vzala osobně. A když si lidi vezmou něco v mém případě osobně, je to špatný. Ona najednou měla naprostou depku a řekla mi něco, co jsem nečekala....fakt nečekala a myslela jsem, že se z toho zblázním.
Ať jsem jí v tu chvíli řekla cokoliv, vůbec to nepomáhalo, a tak na nějakou dobu odešla. Sedla jsem si v pokoji na postel a začínala si uvědomovat, co se to vlastně stalo. Neměla jsem nakonec už ani nikoho, komu bych o tom řekla nebo kdo by to pochopil a tak jsem do sebe lila kafe dál, sekla se vším a jenom ležela. Začínala jsem vyšilovat, už jsem toho měla tak dost, že jsem chtěla rozmlátit všechno kolem sebe a seřvat každého člověka, který se choval jako slabounká malá fňukna, kterou jsem pak musela utěšovat.
Tak příšernej vztek jsem měla už párkrát, ale nebylo to nic hrozného. Musela jsem prostě někam zalízt, takže i po těch dvanácti hrncích kafe, jsem v devět hodin zalehla. (za pomoci prášků na spaní)

Dneska jsem se probrala kolem desíti hodin ráno a řekla si, že musím začít dělat věci do školy. Jenomže jsou čtyři hodiny odpoledne a já ještě ani nezačala a to jsem ještě ležela v posteli. Ráno ještě se mi povedlo spojit se s ní, bylo jí podstatně lépe, ale furt žádná sláva.
Myslím, že jsem měla tik v oku nebo co, ale pokusila jsem se zachovat chladnou hlavu a zas si teda lehla.
Pořád se mi nic nechce, mámu jsem už přes 25 hodin neviděla, protože jsem spala, když tu byla a je mi jedno všechno. Naprosto všechno.


Teď si kladu otázku.
Co to má sakra znamenat?
Co je tohle za stav? Má nějaké jméno nebo prostě jenom vyšiluju z malých blbostí či moc přemýšlím?

Samozřejmě, že moc přemýšlím. Je to moje jasná cesta do záhuby a říkají mi to všichni, ale vážně chci vědět, co to je, jinak to zase zapiju kafem nebo něčím mnohem silnějším.

"Should I kill myself? Or have a cup of coffee?" - Albert Camus
 

Má práce ještě není dokončena

5. září 2017 v 20:02 |  My Boring Life
Opravdu jsem nečekala, že by se ozvalo tolik lidí. Tedy...pro mě to je hodně lidí a opravdu si toho vážím. Vás i vaší podpory.
Říkáte si asi, že jsem mohla vydat nějaký ten článek ještě před začátkem školního roku. Nejste sami, taky jsem si říkala, že bych mohla, ale nevyšlo to.

Co jsem tak nějak chtěla stihnout než započne tohle peklo, jsem dokončila a jsem se sebou alespoň trochu spokojená.
I tak jsem si říkala, že bych mohla ten školní rok začít tak nějak normálně. Přijít tam, bez sebemenšího strachu, prostě si odbýt ty dvě nebo tři první hodiny a pak v klidu odejít, nechovat se jako absolutní mimoň a tak.

Co asi myslíte, že se stalo?

Abych to řekla tak nějak do detailu. Už když jsem dojížděla metrem, najednou jsem měla v hrudníku takový ten sevřený pocit. To víte, byla jsem celý prázdniny doma, moje antisociálnost rozkvetla jak pampeliška na trávě, a tak jsem na to začala trošičku dopadat. Řekla jsem si ale, že to je jen nějaký malý výpadek, a že to přejde.
Vkročila jsem do budovy, pohodička. Vyšla jsem schody do posledního patra, stále dobrý...Vkročila jsem do třídy...konec.
Už pár holek tam od nás bylo. Mohla jsem pozdravit a tak...nevypadlo ze mě jediný slovo. Byla jsem strašně unavená a najednou neměla chuť s nikým mluvit. Už jen proto, protože jsem moc dobře věděla, že ze mě nic nevyleze. Tak jsem si tam hodila věci, šla na chodbu a řekla si, že si příchod zopakuju a ne...prostě zase nic. Takže jsem si zatím vyndala kreslení a snažila se to nějak přečkat.
Po nějaké době přišla Abdul a to byla taková moje záchrana. S ní jsem se už dokázala bavit tak nějak normálně, ale pořád to nešlo s ostatními. Výsledkem bylo, že jsem se chovala jako naprostá stydlivka, která sotva řekne "ahoj" nebo tak.
Nakonec jsem se na to všechno vykašlala a prostě si řekla, že chci už pryč. Měla jsem své plány, že si dojedu pro nový blok na kreslení, džíny a tak.
Vykašlala jsem se na nějaký pocity a na nějaký lidi, po pár hodinách odešla a vydala se k metru. Jak jsem tam tak seděla (ještě jsem jela s Abdulem), tak jsem si řekla, že na to kašlu. Nikam se mi nechtělo, jen domů.

No a takový byl můj první den ve škole. Promluvila jsem asi s čtyřmi lidmi a to bylo vše. Už mě to ani nějak netrápí nebo nezajímá, to už jsem koneckonců já. Chci se jen organizovat na další dny, protože zítra jedeme už podle rozvrhu a vybalí na nás už ze začátku angličtinu a nový předmět: mikrobiologii.

Ale teď už přejdu na lepší téma...

Před měsícem jsem si koupila dvě trička, schválně pánská a schválně ve velikosti L. Celé bílé jsem měla v plánu nosit tak nějak na doma a během toho, když maluju, ale ono prostě se někdy stane, že ho ráda vezmu i na sebe jen tak na ven.
Druhé, černé, s tím jsem měla trochu zvrácenější plány. Chystala jsem se mu ustřihnout rukávy a nosit ho jako veliké tílko. Nevypadalo to špatně, ale nějak jsem se v tom necítila. S podobnými tílky mám i problém, že když jsou rukávy moc ustřižený a jsou moc široká, nesedí mi vůbec. Takže jsem se rozhodla ho zúžit.
Věděla jsem přesně jak na to, ale pak jsem udělala chybu, za kterou se mlátím do hlavy ještě teď.
Já to tílko při stříhání neobrátila naruby....
Ani si nedovedete představit jak strašně jsem se chtěla za tohle praštit, když mi to došlo.
Babička mě však zachránila a povedlo se jí to sešít správně.
Tílko je přiléhavé. Dost to porušuje mojí zásadu "volných triček", ale mám s ním ještě další plány k čemu to budu nosit. Rozhodně ale jsem nechtěla celé černé tílko.
Koupila jsem si tedy bílou barvu na textil a rozhodla se, že si na něj namaluju Stefana. Vzhledem však k několika neschodám s mojí matkou, o kterých se mimochodem zmíním v jiném článku a věřtě mi, budete umírat smíchy, jsem si řekla, že bych tam napsala jednu větu, kterou nedavno vyslovil jeden z mých nejoblíbenějších umělců, ale nakonec jsem se rozhodla pro "Appreciate the art".
Dala jsem se do práce a pak najednou přišla krize, že mi barva docházela. Neměla jsem na to si kupovat bůhví jak drahé ve výtvarných potřebách a tak jsem ze začátku zkusila nějaké menší z papírnictví, kdybych něco náhodou pokazila. Jenomže prostě začaly najednou docházet a to jsem ani nedokončila jeden text.
Nějak jsem to ale vyřešila a vypadá to teď dobře. Stále to zasychá, takže mi zbývá jen počkat alespoň do večera, přežehlit to a zkusit, jak to bude vypadat.


Co se týče mé malby, tak jsem si konečně namalovala na malé plátno Stefana, takže se vedle Ruvika skvěle vyjímá. Už mě čeká jen Teodor.
Zítra přijede Danny a mám pro něj dva obrazy, co jsem malovala, takže mě čeká jejich zabalení a budu se s nimi, bohužel, muset táhnout ,až do školy. To se ale nějak zvládne.
Začala jsem nový obraz, Guardian, ale ten je tak nějak v procesu. První vrstvy jsem začala včera, ale asi v tom budu pokračovat tak nějak průběžně a podle nálady.


Začala jsem zkoušet nové věci. Kresby bez rozmazávátka jsem zkoušela, jsou fajn a baví mě, stejně tak jako moje tradiční realistické kresby. Chtěla jsem ale narychlo jen tak zkusit styl, který obdivuji u Brutuse už dost dlouho, protože je vskutku excelentní. Byly to jen hloupé začátky a tuhle malou kresbičku jsem udělala ani ne za deset minut. Perokresba...

Není to vůbec žádnou dobrou tenkou fixou. Jen nějakou, co jsem měla v malé sadě. Není špatná, ale na perokresbu je třeba více fixek o různých průměrech. Zkusila bych nějaké malé, ne moc drahé, protože netuším, zda-li se v tomhle stylu uplatním a jestli mě začne skutečně bavit. Rozhodně to je ale něco, co opravdu obdivuji.

Dneska už nemám v plánu dělat nic umělecky založeného. Možná tak psát nebo číst. V tom bych chtěla zase pokračovat.
Napadlo mě, že bych mohla přepsat The White Rook...nebo jí smazat úplně. Došlo to totiž směrem, kterým jsem opravdu nechtěla a nemám vůbec jasnou představu o tom, kam by to mělo ubíhat a pokud jsem měla, zapomněla jsem to.

Ale rozhodně chci ještě nějaké příběhy znovu začít a nejlépe znovu fanfikce s oblíbenýma skupinama.

Důležité rozhodnutí mé kariéry blogera

24. srpna 2017 v 15:35 |  My Boring Life

Tento článek je velice důležitý. Byla bych opravdu ráda, abyste si jej přečetli.

Platí to pro ty, co sem chodí už delší dobu nebo ty, kteří se zajímají o to, co na tomhle blogu je.



 


Jsem umělec, či ne?

21. srpna 2017 v 20:00 |  Considerations
Tenhle článek by se dal zařadit víceméně do dvou rubrik, které na mém blogu najdete. Jak do mého nudného života, tak i do úvah. Nad tématem, zda-li jsem umělec, jsem přemýšlela hodně, poslední dobou.

Za měsíc, co jsem tady nebyla, se omlouvám. Kdykoliv jsem sem chtěla jít, nakonec jsem si to rozmyslela a vyndala plátno s barvama a do pozadí si pustila záznam z Agraelova streamu. Nebylo to leností, jako spíše náladou. Měla jsem toho tolik, co bych napsala, až mě to odradilo a nebo jsem si začala opakovat tu větu, jestli má smysl tady stále být. O tom ale v jiném článku. Je tu jisté téma, které bych chtěla s vámi probrat, zda-li o tom vy ještě uvažujete.


Se svojí produktivitou snad nikdy spokojená nebudu. Jsem na sebe opravdu přísná a to je nejenom se školou, ale i v mých koníčcích. Napsala jsem si dost věcí, co chci za tychle prázdniny udělat. Přes polovinu jich je, ale to mě nijak neuklidňuje. S příchodem srpna jsem totiž zase trochu polevila, protože mě zasáhla dost silná deprese o mém bytí. Takže...žádná novinka.

Na knihy jsem skoro ani nesáhla. Přečetla jsem dvě a začala s třetí, což je v mém případě málo! Ale zase jsem dělala něco jiného. Šila jsem. Udělala jsem si hotový arzenál na nohy. Nádherný.
Pokud někomu z vás něco říká značka Deandri, tak možná tuší. Inspirovala jsem se totiž tím. Neudělala jsem podvazky ale z kůže, ale ze silných pruženek, které jsou alespoń pohodlné a pro mě levné.

Výsledek obrázku pro deandri garters

Na konci července jsem se vydala na Advík spolu s Danem a sestrou. O tom chci ale také napsat samostatný článek. I přes mojí antisociálnost, která o těchto prázdninách prudce stoupla to pro mě byl jeden z největších zážitků vůbec.

This picture....daaaamn! 📷: cosplayer.sk #cosplay #cosplayer #tew #theevilwithin #theexecutioner #ruvik #rubenvictoriano #keeper #psychobreak #theevilwithin2 #tew2 #sebastiancastellanos #survival #horror #game #bethesda #e3 #aydeepraysfordahmer #advik #advik2017

(já se tak nenávidím)


A nyní k mé "umělecké tvorbě".

Dost jsem malovala. Tvořila a říkala si, jestli vůbec se dám nazvat umělcem. Seznámila jsem se s jednou umělkyní, která to o mě říká. Pak jsem si prošla takovou depkou, že jsem si říkala, jestli skutečně jím jsem.

Už někdo vzal vaši identitu? Nebo jste alespoň měli ten pocit?
Máte sebe, svou identitu...nemáte ji rádi, ale pak přijde někdo, kdo vám ji vezme. I přestože ji nemáte rádi, vnitřně vás to deptá.
Já ten pocit mám.
Možná to zní dost povrchně a sobecky, což možná tak je, ale pluje mnou zvláštní závist na ty, co začali dělat podobné co já.
S příchodem nového TEW (přičemž i předtím jsem tvořila věci navazující na to) najednou přišlo pár holek, který začali dělat "svoje umění". Najednou mají neuvěřitelný úspěch. Pár z nich udělali i to co já a měli lepší ohlasy...vědělo o nich více lidí.
Přeju jim to. Je to krásný pocit, když někdo oceňuje to, co děláte. Rodina tohle nechápe....Neoceňují to, co dělám. (Fakt si teď připadám jako Stefano). Neměla jsem se ráda...pořád se nemám ráda. Ale pak přišly ony a vzaly mi to, co jsem dělala a dělám a najednou mě to štve.
Nevěděla jsem co mám dělat...pak mi napsal člověk, ke kterému vzhlížím, i přestože BVB neposlouchám tolik co kdysi.

Richard Villa...
Napsal mi na můj příspěvek, kde jsem něco podobného říkala. A to co mi řekl...
Mluvil pak se mnou o tom. Říkal, že ten pocit má stejný každý den. Každý den chodí kolem muzeí, kde jsou umělci, se kterými se on nikdy nemůže rovnat, ale musí to překonat. Nevzdává to.
K Richardovi vzhlížím. Kdybych měla možnost, jedu do jeho galerie a beru všechno. Skutečně jeho smysly pro detaily jsou úchavtné. Už ho neberu jako někoho, kdo většinou dělá pro BVB, ale jako umělce, který dělá víc než jen to.
Dost jsem o tom přemýšlela a nakonec si řekla, že si dám ještě šanci.

Výsledek obrázku pro aydeepraysfordahmer

Takže svoje představy a myšlenky chci vyjádřit i do něčeho jiného, než jen obrázků. Udělala jsem figurku. Sice jsem se trochu s panenkou sekla, ale její čas brzy přijde.
Co se týče obrazů, tak ty jsou tady...
Jsem na ně hrdá.

Související obrázek

Tenhle jsem dělala na začátku prázdnin. Jsem na něj hrdá. Nemaluju věci jen tak pro nic za nic, i přestože ten obrázek je původem od vývojářu TEW. Má to pro mě vnitřní význam. Ale o tom možná jindy, pokud byste stáli o to, abych napsala článek, který by nějak popsal to, co dělám.

Další dva jsem dělala minulý týden. Oba byli pro Danyho a najdete je na mám instagramu. Momentálně tam ty fotky jsou a sem je nějak dát nemůžu. Později se mi to snad povede.

Tady mi to chybí. Psaní článku byl můj zápal hlavně v době, kdy sem chodilo hodně lidí. Ty ohlasy a fakt, že to někdo čte a vyslechne mě, je skvělý, i když jsem v reálu sama uzavřený člověk.
Pokud tu někdo je a čte to, napište. Nemusíte dát svoje skutečné jméno. Stačí mi váš názor. Nějaké si vymyslete. Anonym a něco, ale tady na tomhle místě mi o názory jde.

Amsterdam aneb Praha s kanály, více lidmi a hromadou kol

21. srpna 2017 v 15:29 |  My Boring Life
Slíbila jsem článek, tak se svůj slib pokusím dodržet i přestože to ve mě se všechno mele....ta frustrace, únava a satanví co, ale to nechme na jindy!
Ale především jsem to slíbila už mnohem mnohem dříve. Měla jsem dost práce. Byla jsem docela produktivní. Ne tak jak bych chtěla, ale lepší něco než nic. (Ano, řekla jsem si že na sebe nebudu tak přísná a pochválím se alespoň za tu snahu nedělat svůj pohled na svět už tak dost pesimistický)

Pokud bych pro začátek tak nějak měla shrnout celý dojem musím říct, že to bylo senza! Jen tak se někam jako je Amsterdam nepodívám a bylo to skvělé. Ale bylo to už dlouhý. Museli jsme být téměř přes 12 hodin venku a když je všude taková hromada lidí a ještě slunce, já to opravdu pomalu ani nezvládala.
Ale to mi pořád nějak nezkazilo to všechno....
Radši začnu nějak od začátku pěkně....

1.den

Celý výlet nám zabral 4 dny, z nichž dva jsme byli v Holandsku.

Někdy kolem poledne jsem si zabalila nějaký ty potřebný věci, jako kreslení, knížku, stáhla si nový písničky do mobilu a tak. Tentokrát jsem si konečně stáhla In Flames...odkládala jsem to. Jsou super, pokud neposloucháte, berte!

Někdy v půl sedmý pro nás měl přijet autobus. Jenže patnáct minut a on nikde. Nakonec nám volal průvodce, že budou mít hodinové zpoždění, takže jsme tam čekali, já si četla, jedla toust se slaninou a bůhví čím ještě (byl výborný) a přemýšlela, jestli se mám předávkovat hořčíkem nebo ne.
Přijel, nasedli jsme a naše cesta vedla přímo do Plzně, kde jsme nabrali ještě další delegaci. No a pak směr Německo.
Cestou jsem si naposlouchávala In Flames a pak probírala s mámou téma "Stefano", přičemž jsme došli k závěru, že je Ital. A jsem si tím víc jistá....Jop...takže Stefano bude uječenej Ital určitě. Pičovole doufam, že jo...ten musí v posteli řvát.....počkat....co???
ehm....jdeme dál,...


2.den

Skoro jsem nespala. Nikdy jsem takhle nespala v noci cestou, protože jsem byla příšerně nadšená a tak. Noční cesty, poslouchání Rammstein, to jsou vzpomínky na tyhle věci a mám je ráda. Tady to bylo zvláštní...Už jenom jak na tom jsem, s únavou a tak...Nemám nálady někam jezdit poslední dobou. Jenže když to někomu řeknete, on se urazí (viz moje máma) a tak. Je to těžké...není v tom nic osobního. Cesty tam jsou vždycky dobrý, ale po nějaký době, když už jsem na místě, prostě chci domů. Tady to bylo zatím v pohodě. Ale byla jsem tak sklíčená v tom autobuse, že kdybych neměla svýho Ruvíčka (polštářek), tak umřu.
Takže jsem si ještě pouštěla Marilyna Mansona, pár soundtracků z TEW a snažila se nějak to všechno vstřebat a přečkat tu úmornou cestu. (Při každém poslechu verze Ordinary world na tew mi naskáče husí kůže)

Dorazili jsme do skanzenu, kde jsme samozřejmě našly ty slavné mlýny. Tam nám ukázali tvorbu dřeváků a nacpali jsme se tam nějakými těmi sýry. Na podobné věci si nepotrpím, ale ty sýry jsou fakt výborný!
Bylo to tam krásné. Všude jezdí s kolama, a protože je Holandsko prakticky rovná země, je to tam super. Ale co nás všechny naštvalo bylo to, že ten co nás vedl udělal zastávku ve skanzenu tak ani ne na hodinu a to bylo dost na nic. Ani, jistě, byl to zájezd do Amsterdamu, ale i tak.

Jaká je moje potíž?
Už zkrátka nejsem na dlouhé procházky a běhání venku. Stal se ze mě asociální člověk uzavírající se více a více do sebe. Tudíž, když jsme se dozvěděli, že kolem deseti hodin máme chodit po Amsterdamu, tak mě to trochu dostalo. Samozřejmě jsem objevila nová místa a bylo to něco jako kdyby jste procházeli Prahou s kanálama, ale člověka to unaví a mě třikrát tolik. Ještě ke všemu se sluníčkem....ne vážně, já ho nemám ráda.

Zní to dost, jako kdyby se mi ten zájezd vůbec nelíbil, ale naopak. Právě že to bylo i fajn. Ale znáte mě.

Někdy kolem osmé večer přijel autobus, který nás odvezl do malého hotelu, kde jsme přespali. Bylo to tam vážně super. Příjemný, útulný. Jakmile jsem si lehla do postele, usnula jsem a za celou noc se ani jednou nevzbudila nebo nepřetočila. Byla jsem tak příšerně unavená, že to ani nešlo.

3.den

Ráno jsme se vydali na snídani, která byla mimochodem naprosto skvělá. Bylo zajímavé jíst jiná míchaná vajíčka a musím říct, že nebyla špatná.
Brzy jsme museli balit a vydali jsme se do Haagu, kam jsem se opravdu těšila.
Jakmile jsme dorazili na místo...cítila jsem se dobře.
Nebylo to jako chaotický a přeplněný Amsterdam. Haag byl klidný, tichý, architektura byla pěkná. Ve všech ohledech téměř to bylo lepší.
Po hodině procházení nám bylo oznámeno, že půjdeme do muzea zmenšených městeček a tak. Na to jsem s mámou rozhodně chtít nechtěla. A pár dalších lidí také ne. Naštěstí to nebylo povinné a tak jsme se vydali na pláž.

A udělali jsme dobře. Byla to senzace. Říkala jsem si, že by udělali mnohem lépe, kdyby nás všechny vzali tam, ale do toho jsem jim kecat nemohla. Nějaký ten čas jsme strávili tam a pak jsme se museli vrátit.

Autobus nás odvezl zpátky do Amsterdamu. Dostali jsme se na bleší trh, uličku červených světel, obchodu s diamanty a pak jsme si dali kafe v jedné moc příjemné uličce. I přesto jsem netrpělivě čekala, kdy už budeme moct jet. Na neštěstí měl autobus odjíždět v jedenáct hodin večer, takže do té doby jsme museli být tam venku.
Čas jsme využili tím, že jsme se dívali v suvenýrech, kde jsem kromě sušenek a lízátek s trávou chtěla najít i něco inteligentního třeba pro Dannyho. Všechno mi ale přišlo strašně hloupí a tak jsem to nechala...

Poslední půl hodinu jsem si četla u vody a sledovala západ slunce. Pak už jen autobus a cesta započala.

Ten zájezd byl skvělý, ale na můj vkus moc uspěchaný. Mohli jsme chodit v klidu a ten čas využít lépe, ale místo toho nás hnal co nejrychleji kde se dalo a pak prostě řekl, no a padejte a dělejte si co chcete. Ztratíte se? Vaše věc...buďte tady a tam, i přestože nikdo netušil, kde to je.

Ale získala jsem ručně dělaný zápisník, takže to bylo bezva.

A líbilo se mi, jak se ke mě lidé tam chovali. Kdokoliv se na mě podíval, usmál se. Lidé se tam vzájemně respektovali nehledě na to, jak vypadali nebo odkud byli. To tady bohužel neznáme. Hold Holandsko je o dost napřed, musím říct. Jak s společensky, tak i třeba, co se týče potravin v obchodech. Když jsem byla v sámošce tam, nemohla jsem uvěřit, kolik zdravého jídla a kvalitního tam je. Tady u nás....no....Co víc bych asi tady chtěla...

Amsterdam, Netherlands

Článek před výpravou

3. července 2017 v 13:12 |  My Boring Life
Asi pravděpodobně věnuju nějakých prvních pár dní článkům z mého života, abych se znovu dostala nějak do toho blogerského duchu. Mám pocit, že po tom měsíci nepřítomnosti jsem tak nějak zapomněla, jak to tady chodí a musím se do toho znovu dostat.

Pravděpodobně jste si toho všimli, ale začala jsem experimentovat trochu s novým vzhledem blogu. Ten poslední se mi sice líbil, ale přeci to jen chce jednou za čas nějakou změnu. Strávila jsem nad tím několik hodin, ale ani moje skilly nejsou dostatečné na to, abych vytvořila něco až tam moc bezva. S designem už neumím tolik co dříve.
Pokusím se to ještě do večera trochu spravit a možná by to konečně mohlo začít nějak vypadat.


Zmiňovala jsem se o tom, že pojedu do Amsterdamu. Akorát dneska večer.
Musím říct, že se těším, ale nedokážu říct jak moc, a tak podobně. Mám s tím se svými současným "stavem" trochu problém. Vůbec nedokážu nic z toho pojmenovat. V tomhle ohledu jsem tak trochu nezkušená a neznalá, takže to asi pojmenuju nějak takhle.
Připadám si někdy až trochu špatně vůči třeba mamce, která se hrozně těší, až se mnou pojede, ale ono to prostě nejde. A jak to těm lidem vysvětlit, aniž by se urazili? Nejde to...Musíte se s tím nějak hold poprat.

Jsou první tři dny prázdnin a já ještě ani pořádně nezačala nic dělat. Jsem stále na začátku a nemůžu se hnout z místa. A pro představu fyzickou...nemůžu se ani hnout z postele. Jsem tak unavená, ale zároveň nemůžu spát....ale ani vstát a dneska jsem sotva dokázala vzít třeba mobil do ruky a někomu odepsat.
Po dost velkém přemáhání se mi to nakonec povedlo.
Jsem dost chudokrevná...chybí mi v těle taková hromada věcí, že to ani není možný, ale nikdy jsem s tím neměla takový problém jako teď. Testy z vyšetření mi ani nepřišli a ani mi neřekli, kdy tam mám přijít. Když dostanete prášky, trvá klidně měsíc, než vůbec zaberou a nebudu lhát....do té doby bych byla schopná fakt udělat nějakou blbinu, a že k tomu nebylo daleko.
Zatím, než se tedy k něčemu dohrabu, tak mi Danny poradil, abych si sehnala hořčík. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, protože mi v těle dost chybí, takže jsem svojí energii nastřádala do toho, abych se dostala do lékárny a zpátky.
Uvidíme, jestli mi to s tou únavou alespoň trochu pomůže.

Me too. - I'm so sorry I've made you feel like this... I'm a fucking killer... I don't want to make you sad... I'm the cause of all this..

Sama si tak říkám, že mi možná ani nejde o to, abych byla šťastná. Když budu produktivní, budu v klidu. Ale když ne, tak se asi zabiju, protože je toho opravdu moc co chci dělat a jestli promrhám tyhle prázdniny, tak celkem asi budu mít promrhaný jeden rok svýho života. Pro mě to je dost...
Mohla bych zkusit někam jít do společnosti...ale nemám s kým, sama bych si možná troufla, ale nemám to zapotřebí, já to tak nesnáším. Dopadnu v životě zle...co si budeme namlouvat.


Nyní mě čeká pár věcí, které by se zdály jednoduché, ale jak jsem řekla, se mnou je to komplikovaný najednou všechno.

- zabalit si pár věcí do Amsterdamu
- dopsat povídku
- dopsat článek

Povídku bohužel nevydám zde. Je to...
Řekněme, že jsem začala psát shipy TEW. Po většinou Administrátor a Ruvik...teď se rozjela i éra Ruvik a Stefano, protože prostě aww. No, ale říkám si, jestli je dobrý nápad to sem vůbec dát. Hlavně...mým cílem je nyní dopsat TNO, takže proč?
Ale článek, který mám dopsat je tento a zatím se daří.

Možná bych mohla zkusit přeci jen napsat článek, o tom, co jsem dělala všechno v Amsterdamu. Přijde mi to hrozně ohrané, ale třeba by to mohla být zábava. A já doufám, že mi odepíšete, jestli má pak cenu něco takového dalšího psát nebo jestli je to nuda. Pochopím to...

Uvažuji, že si vezmu fotoaparát a zkusím, jak moc špatně na tom s fotkama jsem. Svým způsobem je to ale vzrušující zase někam jet. Mám ale poslední dobou dost problém jet vůbec kamkoliv, klidně i jenom na otočku do Prahy. Je to prostě tím prostředím, že nejsem u sebe ve svém pokoji. Nemám strach, ale je to divný. Možná se v tom Amsterdamu zblázním...co já vím. Doktorka mi ale řekla, ať to zkusím a pak za ní zajedu.
Třeba se mi povede se dostat do klidu a nějak si uvědomit, že jsou už prázdniny a můžu se uvolnit. Nějak mi to ještě nedošlo. Nemám totiž se téměř na co těšit, kromě pár věcí. Jsem jak prázdná ulitka...

Nuže, chci poděkovat ke konci Alixxe, že tu pořád je. Moc ti dekuji, je to pro mě čest!
No a pokud tu zůstal ještě někdo nebo se tu někdo jen tak mihne, dejte o sobě vědět. Pište názory na cokoliv, na to, co chcete abych psala, jestli vás zajímá nějaká úvaha nebo tak.
Byl to skvělý pocit pro někoho psát...
Možná to je jedna z cest, jak se dostanu do normálu.

Amsterdam/etsy.com

Umělec bez oka, hořící Lilly, nebezpečné věštby......The Evil Within je zpět

29. června 2017 v 18:32 |  Considerations
Na tento den jsem čekala ne tak dlouho, jak by si někteří mysleli, ale mé věštby a modlení a oběti Satanovi se vyplatily.

The Evil Within 2 bylo oficiálně potvrzeno a vypadá to ještě líp, než si mnozí mysleli.
Vydání toho traileru a těsně potom mohl internet prasknout. Všichni jsou naprosto zmatení, nahypovaní, natěšení a všichni se nemohou dočkat, protože se dokonce i mluví o tom, že to je jeden z nejlepších trailerů vůbec a stává se z toho nejočekávanější hra tohohle roku.

the evil within 2

Moje první reakce na trailer byla...začal jsem brečet. Strašně....neuvěříte jak moc jsem bulela, protože to bylo naprosto úžasný, ale najednou jsem prostě zjistila, že charismatický sériový vrah Ruvik tam nikde není a já mám infarkt jak prase.
Hudba mě položila totálně...hudba mě dokáže vždycky dostat a tohle bylo moc. Ještě doteď mi naskakuje z toho husí kůže, protože to prostě nejde. Nemůžu tomu uvěřit....zjistím jak to bude dál. Zjistím víc...

No ale teď se dostávám k něčemu, co je na mé povaze a obsesi vůči TEW nejhorší, a to konspirační teorie, kterých je hromada a další se jen hrnou. Kromě konspiračních teorií přidám i nějaký ty svoje osobní názory.

Co tedy zatím víme?
Uběhli tři roky od událostí v Beacon Mental Hospital. Po Kidmanové se slehla zem a bylo to, jakoby ani neexistovala. Sebastianovi nikdo jeho výpovědi nevěřil a přišel o všechno a jediné, co má je alkohol a ještě více alkoholu.
Zničehonic se ale Kidmanová vrací a přichází s tím, že Mobius Sebastiana potřebuje a kromě toho....že jeho dcera Lilly, která měla být údajně mrtvá, je naživu.

Zde hodím vskuvku....Tušila jsem to, že Lilly není mrtvá. Byla to jedna z mých teorií a tak nějak jsem tušila i to, že Kidmanová přijde sama od sebe.

Sebovi bylo sděleno, že Lilly byla využita Mobius k vytvoření nového světa v přístroji STEM, který se jmenuje Union. V něm je Lilly uvězněná a musí ji zachránit dříve, než bude pozdě, protože Union se rozpadá.

Sebastian samozřejmě Kidmanové nedůvěřuje. Do světa se sice vydá, ale čeká ho tam pekná hromada nočních můr jak nových, tak starých. Noční můry, sexy uměl- ehm....chci říct...šílení umělci....a tak dále a tak dále...

Tohle je zhruba řečeno, o čem bude TEW 2. Jak jsme už poznali u předchozího dílu, tak věřím, že tady bude slušnější mindfuck než si myslíme.

Dostáváme se tedy k traileru.
Tady Sebastian běží lesem a dostává se k hořícímu domu, kde se za oknem objeví jeho dcera Lilly. Je to jejich dům, kde údajně zemřela spolu se svojí chůvou, ale nyní už víme své. Sebastian vypadá velice zajímavě, musím uznat.
Pak je tu ta bílá věc...to opravdu netuším, od čeho může být, ale všechno má svůj důvod...to mi věřte. Mám TEW prolezlý tak moc, že bych vám mohla dát takový důkazy, že si z toho nesednete.

Co dalšího tu je?
Tenhle obličej...poprvý jsem si myslela, že to je Kid, ale nope.
Tohle vážení totiž je nový antagonista!
Prvně byl spatřen právě zde v traileru a jeho jméno jsem znala už ten samý den, protože jsem hold prostě uměla dobře hledat a našla jeho concept art.

Tango Gameworks potvrdily dva hlavní vrahy, Stefana a Theodora. O Theodorovi zatím nepadli další zmínky, ale dozvíme se o něm více v následujících měsících.
Stefano Obscura...tedy...nevím, zda-li je t jeho celé jméno, ale jisté je, že to je Stefano.
Když jsem ho viděla poprvé, seděla jsem jen jak přimražená a říkala si: kdo to....co to....co chceš? umři...Ale den co den jsem do něj padla asi tak jako do ruvika. Ruvik je Ruvik, ale další člověk, kterého asi budu uctívat je tenhle sympaťák.


Sebastian jde chodbou a když se otočí, na stěně je krví napsáno: Appreciate the art. To mě ihned vedlo k tomu, že to bude umělec a nakonec jsem měla pravdu. Morbidní umělec.
Sebastian dále jde chodbou a na jejím konci spatří policistu, ke kterému se následně někdo zjeví, zabije ho, objeví se záblesk a zmizí.
A co se nestane? Ten člověk, kterého bodnul...jakoby se zastavil čas.



Stefano je fotograf, který se zamřeřuje na "nekonvenční" krásu. On i Theodor mají v Unionu svůj vlastní "kus", kterému si tak nějak vládnou. Podobně jako Ruvik, ale ten vládl STEMu celému. Každý má svojí vlastní kreaturu, ale těch bude samozřejmě i mnohem více. U Theodora zatím nevím, ale Stefano má bytost jménem Obscura. Vypadá velice podobně jako Laura, ale místo hlavy má kameru a na nohou baleríny.
Stefanovo jméno, vzhled, fakt, že Obscura je napsaná na té kameře rusky a balet a tak podobně, to mě lehce vede k tomu, že bude zřejmě z Ruska.


Co je další věc....Když se podíváte na concept art, má hnědými vlasy zakryté jedno oko.
Vrátíme-li se zpět k jeho obličejiv traileru, jak se scenérie přenese přes jeho oko, tak si všimněte, že na levém oku má jizvu....a vůbec, že zřejmě úplně chybí. To je dost zajímavé.
Stefano má pravděpodobně celý jeden velký barák, kde je jeho galerie. Dva záběry by o galerii docela vypovídaly.



Nebudu vám lhát...proč vlastně ke Stefanovi chovám takové sympatie najednou? Protože přesně tohle jsem nakreslila před třemi měsíci.....
Nedělám si prdel....ale já ten obrázek nemůžu najít.
Kreslila jsem i podobné věci a já prostě...nevím...mám pocit, že některé věci dokážu předpovídat.

Teď se dostanu blíže k tomu, jak on vlastně zabíjí lidi.
Na youtube jsem našla scénu, kde galerií probíhá jakýsi člověk. Najednou se před ním objeví stín. Je to Stefano. Přijde k němu a zabodně do něj ten nehorázně pěknej nůž co má a pak ho vytáhne takovým způsobem, že kolem vystříkne krev. Těsně po tomto gestu toho člověka vyfotí, protože v duhé ruce má fotoaparát. Celá scéna se zastaví a člověk zmrzne a stejně tak i krev v vzduchu. Stefano pak v klidu zmizí.
Je to opravdu zajímavé a líbí se mi to.
Co ovšem má společného s Mobius a jak se tam dostal, to zatím netuším. K teoriím se ale ještě dostanu.
V jednom z fotografií ještě vidíme, jak je nad Unionem obrovské oko. Kromě toho, že mi to připomnělo jeden obraz z Victoriano mansion to je buď oko Obscury nebo Stefana.

the evil within 2

Tahle scéna mě zaujala téměř nejvíce.
Pak je tu mnoho scén ze samotné hry a dokonce se zde i mihla přesně postava, kterou jsem chtěla dát do svého příběhu. Byla v odstraněných nápadech na boss fighty k prvnímu dílu a nakonec jí dali sem a jsem opravdu ráda.

Pak je tu scéna, kde je kdosi v dlouhém plášti a s lopatou a pak Lilly sedící kousek od něj na zemi. Nakonec se tam objeví hlouček lidí a než Seb stačí k Lilly doběhnout, všude kolem se objeví plameny. Mám za to, že ten člověk by možná mohl být Theodor.


Lidi kolem se najednou změní v Haunted nebo nevím, jak se budou jmenovat tady.
Všechny najednou pohltí to bílý něco...mísený s vránami. Myslím si, že je to možná zlikvidovalo a chránilo Seba, ale opět je to teorie.
No a pak tu je poslední scéna, která asi taky dost nakopla.
Sebastian přijde k postavě, která sedí skloněná na židly. Nejprve jsem si myslela, že to je Joseph, ale vypadá to na Seba samotného. Než se ho stačí ale dotknout, popadne ho něco, co vypadá a ječí jako Laura a stáhne ho to do země.
Laura se vrátí...to je více než jasné, protože Sebastiana nebudou v Unionu pronásledovat jen nové noční můry, ale i ty staré z Beaconu.


Ke gameplayové stránce TEW 2 lze říct toto.
Slavná kuše se zřejmě vrátí a Sebův revolver také. Co je novinka, Seb bude mít speciální komunikátor skrze který bude moct mluvit s Kidmanovou, která je mimo STEM. Pomocí neho může hledat i stopy po Lilly a hledat ji. Ve hře se začnou využívat skilly detektiva a to bude jen o něco zajímavější.
V Unionu jsou další přeživší, se kterými se může Seb střetnout a celý Union se může procházet samovolně. Větší svět a více možností i vedlejší aktivity. To je něco nového narozdíl od přímočarého děje prvního dílu.
Uvnitř se údajně může střetnout s agenty Mobius. Více o nich ale nevím...

the evil within 2



No a nyní k mým teoriím...

První je Ruvik....
Nepadla o něm jediná zmínka. Ale myslím si, že je příliš důležitý než aby ho tam nedali, protože to byl koneckonců on, kdo vytvořil STEM. Mobius možná vytvořili nový svět ve STEMu, ale pokud znáte DLC, tak z nich můžete vědět, že kdokoliv, kdo vešel do STEMu, tak Ruvikovo vědomí šlo s ním. Pohlcuje všechny a je všudypřítomný. Myslím si tedy, že Ruvik jen tak zmizet nemůže.
Jak se dostal Stefano do sem? Jedna z mých teorií byla ta, že byl třeba pacientem v Beaconu a jak už víme, Mobius využívali pacienty k jejich pokusům. No, těžko říct. To není jisté.
Jedna moje teorie ohledně něj je i tato:
- dokáže se teleportovat
- dokáže zmrazit čas
- používá elegantní způsob zabíjení pomocí ostrého předmětu
- jeho bytůstka je podobná Lauře
, ale co nejvíc....jeho obličej.

Je neskutečně podobný Ruvikovi.
Nuže...jedna z mých teorií byla ta, že to je třeba jiná forma Ruvika a nebo s ním má společného něco jiného a třeba nic. Uvidíme...
A co ty lístky růží v traileru, které šli z té mrtvoly? Dlouho jsem přemýšlela nad tím co to je, než jsem si to uvědomila.

Jak by Mobius mohli jen tak připustit, aby se Seb vrátil pro svojí dceru? Jen tak? Za tím musí být něco víc a co Kidmanová? Proč to vlastně dělá? Z dobrýho pocitu? Dalo by se tomu věřit, protože jsme zjistili, že ona není jako ostatní a svědomí má. Ale čemu tady lze věřit?
Nepřijde vám to podobné?
Seb musí zachránit dceru uvězněnou ve STEMu.
Executioner....stejná situace. A Mobius Pedra Martina podporovali stejně jako pravděpodobně Seba teď. Možná to něco má do sebe. Třeba v tom něco bude....

Ve hře se objevuje i zrůda, které říkají fanoušci: Nová forma Laury. Padají hodně teorie, že to je ona a také i to, že Laura není mrtvá a že i její vědomí je ve STEMu.

Dávalo by to smysl.
V Executionerovi se totiž ukázali že veškeré bytosti, co jsou a byli ve STEMu byli živí lidé, jejichž vědomí uvízlo uvnitř. Sadist, Keeper, Haunted, Amalgam, Neun a Zehn....všichni byli lidé a změnili se. To právě hrozilo Martě...
Tudíž Laura musela být připojená na STEM....jak?

Otázek je příliš mnoho!!

Myslím si, že ten chlapík s lopatou by mohl být Theodor.
Dost se v trailerech mihl i stejný symbol, který byl v prvním díle, tedy kult ke kterému patřil Ruvikův otec a zřejmě i on sám.
Theodor, jakožto kněz....možná nějakého kultu a ti lidé kolem jsou jeho přívrženci...

A kdepak je Myra? Objeví se Sebova bývalá žena a pomůže mu s hledáním jejich dcery? A pamatovala si vůbec na ni i přesto, že celou tu dobu pracovala pro Mobius?
A co Ruvik/Leslie? Mobius měli teorii, že odešel skrze jeho tělo, ale více ne. Jestlipak na to přišli...A co Marta? Kde ona je?
Myslím, že vedlejší mise v TEW budou mít podobné příběhy. Třeba něco takového uvnitř bude.

Jsou dokonce i teorie, že Ruvik má nad celým STEMem neustálou kontrolu. Třeba to je pravý důvod, proč Seba přivedli. Protože se s Ruvikem vypořádal už v minulosti....A také jsou i teorie, že Ruvik na něj dává ve STEMu bacha. To sice nevím proč, ale...znáte to. Co je vaše, to si hlídáte. Narážka na "You are mine, Seb".

Tohle všechno jsou jen teorie...Odpovědi přijdou v pátek 13. října. Ideální čas a den pro něco jako je TEW.

Do té doby se asi zblázním...to je mi podobné, ale už to začalo a asi jsem normální cvok.
Shinji Mikami a Johne Johanasi....věříme vám. Nepochybujeme o tom, že to bude nářez, ale pokud tam nebude Joseph a Ruvik, fandom TEW proti vám vytáhne pochodně a vidle.

Další velký COMEBACK!

29. června 2017 v 16:47 |  My Boring Life
Měsíc....je to už přes měsíc co jsem tady nebyla a myslím, že to je zatím ta nejdelší doba vůbec.

Nebudu se omlouvat, vymouvat, prostě to všechno bylo a je v prdeli a věřte mi, je to nehorázně těžký se přemoct a vstát a jít něco dělat. Je to jako kdyby z vás všichni a všechno vysálo do morku kostí co ve vás bylo a stává se mi, že někdy ležím a nemůžu ani zvednout ruku jak strašný to je. Dokud ale mám dnes alespoň trochu energie, chci to sem vtlačit co nejvíce.

Je mi pořád fakt hrozně, ale protože mi téměř mizí veškeré povinnosti, tak si na blog udělat čas chci, ať se to někomu líbí nebo ne. Mám plány, až příliš mnoho plánů, které se mi budou po někud těžko uskutečňovat s mým stavem, ale to se snad nějak zvládne. Snažím se to pořád nezabalit....ale nebudu lhát...není to ani týden, co jsem prohlásila, že jdu spát a na všechen okolní svět kašlu.

Začnu třeba tím, čeho se všichni zbavíme už zítra, a to školou.
Vlastně to, co jsem začala dělat, i když jsem nikdy nechtěla bylo to, že jsem jen přišla, lehla si a prospala až do konce, kdy se vrátím domů a budu spát tam.
Začala jsem propadat z matiky a málem se mi to povedlo....nakonec jsem sebrala ke konci všechno co jsem v sobě měla a naučila se na výstupní testy a prošla.

Potíže s rodinou přišli a to dost těžký. Vysrali se nejprve na mě a myslela jsem, že zabiju buď sebe nebo je. Pak se to všechno vyřešilo, ale pořád to není růžový. Někdy to zakolísá a já jen prostě mám zase chuť udělat něco, co udělá tak obrovský převrat, že to ani není možný.

Tvorba, psaní, kreslení, výroba panenky a čehokoliv, všechno jsem pohřbila, protože mě nic nebavilo. Nikdo a nic....Mohlo se stát cokoliv dobrýho, ale já prostě neměla vnitřně na to, abych se z toho radovala. Je těžký prostě říct na otázku: Jak se těšíš na dovolenou...Protože já se netěším...já nevím co, prostě nic necítím a lidé si to všechno vykládají tak špatně a já nemám na to jim to vysvětlovat, protože to ani oni sami nechtějí pochopit. Proč dělat to všechno, k čemu to sakra je?

I přestože jsem toho měla už tak dost co jsem pohřbila, tak i přesto jsem si toho naložila zase na prázdniny víc než dost.
Panenka, dostala jsem nápad na obraz, takže jsem si koupila plátno....Chci vyzkoušet jednu velice zajímavou věc, která bude vyžadovat dost trpělivosti a času. Podobně jako panenka.
Pak je tu maturitní četba, postroj na zakázku od spolužačky, kresby malých blbin na tew tématiku, masky, cosplay a tak dále a tak dále. Moc toho mám naplánovaného a nevím, jak to se svým "stavem" zvládnu.

No a pak je tu něco, co mě naprosto odrovnalo a to trailer...The Evil Within 2.
Myslím, že víc než to, že jsem začala brečet, řvát a já nevím co ještě....víc se vyjádřím v druhém článku, kde rozeberu veškeré svoje teorie a to, co vím i nevím a co si myslím.

I přes mojí paralyzaci se mi povedlo během jednoho volnějšího týdne ve škole nakreslit pár kravin a tak jsou tady.
Toho nehorázně sexy mamrda v levém dolním rohu...vyjádřím se k němu....ale ruvik je pořád ruvik.
No a ten poslední ignorujte, protože nějak se mi to nepovedlo otočit...zdá se mi to nebo bloh začal nějak blbnout poslední dobou?

Chci, aby bylo všechno jako dřív. Blog, články, chci zpátky na ostatní blogy a zase prostě se dostat do těch kolejí jako v prváku, kdy jsem stíhala jak školu tak i svůj osobní život "umělce".
Myslím, že to zvládnu zčásti i s vaší pomocí, protože jste tu byli někteří, co mi přinesli trochu té podpory a vážila jsem si jí více než dost. Fakt, že tu pořád někdo byl....neodradilo mě to od toho, abych s tímhle blogem sekla.

Ale bez vás to asi nezvládnu bando....myslela jsem si, že nepořebuju lidi k tomu, abych se dostala z toho všeho, ale asi jsem se fakt mýlila...

Stále tady jsem!

22. května 2017 v 0:24 |  My Boring Life
Ne, já jsem neutekla! Jsem tady pořád nebo se sem alespoň stále budu vracet.

Musím se vám hluboce omluvit za svojí už pěkně dlouhou nepřítomnost. Naposledy jsem psala těsně předtím, než nám měli zapojit internet. Ano, zapojili a ano, běží to. Jsem zde a mohu se zase blogu věnovat jako dříve.

Proč ale ta nepřítomnost?

Dost se toho semlelo vážení...nebo alespoň vy, co jste tu ještě zůstali.
Nebylo mi a stále mi není dobře, měla jsem toho moc a zároveň nic, proležela jsem celé dny v posteli a nebyla schopná se pohnout. Byla jsem na poliklinice, dostala jsem prášky, prostě....nějak se to semlelo. Teď mě čeká ještě hromada vyšetření...

Teď ale ty pozitivní věci.
Zjistila jsem, že mi rostou zase vlasy. Takže tímhle tempem bych je mohla znovu nechat narůst a možná i delší.
Mám šedivé čočky na cosplay a příští týden by mi měl přijít latex a nějaké ty další věcičky. Kromě toho mě čeká ještě koncert Rammstein. S mojí apatií vůči okolí se mi ale nějak nedaří dostat se do té nálady, kdy bych nejraději vybuchla nadšením.

Co se týče panenky, tak tam jsem ale vůbec nepokročila. Ani jsem znovu nezačala, protože toho bylo hodně. Mám navršeno tolik věcí, co musím udělat, ale najednou jsem si uvědomila, že už zbývá poslední měsíc a již brzy se konečně budu moct pustit do toho všeho. Věci mám...jen začít.

Kromě toho jsem si koupila konečně DLC k TEW....Měla jsem je dohraný během tří dnů. Pojedu je znovu, samozřejmě, to bych nebyla já. Potřebuju z toho vyždímat co nejvíce informací.
Brzy se vrátím zpátky k TNO, kterou pořád chci strašně moc dokončit a také....napsala jsem pár povídek, ale jsou úplně nové. Ruvik a Alex (Prototype)....
Pokud by tu byl někdo, kdo by o ně stál, hlaste se...Jsou jiný, jsou to marné nové pokusy, ale vyblbla jsem se na nich a byla by pro mě škoda je jen tak smazat.

Fotka uživatele Psychos †.

Psychické zhroucení...

27. dubna 2017 v 22:46 |  My Boring Life
Nejprve bych začala asi dobrými zprávami, protože jsou kratší a než byste se prokousali tou horší částí tohoto článku, tak ležíte na klávesnici se slinou u pusy.
Ve středu nám mají zapojit neomezený internet. To znamená: Agraelus -> sledování Outlast, vydávání článků, stažení DLC k The Evil Within -> brzké dokončování The Engagement, případná lepší komunikace s Danem.
Kromě toho ve středu mám jít konečně na Body exhibition.
A grande finale....Prototype 3 confirmed!! ALEX PREJ ŽIJE!!! ALEC PREJ ŽIJE!!! ŽIJ KURVA ALEXI!!!!

*dlouze vydechne
Tak jo, už se uklidním a nyní se dostáváme k té horší části.

Už dost dlouho se mnou plujou dost hnusný myšlenky, stavy a celkově i pocity. Může se se mnou dít cokoliv, mohlo být v mém dosavadním životě cokoliv strašně super, ale prostě to nešlo.
Se začátkem letošního roku se to začalo zhoršovat...
Psala jsem o tom už jeden článek. Nevím jak dlouho to už je.
Prala jsem se s tím denodenně, měla dostatečnou sebekontrolu a prostě s tím neotravovala nikoho kolem. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Naši toho mají už tak moc a moje sestra si prochází tou etapou života, kterou jsme si prošli všichni.
V úterý večer to na mě nějak začalo všechno padat. A ve středu dopoledne přišlo vyvrcholení všeho.
Takhle hrozně jsem se necítila ani nepamatuju. Měla jsem chuť ječet uprostřed hodiny. Abdul mi řekla, ať jdu okamžitě za profesorkou, protože to začínalo být fakt zlý. Nedokážu to pořádně popsat...
Každopádně jsem šla za profesorkou a požádala ji, jestli bych mohla o volné hodině odejít. Řekla mi že ano, tak jsem si řekla, že ty zbývající dvě hodiny ještě přetrpím. Jenže pak jsem se dozvěděla, že profesorka volala mamce a nakonec si pro mě přijel táta a odvezl mě pryč.
Do konce dne mě nenechal samotnou. Různě mě všude bral a mluvil se mnou. Dozvěděla jsem se hodně věcí a zároveň jsem byla ráda že se mnou takhle otevřeně mluví. Jenže v tom stavu jsem nemohla absolutně víc pobírat. Pořád jsem byla unavená a chtěla jsem být hlavně sama.
Dneska a zítra zůstávám také doma, protože to mamka nechtěla riskovat. Dohodli se prostě na tom, že mě pošlou k psychologovi, ať se mi to líbí nebo ne.

Nechci tu říkat všechno....Jsou věci, co si odnesu do hrobu. Nikdo nedokáže pochopit to, co cítím a jak věci vnímám. Není to žádné moje hloupé nebo slepé přesvědčení, ale je to pravda. Nemůže to nikdo pochopit....
Za ten výbuch se ale nesnáším. Doteď všechno šlo v pohodě. Nikdo nic neřešil....a prostě jednou na člověka něco padne. Na někoho to má větší vliv a na někoho zase ne. Na potvoru zrovna já patřím k té první skupině. Ale jakmile to prostě řeknu a svěřím se, tak to najednou všichni řeší. Tohle ale nemá cenu řešit.
Já cítím, že budu zase normálně fungovat. Že to bude zase v normálních kolejích, ale musejí mě nechat na pokoji. Nepotřebuju nikoho, aby mi pomáhal. Dokážu se s tím prostě poprat sama a cítím, že to zabírá. Pokud se mi někdo do toho bude vměšovat, může se to podělat víc a nedej bože, co dalšího by se mohli lidi kolem mě dozvědět. To nehodlám riskovat....
Naši si myslí, že to je tím, že nemám přátele. Že už si s nikým nepíšu, ani s Brutusem ani Hnususem a že nechodím ven. Že ani netuší, co vlastně dělám, když jsem zavřená v pokoji.
Ano, asi trochu ano. Ale jak znám Brutuse, ta mě pošle někam s mýma náladama. Vlastně se jí ani nedivím. Koneckonců, kdo by na to měl nervy se se mnou o tom vybavovat. Takže jsem si našla způsob, jak se někomu vymluvit. *podívá se přes rameno na skříň
Dostávám se do nálady psát TNO, takže určitě čekejte další díly. No a chci dokončit svoje anatomické nákresy a pustit se do panenky. Když se mám dát do kupy zítra, tak pořádně. Dokončit nákresy, začít panenku, začít číst. Dlouho jsem nečetla...Chci číst. Ale lidi z depresema tuhle situaci pochopí. Moment, kdy byste dělali všechno, ale nejde to...prostě to nejde.


Kam dál