Článek před výpravou

3. července 2017 v 13:12 |  My Boring Life
Asi pravděpodobně věnuju nějakých prvních pár dní článkům z mého života, abych se znovu dostala nějak do toho blogerského duchu. Mám pocit, že po tom měsíci nepřítomnosti jsem tak nějak zapomněla, jak to tady chodí a musím se do toho znovu dostat.

Pravděpodobně jste si toho všimli, ale začala jsem experimentovat trochu s novým vzhledem blogu. Ten poslední se mi sice líbil, ale přeci to jen chce jednou za čas nějakou změnu. Strávila jsem nad tím několik hodin, ale ani moje skilly nejsou dostatečné na to, abych vytvořila něco až tam moc bezva. S designem už neumím tolik co dříve.
Pokusím se to ještě do večera trochu spravit a možná by to konečně mohlo začít nějak vypadat.


Zmiňovala jsem se o tom, že pojedu do Amsterdamu. Akorát dneska večer.
Musím říct, že se těším, ale nedokážu říct jak moc, a tak podobně. Mám s tím se svými současným "stavem" trochu problém. Vůbec nedokážu nic z toho pojmenovat. V tomhle ohledu jsem tak trochu nezkušená a neznalá, takže to asi pojmenuju nějak takhle.
Připadám si někdy až trochu špatně vůči třeba mamce, která se hrozně těší, až se mnou pojede, ale ono to prostě nejde. A jak to těm lidem vysvětlit, aniž by se urazili? Nejde to...Musíte se s tím nějak hold poprat.

Jsou první tři dny prázdnin a já ještě ani pořádně nezačala nic dělat. Jsem stále na začátku a nemůžu se hnout z místa. A pro představu fyzickou...nemůžu se ani hnout z postele. Jsem tak unavená, ale zároveň nemůžu spát....ale ani vstát a dneska jsem sotva dokázala vzít třeba mobil do ruky a někomu odepsat.
Po dost velkém přemáhání se mi to nakonec povedlo.
Jsem dost chudokrevná...chybí mi v těle taková hromada věcí, že to ani není možný, ale nikdy jsem s tím neměla takový problém jako teď. Testy z vyšetření mi ani nepřišli a ani mi neřekli, kdy tam mám přijít. Když dostanete prášky, trvá klidně měsíc, než vůbec zaberou a nebudu lhát....do té doby bych byla schopná fakt udělat nějakou blbinu, a že k tomu nebylo daleko.
Zatím, než se tedy k něčemu dohrabu, tak mi Danny poradil, abych si sehnala hořčík. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, protože mi v těle dost chybí, takže jsem svojí energii nastřádala do toho, abych se dostala do lékárny a zpátky.
Uvidíme, jestli mi to s tou únavou alespoň trochu pomůže.

Me too. - I'm so sorry I've made you feel like this... I'm a fucking killer... I don't want to make you sad... I'm the cause of all this..

Sama si tak říkám, že mi možná ani nejde o to, abych byla šťastná. Když budu produktivní, budu v klidu. Ale když ne, tak se asi zabiju, protože je toho opravdu moc co chci dělat a jestli promrhám tyhle prázdniny, tak celkem asi budu mít promrhaný jeden rok svýho života. Pro mě to je dost...
Mohla bych zkusit někam jít do společnosti...ale nemám s kým, sama bych si možná troufla, ale nemám to zapotřebí, já to tak nesnáším. Dopadnu v životě zle...co si budeme namlouvat.


Nyní mě čeká pár věcí, které by se zdály jednoduché, ale jak jsem řekla, se mnou je to komplikovaný najednou všechno.

- zabalit si pár věcí do Amsterdamu
- dopsat povídku
- dopsat článek

Povídku bohužel nevydám zde. Je to...
Řekněme, že jsem začala psát shipy TEW. Po většinou Administrátor a Ruvik...teď se rozjela i éra Ruvik a Stefano, protože prostě aww. No, ale říkám si, jestli je dobrý nápad to sem vůbec dát. Hlavně...mým cílem je nyní dopsat TNO, takže proč?
Ale článek, který mám dopsat je tento a zatím se daří.

Možná bych mohla zkusit přeci jen napsat článek, o tom, co jsem dělala všechno v Amsterdamu. Přijde mi to hrozně ohrané, ale třeba by to mohla být zábava. A já doufám, že mi odepíšete, jestli má pak cenu něco takového dalšího psát nebo jestli je to nuda. Pochopím to...

Uvažuji, že si vezmu fotoaparát a zkusím, jak moc špatně na tom s fotkama jsem. Svým způsobem je to ale vzrušující zase někam jet. Mám ale poslední dobou dost problém jet vůbec kamkoliv, klidně i jenom na otočku do Prahy. Je to prostě tím prostředím, že nejsem u sebe ve svém pokoji. Nemám strach, ale je to divný. Možná se v tom Amsterdamu zblázním...co já vím. Doktorka mi ale řekla, ať to zkusím a pak za ní zajedu.
Třeba se mi povede se dostat do klidu a nějak si uvědomit, že jsou už prázdniny a můžu se uvolnit. Nějak mi to ještě nedošlo. Nemám totiž se téměř na co těšit, kromě pár věcí. Jsem jak prázdná ulitka...

Nuže, chci poděkovat ke konci Alixxe, že tu pořád je. Moc ti dekuji, je to pro mě čest!
No a pokud tu zůstal ještě někdo nebo se tu někdo jen tak mihne, dejte o sobě vědět. Pište názory na cokoliv, na to, co chcete abych psala, jestli vás zajímá nějaká úvaha nebo tak.
Byl to skvělý pocit pro někoho psát...
Možná to je jedna z cest, jak se dostanu do normálu.

Amsterdam/etsy.com
 

Umělec bez oka, hořící Lilly, nebezpečné věštby......The Evil Within je zpět

29. června 2017 v 18:32 |  Considerations
Na tento den jsem čekala ne tak dlouho, jak by si někteří mysleli, ale mé věštby a modlení a oběti Satanovi se vyplatily.

The Evil Within 2 bylo oficiálně potvrzeno a vypadá to ještě líp, než si mnozí mysleli.
Vydání toho traileru a těsně potom mohl internet prasknout. Všichni jsou naprosto zmatení, nahypovaní, natěšení a všichni se nemohou dočkat, protože se dokonce i mluví o tom, že to je jeden z nejlepších trailerů vůbec a stává se z toho nejočekávanější hra tohohle roku.

the evil within 2

Moje první reakce na trailer byla...začal jsem brečet. Strašně....neuvěříte jak moc jsem bulela, protože to bylo naprosto úžasný, ale najednou jsem prostě zjistila, že charismatický sériový vrah Ruvik tam nikde není a já mám infarkt jak prase.
Hudba mě položila totálně...hudba mě dokáže vždycky dostat a tohle bylo moc. Ještě doteď mi naskakuje z toho husí kůže, protože to prostě nejde. Nemůžu tomu uvěřit....zjistím jak to bude dál. Zjistím víc...

No ale teď se dostávám k něčemu, co je na mé povaze a obsesi vůči TEW nejhorší, a to konspirační teorie, kterých je hromada a další se jen hrnou. Kromě konspiračních teorií přidám i nějaký ty svoje osobní názory.

Co tedy zatím víme?
Uběhli tři roky od událostí v Beacon Mental Hospital. Po Kidmanové se slehla zem a bylo to, jakoby ani neexistovala. Sebastianovi nikdo jeho výpovědi nevěřil a přišel o všechno a jediné, co má je alkohol a ještě více alkoholu.
Zničehonic se ale Kidmanová vrací a přichází s tím, že Mobius Sebastiana potřebuje a kromě toho....že jeho dcera Lilly, která měla být údajně mrtvá, je naživu.

Zde hodím vskuvku....Tušila jsem to, že Lilly není mrtvá. Byla to jedna z mých teorií a tak nějak jsem tušila i to, že Kidmanová přijde sama od sebe.

Sebovi bylo sděleno, že Lilly byla využita Mobius k vytvoření nového světa v přístroji STEM, který se jmenuje Union. V něm je Lilly uvězněná a musí ji zachránit dříve, než bude pozdě, protože Union se rozpadá.

Sebastian samozřejmě Kidmanové nedůvěřuje. Do světa se sice vydá, ale čeká ho tam pekná hromada nočních můr jak nových, tak starých. Noční můry, sexy uměl- ehm....chci říct...šílení umělci....a tak dále a tak dále...

Tohle je zhruba řečeno, o čem bude TEW 2. Jak jsme už poznali u předchozího dílu, tak věřím, že tady bude slušnější mindfuck než si myslíme.

Dostáváme se tedy k traileru.
Tady Sebastian běží lesem a dostává se k hořícímu domu, kde se za oknem objeví jeho dcera Lilly. Je to jejich dům, kde údajně zemřela spolu se svojí chůvou, ale nyní už víme své. Sebastian vypadá velice zajímavě, musím uznat.
Pak je tu ta bílá věc...to opravdu netuším, od čeho může být, ale všechno má svůj důvod...to mi věřte. Mám TEW prolezlý tak moc, že bych vám mohla dát takový důkazy, že si z toho nesednete.

Co dalšího tu je?
Tenhle obličej...poprvý jsem si myslela, že to je Kid, ale nope.
Tohle vážení totiž je nový antagonista!
Prvně byl spatřen právě zde v traileru a jeho jméno jsem znala už ten samý den, protože jsem hold prostě uměla dobře hledat a našla jeho concept art.

Tango Gameworks potvrdily dva hlavní vrahy, Stefana a Theodora. O Theodorovi zatím nepadli další zmínky, ale dozvíme se o něm více v následujících měsících.
Stefano Obscura...tedy...nevím, zda-li je t jeho celé jméno, ale jisté je, že to je Stefano.
Když jsem ho viděla poprvé, seděla jsem jen jak přimražená a říkala si: kdo to....co to....co chceš? umři...Ale den co den jsem do něj padla asi tak jako do ruvika. Ruvik je Ruvik, ale další člověk, kterého asi budu uctívat je tenhle sympaťák.


Sebastian jde chodbou a když se otočí, na stěně je krví napsáno: Appreciate the art. To mě ihned vedlo k tomu, že to bude umělec a nakonec jsem měla pravdu. Morbidní umělec.
Sebastian dále jde chodbou a na jejím konci spatří policistu, ke kterému se následně někdo zjeví, zabije ho, objeví se záblesk a zmizí.
A co se nestane? Ten člověk, kterého bodnul...jakoby se zastavil čas.



Stefano je fotograf, který se zamřeřuje na "nekonvenční" krásu. On i Theodor mají v Unionu svůj vlastní "kus", kterému si tak nějak vládnou. Podobně jako Ruvik, ale ten vládl STEMu celému. Každý má svojí vlastní kreaturu, ale těch bude samozřejmě i mnohem více. U Theodora zatím nevím, ale Stefano má bytost jménem Obscura. Vypadá velice podobně jako Laura, ale místo hlavy má kameru a na nohou baleríny.
Stefanovo jméno, vzhled, fakt, že Obscura je napsaná na té kameře rusky a balet a tak podobně, to mě lehce vede k tomu, že bude zřejmě z Ruska.


Co je další věc....Když se podíváte na concept art, má hnědými vlasy zakryté jedno oko.
Vrátíme-li se zpět k jeho obličejiv traileru, jak se scenérie přenese přes jeho oko, tak si všimněte, že na levém oku má jizvu....a vůbec, že zřejmě úplně chybí. To je dost zajímavé.
Stefano má pravděpodobně celý jeden velký barák, kde je jeho galerie. Dva záběry by o galerii docela vypovídaly.



Nebudu vám lhát...proč vlastně ke Stefanovi chovám takové sympatie najednou? Protože přesně tohle jsem nakreslila před třemi měsíci.....
Nedělám si prdel....ale já ten obrázek nemůžu najít.
Kreslila jsem i podobné věci a já prostě...nevím...mám pocit, že některé věci dokážu předpovídat.

Teď se dostanu blíže k tomu, jak on vlastně zabíjí lidi.
Na youtube jsem našla scénu, kde galerií probíhá jakýsi člověk. Najednou se před ním objeví stín. Je to Stefano. Přijde k němu a zabodně do něj ten nehorázně pěknej nůž co má a pak ho vytáhne takovým způsobem, že kolem vystříkne krev. Těsně po tomto gestu toho člověka vyfotí, protože v duhé ruce má fotoaparát. Celá scéna se zastaví a člověk zmrzne a stejně tak i krev v vzduchu. Stefano pak v klidu zmizí.
Je to opravdu zajímavé a líbí se mi to.
Co ovšem má společného s Mobius a jak se tam dostal, to zatím netuším. K teoriím se ale ještě dostanu.
V jednom z fotografií ještě vidíme, jak je nad Unionem obrovské oko. Kromě toho, že mi to připomnělo jeden obraz z Victoriano mansion to je buď oko Obscury nebo Stefana.

the evil within 2

Tahle scéna mě zaujala téměř nejvíce.
Pak je tu mnoho scén ze samotné hry a dokonce se zde i mihla přesně postava, kterou jsem chtěla dát do svého příběhu. Byla v odstraněných nápadech na boss fighty k prvnímu dílu a nakonec jí dali sem a jsem opravdu ráda.

Pak je tu scéna, kde je kdosi v dlouhém plášti a s lopatou a pak Lilly sedící kousek od něj na zemi. Nakonec se tam objeví hlouček lidí a než Seb stačí k Lilly doběhnout, všude kolem se objeví plameny. Mám za to, že ten člověk by možná mohl být Theodor.


Lidi kolem se najednou změní v Haunted nebo nevím, jak se budou jmenovat tady.
Všechny najednou pohltí to bílý něco...mísený s vránami. Myslím si, že je to možná zlikvidovalo a chránilo Seba, ale opět je to teorie.
No a pak tu je poslední scéna, která asi taky dost nakopla.
Sebastian přijde k postavě, která sedí skloněná na židly. Nejprve jsem si myslela, že to je Joseph, ale vypadá to na Seba samotného. Než se ho stačí ale dotknout, popadne ho něco, co vypadá a ječí jako Laura a stáhne ho to do země.
Laura se vrátí...to je více než jasné, protože Sebastiana nebudou v Unionu pronásledovat jen nové noční můry, ale i ty staré z Beaconu.


Ke gameplayové stránce TEW 2 lze říct toto.
Slavná kuše se zřejmě vrátí a Sebův revolver také. Co je novinka, Seb bude mít speciální komunikátor skrze který bude moct mluvit s Kidmanovou, která je mimo STEM. Pomocí neho může hledat i stopy po Lilly a hledat ji. Ve hře se začnou využívat skilly detektiva a to bude jen o něco zajímavější.
V Unionu jsou další přeživší, se kterými se může Seb střetnout a celý Union se může procházet samovolně. Větší svět a více možností i vedlejší aktivity. To je něco nového narozdíl od přímočarého děje prvního dílu.
Uvnitř se údajně může střetnout s agenty Mobius. Více o nich ale nevím...

the evil within 2



No a nyní k mým teoriím...

První je Ruvik....
Nepadla o něm jediná zmínka. Ale myslím si, že je příliš důležitý než aby ho tam nedali, protože to byl koneckonců on, kdo vytvořil STEM. Mobius možná vytvořili nový svět ve STEMu, ale pokud znáte DLC, tak z nich můžete vědět, že kdokoliv, kdo vešel do STEMu, tak Ruvikovo vědomí šlo s ním. Pohlcuje všechny a je všudypřítomný. Myslím si tedy, že Ruvik jen tak zmizet nemůže.
Jak se dostal Stefano do sem? Jedna z mých teorií byla ta, že byl třeba pacientem v Beaconu a jak už víme, Mobius využívali pacienty k jejich pokusům. No, těžko říct. To není jisté.
Jedna moje teorie ohledně něj je i tato:
- dokáže se teleportovat
- dokáže zmrazit čas
- používá elegantní způsob zabíjení pomocí ostrého předmětu
- jeho bytůstka je podobná Lauře
, ale co nejvíc....jeho obličej.

Je neskutečně podobný Ruvikovi.
Nuže...jedna z mých teorií byla ta, že to je třeba jiná forma Ruvika a nebo s ním má společného něco jiného a třeba nic. Uvidíme...
A co ty lístky růží v traileru, které šli z té mrtvoly? Dlouho jsem přemýšlela nad tím co to je, než jsem si to uvědomila.

Jak by Mobius mohli jen tak připustit, aby se Seb vrátil pro svojí dceru? Jen tak? Za tím musí být něco víc a co Kidmanová? Proč to vlastně dělá? Z dobrýho pocitu? Dalo by se tomu věřit, protože jsme zjistili, že ona není jako ostatní a svědomí má. Ale čemu tady lze věřit?
Nepřijde vám to podobné?
Seb musí zachránit dceru uvězněnou ve STEMu.
Executioner....stejná situace. A Mobius Pedra Martina podporovali stejně jako pravděpodobně Seba teď. Možná to něco má do sebe. Třeba v tom něco bude....

Ve hře se objevuje i zrůda, které říkají fanoušci: Nová forma Laury. Padají hodně teorie, že to je ona a také i to, že Laura není mrtvá a že i její vědomí je ve STEMu.

Dávalo by to smysl.
V Executionerovi se totiž ukázali že veškeré bytosti, co jsou a byli ve STEMu byli živí lidé, jejichž vědomí uvízlo uvnitř. Sadist, Keeper, Haunted, Amalgam, Neun a Zehn....všichni byli lidé a změnili se. To právě hrozilo Martě...
Tudíž Laura musela být připojená na STEM....jak?

Otázek je příliš mnoho!!

Myslím si, že ten chlapík s lopatou by mohl být Theodor.
Dost se v trailerech mihl i stejný symbol, který byl v prvním díle, tedy kult ke kterému patřil Ruvikův otec a zřejmě i on sám.
Theodor, jakožto kněz....možná nějakého kultu a ti lidé kolem jsou jeho přívrženci...

A kdepak je Myra? Objeví se Sebova bývalá žena a pomůže mu s hledáním jejich dcery? A pamatovala si vůbec na ni i přesto, že celou tu dobu pracovala pro Mobius?
A co Ruvik/Leslie? Mobius měli teorii, že odešel skrze jeho tělo, ale více ne. Jestlipak na to přišli...A co Marta? Kde ona je?
Myslím, že vedlejší mise v TEW budou mít podobné příběhy. Třeba něco takového uvnitř bude.

Jsou dokonce i teorie, že Ruvik má nad celým STEMem neustálou kontrolu. Třeba to je pravý důvod, proč Seba přivedli. Protože se s Ruvikem vypořádal už v minulosti....A také jsou i teorie, že Ruvik na něj dává ve STEMu bacha. To sice nevím proč, ale...znáte to. Co je vaše, to si hlídáte. Narážka na "You are mine, Seb".

Tohle všechno jsou jen teorie...Odpovědi přijdou v pátek 13. října. Ideální čas a den pro něco jako je TEW.

Do té doby se asi zblázním...to je mi podobné, ale už to začalo a asi jsem normální cvok.
Shinji Mikami a Johne Johanasi....věříme vám. Nepochybujeme o tom, že to bude nářez, ale pokud tam nebude Joseph a Ruvik, fandom TEW proti vám vytáhne pochodně a vidle.

Další velký COMEBACK!

29. června 2017 v 16:47 |  My Boring Life
Měsíc....je to už přes měsíc co jsem tady nebyla a myslím, že to je zatím ta nejdelší doba vůbec.

Nebudu se omlouvat, vymouvat, prostě to všechno bylo a je v prdeli a věřte mi, je to nehorázně těžký se přemoct a vstát a jít něco dělat. Je to jako kdyby z vás všichni a všechno vysálo do morku kostí co ve vás bylo a stává se mi, že někdy ležím a nemůžu ani zvednout ruku jak strašný to je. Dokud ale mám dnes alespoň trochu energie, chci to sem vtlačit co nejvíce.

Je mi pořád fakt hrozně, ale protože mi téměř mizí veškeré povinnosti, tak si na blog udělat čas chci, ať se to někomu líbí nebo ne. Mám plány, až příliš mnoho plánů, které se mi budou po někud těžko uskutečňovat s mým stavem, ale to se snad nějak zvládne. Snažím se to pořád nezabalit....ale nebudu lhát...není to ani týden, co jsem prohlásila, že jdu spát a na všechen okolní svět kašlu.

Začnu třeba tím, čeho se všichni zbavíme už zítra, a to školou.
Vlastně to, co jsem začala dělat, i když jsem nikdy nechtěla bylo to, že jsem jen přišla, lehla si a prospala až do konce, kdy se vrátím domů a budu spát tam.
Začala jsem propadat z matiky a málem se mi to povedlo....nakonec jsem sebrala ke konci všechno co jsem v sobě měla a naučila se na výstupní testy a prošla.

Potíže s rodinou přišli a to dost těžký. Vysrali se nejprve na mě a myslela jsem, že zabiju buď sebe nebo je. Pak se to všechno vyřešilo, ale pořád to není růžový. Někdy to zakolísá a já jen prostě mám zase chuť udělat něco, co udělá tak obrovský převrat, že to ani není možný.

Tvorba, psaní, kreslení, výroba panenky a čehokoliv, všechno jsem pohřbila, protože mě nic nebavilo. Nikdo a nic....Mohlo se stát cokoliv dobrýho, ale já prostě neměla vnitřně na to, abych se z toho radovala. Je těžký prostě říct na otázku: Jak se těšíš na dovolenou...Protože já se netěším...já nevím co, prostě nic necítím a lidé si to všechno vykládají tak špatně a já nemám na to jim to vysvětlovat, protože to ani oni sami nechtějí pochopit. Proč dělat to všechno, k čemu to sakra je?

I přestože jsem toho měla už tak dost co jsem pohřbila, tak i přesto jsem si toho naložila zase na prázdniny víc než dost.
Panenka, dostala jsem nápad na obraz, takže jsem si koupila plátno....Chci vyzkoušet jednu velice zajímavou věc, která bude vyžadovat dost trpělivosti a času. Podobně jako panenka.
Pak je tu maturitní četba, postroj na zakázku od spolužačky, kresby malých blbin na tew tématiku, masky, cosplay a tak dále a tak dále. Moc toho mám naplánovaného a nevím, jak to se svým "stavem" zvládnu.

No a pak je tu něco, co mě naprosto odrovnalo a to trailer...The Evil Within 2.
Myslím, že víc než to, že jsem začala brečet, řvát a já nevím co ještě....víc se vyjádřím v druhém článku, kde rozeberu veškeré svoje teorie a to, co vím i nevím a co si myslím.

I přes mojí paralyzaci se mi povedlo během jednoho volnějšího týdne ve škole nakreslit pár kravin a tak jsou tady.
Toho nehorázně sexy mamrda v levém dolním rohu...vyjádřím se k němu....ale ruvik je pořád ruvik.
No a ten poslední ignorujte, protože nějak se mi to nepovedlo otočit...zdá se mi to nebo bloh začal nějak blbnout poslední dobou?

Chci, aby bylo všechno jako dřív. Blog, články, chci zpátky na ostatní blogy a zase prostě se dostat do těch kolejí jako v prváku, kdy jsem stíhala jak školu tak i svůj osobní život "umělce".
Myslím, že to zvládnu zčásti i s vaší pomocí, protože jste tu byli někteří, co mi přinesli trochu té podpory a vážila jsem si jí více než dost. Fakt, že tu pořád někdo byl....neodradilo mě to od toho, abych s tímhle blogem sekla.

Ale bez vás to asi nezvládnu bando....myslela jsem si, že nepořebuju lidi k tomu, abych se dostala z toho všeho, ale asi jsem se fakt mýlila...
 


Stále tady jsem!

22. května 2017 v 0:24 |  My Boring Life
Ne, já jsem neutekla! Jsem tady pořád nebo se sem alespoň stále budu vracet.

Musím se vám hluboce omluvit za svojí už pěkně dlouhou nepřítomnost. Naposledy jsem psala těsně předtím, než nám měli zapojit internet. Ano, zapojili a ano, běží to. Jsem zde a mohu se zase blogu věnovat jako dříve.

Proč ale ta nepřítomnost?

Dost se toho semlelo vážení...nebo alespoň vy, co jste tu ještě zůstali.
Nebylo mi a stále mi není dobře, měla jsem toho moc a zároveň nic, proležela jsem celé dny v posteli a nebyla schopná se pohnout. Byla jsem na poliklinice, dostala jsem prášky, prostě....nějak se to semlelo. Teď mě čeká ještě hromada vyšetření...

Teď ale ty pozitivní věci.
Zjistila jsem, že mi rostou zase vlasy. Takže tímhle tempem bych je mohla znovu nechat narůst a možná i delší.
Mám šedivé čočky na cosplay a příští týden by mi měl přijít latex a nějaké ty další věcičky. Kromě toho mě čeká ještě koncert Rammstein. S mojí apatií vůči okolí se mi ale nějak nedaří dostat se do té nálady, kdy bych nejraději vybuchla nadšením.

Co se týče panenky, tak tam jsem ale vůbec nepokročila. Ani jsem znovu nezačala, protože toho bylo hodně. Mám navršeno tolik věcí, co musím udělat, ale najednou jsem si uvědomila, že už zbývá poslední měsíc a již brzy se konečně budu moct pustit do toho všeho. Věci mám...jen začít.

Kromě toho jsem si koupila konečně DLC k TEW....Měla jsem je dohraný během tří dnů. Pojedu je znovu, samozřejmě, to bych nebyla já. Potřebuju z toho vyždímat co nejvíce informací.
Brzy se vrátím zpátky k TNO, kterou pořád chci strašně moc dokončit a také....napsala jsem pár povídek, ale jsou úplně nové. Ruvik a Alex (Prototype)....
Pokud by tu byl někdo, kdo by o ně stál, hlaste se...Jsou jiný, jsou to marné nové pokusy, ale vyblbla jsem se na nich a byla by pro mě škoda je jen tak smazat.

Fotka uživatele Psychos †.

Psychické zhroucení...

27. dubna 2017 v 22:46 |  My Boring Life
Nejprve bych začala asi dobrými zprávami, protože jsou kratší a než byste se prokousali tou horší částí tohoto článku, tak ležíte na klávesnici se slinou u pusy.
Ve středu nám mají zapojit neomezený internet. To znamená: Agraelus -> sledování Outlast, vydávání článků, stažení DLC k The Evil Within -> brzké dokončování The Engagement, případná lepší komunikace s Danem.
Kromě toho ve středu mám jít konečně na Body exhibition.
A grande finale....Prototype 3 confirmed!! ALEX PREJ ŽIJE!!! ALEC PREJ ŽIJE!!! ŽIJ KURVA ALEXI!!!!

*dlouze vydechne
Tak jo, už se uklidním a nyní se dostáváme k té horší části.

Už dost dlouho se mnou plujou dost hnusný myšlenky, stavy a celkově i pocity. Může se se mnou dít cokoliv, mohlo být v mém dosavadním životě cokoliv strašně super, ale prostě to nešlo.
Se začátkem letošního roku se to začalo zhoršovat...
Psala jsem o tom už jeden článek. Nevím jak dlouho to už je.
Prala jsem se s tím denodenně, měla dostatečnou sebekontrolu a prostě s tím neotravovala nikoho kolem. Nebo jsem se o to alespoň snažila. Naši toho mají už tak moc a moje sestra si prochází tou etapou života, kterou jsme si prošli všichni.
V úterý večer to na mě nějak začalo všechno padat. A ve středu dopoledne přišlo vyvrcholení všeho.
Takhle hrozně jsem se necítila ani nepamatuju. Měla jsem chuť ječet uprostřed hodiny. Abdul mi řekla, ať jdu okamžitě za profesorkou, protože to začínalo být fakt zlý. Nedokážu to pořádně popsat...
Každopádně jsem šla za profesorkou a požádala ji, jestli bych mohla o volné hodině odejít. Řekla mi že ano, tak jsem si řekla, že ty zbývající dvě hodiny ještě přetrpím. Jenže pak jsem se dozvěděla, že profesorka volala mamce a nakonec si pro mě přijel táta a odvezl mě pryč.
Do konce dne mě nenechal samotnou. Různě mě všude bral a mluvil se mnou. Dozvěděla jsem se hodně věcí a zároveň jsem byla ráda že se mnou takhle otevřeně mluví. Jenže v tom stavu jsem nemohla absolutně víc pobírat. Pořád jsem byla unavená a chtěla jsem být hlavně sama.
Dneska a zítra zůstávám také doma, protože to mamka nechtěla riskovat. Dohodli se prostě na tom, že mě pošlou k psychologovi, ať se mi to líbí nebo ne.

Nechci tu říkat všechno....Jsou věci, co si odnesu do hrobu. Nikdo nedokáže pochopit to, co cítím a jak věci vnímám. Není to žádné moje hloupé nebo slepé přesvědčení, ale je to pravda. Nemůže to nikdo pochopit....
Za ten výbuch se ale nesnáším. Doteď všechno šlo v pohodě. Nikdo nic neřešil....a prostě jednou na člověka něco padne. Na někoho to má větší vliv a na někoho zase ne. Na potvoru zrovna já patřím k té první skupině. Ale jakmile to prostě řeknu a svěřím se, tak to najednou všichni řeší. Tohle ale nemá cenu řešit.
Já cítím, že budu zase normálně fungovat. Že to bude zase v normálních kolejích, ale musejí mě nechat na pokoji. Nepotřebuju nikoho, aby mi pomáhal. Dokážu se s tím prostě poprat sama a cítím, že to zabírá. Pokud se mi někdo do toho bude vměšovat, může se to podělat víc a nedej bože, co dalšího by se mohli lidi kolem mě dozvědět. To nehodlám riskovat....
Naši si myslí, že to je tím, že nemám přátele. Že už si s nikým nepíšu, ani s Brutusem ani Hnususem a že nechodím ven. Že ani netuší, co vlastně dělám, když jsem zavřená v pokoji.
Ano, asi trochu ano. Ale jak znám Brutuse, ta mě pošle někam s mýma náladama. Vlastně se jí ani nedivím. Koneckonců, kdo by na to měl nervy se se mnou o tom vybavovat. Takže jsem si našla způsob, jak se někomu vymluvit. *podívá se přes rameno na skříň
Dostávám se do nálady psát TNO, takže určitě čekejte další díly. No a chci dokončit svoje anatomické nákresy a pustit se do panenky. Když se mám dát do kupy zítra, tak pořádně. Dokončit nákresy, začít panenku, začít číst. Dlouho jsem nečetla...Chci číst. Ale lidi z depresema tuhle situaci pochopí. Moment, kdy byste dělali všechno, ale nejde to...prostě to nejde.


Lobotomie: Omyl nebo zázrak

24. dubna 2017 v 9:44 |  Considerations
Pokud se zde na tomto místě nachází lidé s podobnými zájmy, tak zřejmě vědí nebo jen i tuší, co je to lobotomie. Pro ty, kteří to netuší, tak lobotomie je neurochirurgický zákrok, při kterém se přeruší v mozku nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku, což se provede většinou neznámějším způsobem, frontálně, jehlicí těsně nad oční bulvou přes oční jamky. Pravděpodobně jste už někde tohle viděli, nejčastěji v hororech a tak.
Výsledek obrázku pro lobotomie

Lobotomie mě zaujala už dříve, ale teprve nedavno jsem se o ní začala zajímat trochu více. Četla jsem hodně článků, informací a snažila se toho pobrat co nejvíce. Moje "znalosti" v tomto směru nejsou stále nic moc, ale v historii se orientovat přeci jen dokážu.
K tomuto článku mě vedla jedná zásadní otázka. Jestli je lobotomie skutečně tak strašná, jak se dozvídáme z filmů a knih. A pokud ano, proč se teda vůbec v medicíně užívala.
Při svém pátrání jsem se setkala s dvěma typy článků. Jedni psali o tom, jak byla lobotomie skvělá a jak pomohla opravdu mnoha lidem. Pak jsou tu ovšem ti, kteří touto metodou opovrhují a píšou o ní jako o jednom z nějvětších omylů medicíny. Právě na tohle jsem se zaměřila.
Oficiálně se uvádí, že lobotomie byla oficiálně poprvé provedena portugalským lékařem Antóniem Egazem Monizem, což je pravda. Zákroky jí podobné se už ale objevili v 90. letech 19. století, kdy se poprvé snažil Gottlieb Burkhardt vyléčit pacienta zásahem do mozku tím, že odtranil část mozkové kůry.
Další podobné pokusy nastaly v roce 1890 německým vědcem Friedrichem Golzem, který provedl chirurgický zákrok na psech tím, že jim odstranil spánkový lalok. Chtěl tím snížit jejich agresivitu a stalo se tak. Ale psi nebyli úplně pasivní, ale vykazovali aktivní paralýzu.
Nějakou dobu se metoda nezkoumala, až začátkem 20. století, kdy došlo k výraznému počtu lidí v léčebnách. V roce 1935 doktor John Fulton odtranil chirurgicky přední laloky u agresivních šimpanzů. Po zákroku byli klidní a nevykazovali žádné poškození paměti nebo mentální abnormality. U některých právě naopak, stali se více učenlivý.
Dostáváme se k doktoru Monizovi, který se inspiroval právě Golzem a provedl podobný experiment, přímo na lidech.
Výsledek obrázku pro lobotomie

Jeho první pacientka byla třiašedesátiletá žena, která trpěla těžkými depresemi, úzkostnými stavy, paranoidními představami a podobně. Moniz provedl provedl zákrok injekční stříkačkou s alkoholem, který měl přerušit nervová spojení. V tomto případě se ještě nebavíme o transorbitální lobotomii (nad okem) kterou známe, ale její předchůdce. V tomto případě byla injekční stříkačka zavedena dvěma otvory vyvrtanými v lebce. Po operaci pacientka přestala úzkostné stavy pociťovat s stejně tak paranoiu a roztěkanost. Její inteligence a chování nebyly narušeny.
Přišly další pokusy na pacientech. Část z nich odoperoval injekcí s alkoholem a část leukotomem (speciální skalpel pro provádění lobotomie). Z dvaceti pacientů bylo pomocí lobotomie sedm zcela vyléčeno, sedm pociťovalo částečné zlepšení a zbytek zůstal beze změn.
Lobotomie se dostala do Ameriky, kde se jí ujali dva chirurgové, Walter Freeman a James Watts. Ti právě zavedli metodu kterou známe, čili prováděnou ostrou jehlicí zaváděnou nad oční bulvou. U této metody zaznamenali podobné výsledky, jako Moniz. Ten dostal za objevení lobotomie Nobelovu cenu.
Do této chvíle zní lobotomie jako celkem dobrá věc, ale nyní se už někam dostáváme. Ne vše vždy může být perfektní.
Výsledek obrázku pro lobotomie

Oblíbenost lobotomie značně stoupla proto, protože byla velice levná. Hospitalizace pacienta by vás stála opravdu hodně, ale lobotomie, která trvá jen pár minut vás třikrát levněji. Byla to snadná příležitost poslat na ní příbuzné, kterých se rodina chtěla "zbavit", neposlušné děti a podobně. Dokonce začali posílat lidi i s tím, když měli jen kašel a podobně. Hlavně levné a rychlé. Špatné bylo na tom i to, že se Freeman moc nezaobíral pacienty a prostě provedl zákrok. Lobotomie měla vedlejší účinky, které jsou právě ve filmech známé.
U pacientů se vyskytly epileptické záchvaty, ztráta osobnosti a emocí, v některých případech smrt.
Lobotomie se šířila a prováděla rychle v Americe hlavně díky Freemanovi, který cestoval a za den prováděl třeba i 25 operací. Ovšem neprováděl ji nějak výrazně sterilně, s rouškou a podobně. Tím také zajistil lobotomii špatnou pověst. S příchodem antipsychotik lobotomie značně klesla. Ta poslední byla provedena ve Francii roku 1986.

Související obrázek

Takže zde je stručná historie a popis lobotomie.
Pravděpodobně budou názory opět různé a individuální. A asi si i říkáte, jak mohl Moniz za něco takového Nobelovu cenu dostat, ale to není tak úplně špatně.
Můj osobní názor na lobotomii není tak zlý.
Její objev byl dalším velkým krokem v medicíně, o což se Moniz právě zasloužil. Skutečně pomohla hodně lidem, ale i ona měla své špatné stránky a je dobře, že se to časem zjistilo.
Walter Freeman sice zavedl snadnou transorbitální, ale zase mi přijde, že on byl spíše tím, kdo z lobotomie udělal negativní výraz. Provádění lobotomie, jako kdyby to byl cirkus a různě cestoval. Jeho přístup k nim, že je více neprověřili a provedl ji prostě hned a bez výzkumu, bez očištěných sterilních nástrojů. Kromě toho i přístup lidí, kteří tam posílali kde koho i za účelem se některých příbuzných zbavit a zklidnit je snadným a rychlým zákrokem. Jak ale lidé mohli vědět, že by to mělo takové účinky. Špatnou pověst lobotomii právě zajistil Freeman svým přístupem.
Tak či tak by se časem lobotomie asi přestala užívat jen s příchodem antipsychotik a většímu zkoumání.
Takže vlastně nebyla tak úplně špatná, ale zase ne dobrá…
Ale v medicíně bylo hodně takový případů. Stále se učíme, což?

Without internet

21. dubna 2017 v 9:33 |  Considerations
Bůhví jak dlouho to tu je opuštěné.
Mám mluvit jako o temné době, když nemám internet? Ne, ani tak úplně ne. Sem tam nějaký ten bytek dat se najde, ale jinak jsem závislá především na školní wifi a studovně.
Ta doba, kdy jsem tu nebyla, mi postačila k tomu, abych se zamyslela nad tím, co to v dnešní době znamená, když nemám internet.
Je to něco, bez čeho se neobjedneme. Když si vzpomenu, jak tomu bylo před pár lety, tak jsme se během té doby staly na něm tak závislí. Nejen pokrokově, kdy se dnes všechny firmy a lidé dorozumívají přes emaily nebo dokonce messenger a jiné podobné aplikace, ale i moji vrstevníci a mladší. Dnes byste našli málo lidí, kteří nemají instagram. Ne zas tak málo, ale rozhodně znáte dost lidí, co ho má.
Když se podívám, v čem jsem byla omezena já:
- Nemohla jsem vydávat články, tudíž mě poněkud opustila povinnost psaní povídek. To ale neznamená, že pro vás nemám TNO
- Sledování Agraela, už ani nemám abstinenční příznaky, ale dost mi to chybí a koneckonců ani ne za týden má vyjít nový Outlast. Těším se na něj už od Whistleblowera, protože prostě já věřila, že vyjde
- Čtení povídek a jiných blogů, ani netuším, jaké to je číst blog. Pomoc
- Studium, sledování známek na bakalářích, v tom jsem byla a pořád jsem dost omezená, protože mi bakaláři nefungují. Ale co se týče učení, tak nejsem zase takový lempl, abych si všechno dohledávala na internetu
- Pošta, chci si už pár týdnů objednat pár věcí z Ameriky a nemůžu, protože nemám internet. Zatím to není tedy akutní, takže jsem v klidu
- Sem tam nějaké informace čistě z mé zvědavosti, jako třeba co se týče mých oblíbených skupin, umělců, knih, her, jestli byl Ruvik podělanej, když po něm vystřelil Leslie, transorbitální lobotomie....znáte to
- Cosplay, já a sestra nemůžeme tak úplně na tom pracovat a štve nás to. Musíme si objednat a sehnat dost věcí a já si chci zjistit, jak udělat plášť. Hrozně moc ho chci
- Sdílení mé tvorby, to není tak úplně podstatný, pro někoho, ale když jsou lidé, kteří o to stojí, je to potom jiné

Určitě je toho víc, ale nedokážu si třeba na něco vzpomenout. To mě ale přesvědčilo o tom, jak moc na tom všem závislá jsem. Během té doby jsem se naučila všechny tyhle věci kompenzovat, některých se zbavit úplně.
Nechybí tam náhodou komunikace s lidmi? hehe....no.....moc ne. Dobře, to bych asi lhala, ale já našla cesty, jak některým lidem napsat a dorozumívat se s nimi.
K tomu se ale nyní dostávám.
Když si tímhle způsoběm nepíšete s lidmi, nejste na sociálních sítích a neházíte o sobě info každou hodinu, najednou doslova přestanete pro ty lidi existovat. Je to neskutečně frustrující a depresivní. Vlastně jsem svým způsobem přestala existovat a pochybuji, že někomu chybím.
Je to dobře nebo špatně?
Spolužačka ze třídy mi mnohdy píše kvůli úkolům a když najednou druhý den přijdu do školy, ptá se mě, proč jsem jí ignorovala. A já jí bohužel prostě musím oznámit, že mě to mrzí, ale nemám internet. Ona zrovna to pochopí, ale jsou lidi, kteří se na mě podívají výrazem naprostého ohromení a nakonec znechucení. Ano, s někým takovým se setkávám a věřte mi, že s mým problémem je těžké nevzít tu židly a nepraštit ho po hlavě.
Tím, že jsem "přestala existovat" jsem přišla o nějaké přátele. Pak je tu ještě jeden důvod, proč, ale ten je můj osobní a říkám tomu: odlučování se od společnosti. Nesnáším mnohdy, když mě lidé berou jako samozřejmost. V minulosti jsem jednoho člověka málem zabila za tohle a to si nedělám legraci. Ale do jisté míry vás lidé přestanou nakonec brát a nejste pro ně nic. Je pro ně snažší si psát zadarmo přes messenger, než utrácet peníze za SMS zprávu nebo telefonování. Je to jiné, pokud se s nimi stýkáte pravidelně a jsou to spolužáci nebo tak, ale v jiných případech to je poněkud těžké. Někteří v mém případě ani netuší, že nemám internet a prostě si řeknou, že to se mnou už zašlo až tak daleko a vymažou si mě ze života a jdou dál.
Jsou chvilky, kdy mě to opravdu mrzí. To, že jsem se odloučila i sama se svým přístupem i to, jak lidé vzali mojí nepřítomnost v internetové síti. Ale častěji se vyskytují ty momenty, kdy už mi je to vlastně jedno. Lidé ke mně přistupují takhle? A proč bych se jich měla teda doprošovat? Nepotřebuju je...
Tímto došlo k tomu, že za mnou přišla mamka, vážně se na mě podívala a řekla, že si musím najít přátele. Další den mě viděla, jak se dívám z okna na bývalé přátele, jak jsou spolu venku a řekla mi, že brzo to přijde taky a že si najdu kamarády a budu chodit ven.
Bylo to jak z nějakého depresivního filmu se na ně dívat....Cítila jsem se najednou hrozně sama.

Člověk si časem dokáže najít vlastní zábavu. Tedy alespoň já jsem to dokázala. Kreslím, začala jsem se sama učit anatomii....Možná existuje někdo, kdo je na tom fakt zle, ale zase si nemyslím, že by to došlo až do takového extrému.
Případ, který je tomuto trochu podobný a který bych mohla popsat, je moje sestra. Nemá nic na práci. Nic nedělá a nic jí nebaví. Je v pubertě, brzo jí bude 13 a když nemá internet, jediné, co dělá, je že spí nebo poslouchá muziku a to je asi všechno.
Vysvětlovat jí něco nebo se jí snažit zabavit je jen ztráta času. V tomhle věku máme svojí hlavu všichni a časem na to přijde sama.
Co je účelem úvah? Rozebírat jen nějaké téma. Nemusíte nutně dojít k nějakému závěru, a to jsem udělala. Pobrat si to musíte sami.
Samozřejmě bych byla ráda za váš názor, ale to bych asi chtěla moc....Nebo mi dokážete, že se ve vás mýlím?

The New Order - 8.část

20. dubna 2017 v 9:06 |  Stories
Konečně jsem se zase k tomu vrátila!
Jaj!
Brzy čekejte další články...
Neděste se toho jak krátké to je. Je to tak nějak na rozjezd. Části budou brzy mnohem delší.



To the STEM 2

27. března 2017 v 8:24 |  Stories
Po dvou týdnech nebo jak dlouho jsem tu nebyla jsem zase zkrátka tady!
Jaké jsou plány pro další články?

Přináším vám to s novým dílem To the STEM, což je opět výblitek z toho, jakých kravin jsem schopna se sestrou.
V plánu je dokončení The New Order, vážení! Poté jako povídku začnu pracovat buď na The White Rook nebo The Engagement. Co se týče toho, tak to mám nápadů a plánů více než je zdrávo a bude to....snad dobré.
Samozřejme sem tam nějaká úvaha, pár věcí o tom co jsem zase namalovala nebo vyrobila...


Nerozhodný Ruvik a Two-face

10. března 2017 v 13:48 |  My Boring Life
Kdybych měla prozatímní průběh svého života dát do jednoho slova, bylo by to: neutrální. Není to tak, že by se během té doby nestalo něco sakra zajímavého, ale spíše proto, protože nedokážu tak nějak vnímat cokoliv s nějakým náznakem emocí nebo něco podobného. Nemám se mizerně, ale nemám se ani dobře. Proto své vnitřní záležitosti ponechám přesně tam, jak zní jejich jméno a přejdu například k pár zajímavým chvílím, co se staly.
Protože prostě nedokážu odolat, rozhodla jsem se koupit si další věci od Killstar. Mám s tím problém. Je mi naprosto jasné, že jakmile si zase něco vydělám, znovu z toho bude další oblečení. Dobře, nebude to oblečení, momentálně jsem si dala s tím útrum a rozhodla se šetřit si konečně na cosplay Ruvika.

Tentokrát jsem si koupila mikiny, po kterých toužím dost dlouho a to nu-war hoodie a jinx hoodie, které velice rádi říkáme Ruvex (Ruvik + Alex) nebo Nerozhodný Ruvik. Skutečně...odhodlala jsem se ke koupi této mikiny a věřte mi, větší dilema jsem neměla. Mamka už tak musí snášet fakt, že prostě nosím trochu jiné oblečení a pamatuju si i ten den, kdy mi kladla na srdce, že si takovouhle mikinu nekoupím ani omylem. Řekla jsem si však, že mi je už ksakru sedmnáct a tak jsem jen klikla na "odeslat objednávku" a těch pár dní počkala, než mi moji milášci přijeli. Nu-war hoodie je skvělá a už při prvním obléknutí jsem byla naprosto nadšená. Pak přišel na řadu Nerozhodný Ruvik.
Související obrázekVýsledek obrázku pro nu-war knit hoodie killstar

Moje první reakce byla....nebudu lhát. Zděsila jsem se. Ale bylo to přesně jako když jsem se poprvé napila whiskey. Naprosto jsem se zamilovala. Je dlouhá...je teploučká a má kapsy! A asi dvacet minut jsme si dělali prdel z toho, že jsem se pokaždé otáčela a sestra jen zvolávala: ,,Ruvik.....Alex......Ruvik......Alex....". A přesně to samé jsme dělali s Abdulem ve škole. No a reakce mojí mámy? Málem se zbláznila. Ale nakonec to vzala lépe, mnohem lépe než jsem čekala. Vypadá, že mi je velká, ale faktem je, že tak vypadat má. Přemýšlela jsem, jestli si vzít celou černou, ale nejen, že byla dražší, ale přišlo mi, že tohle je alespoň originálnější. Jsem Ruvik skřížený s Alexem, i když Alex téměř nic takového nemá. Panečku....jsem taktik.
Šla jsem v ní do školy, lidi zírali, spolužák se mě lekl, Abdul byla sama bez sebe.
Ale větší sranda byla, když jsem v tom šla navštívit bývalou školu. Šla jsem ráno se sestrou a v ředitelně se zeptala zástupkyně, která si mě pamatuje, jestli tu mohu být. Po asi pěti minutách, kdy mi opakovala, jak je ta mikina boží mi řekla, že já tu mohu být kdykoliv a tak jsem s fajn pocitem odcupitala k sestřině třídě a míjela jen ty malé děti, kterým málem vypadly oči. Beze srandy...to si nedovedete představit, jak čuměly. Zaslechla jsem dokonce i něco jako: "To je duch školy" nebo "Koukejte, Two-face". Při té druhé poznámce jsem zrudla, hehe.

Možná jsem ale chtěla říct ještě něco ,co se mi povedlo získat.

Měla jsem narozeniny a to, co jsem si přála úplně nejvíc byl Artbook Evil Within. Přemluvila jsem mamku a ona mi řekla, že mi ho koupí. Ovšem u nás se už sehnat nedal a poslední nadějí bylo Ebay. Po dvou týdnech plných dennodenního sledování aktualizace, kdy knížka cestovala ze Severní Virginie, přes Ohio, Kentucky, Velkou Británii a Německo, jsem se dočkala a mohla jsem se zbláznit. Co mohu říct jen to, že je překrásná. Nádherná...nemůžu se jí nabažit. Perfektní...Poskytla mi hromadu inspirace a možností a hlavně mě baví se na všechny ty obrázky dívat. Byste ani nevěřili jak sexy tam Ruvik vypadá....vrrr.
Výsledek obrázku pro the art of the evil within
Kromě k ukojení mých tužeb posloužila i k něčemu mnohem důležitejšímu a to, k vývoji TEW: The Engagement. V Artbooku totiž jsou i postavy, které nakonec do hry nebyli přidané a některé mě zaujaly tak moc, že jsem je prostě chtěla přidat do svého příběhu. A právě jedna z nich je na posledním teaseru co jsem kreslila. A co se týče té holky, tak vám musím zkazit iluze....Ne, nejsem to já, pokud jste si to celou dobu mysleli. Ta postava je také z Artbooku, ale neměla mít nikdy nějakou významnou roli ve hře. Patřila pouze k návrhům. Při pohledu na ní jsme se ale nemohli ubránit myšlence, že to je Marta, alias dcera Keepera. Moje fantazie mi to však nedala a udělala jsem z této postavy Martu, co se objeví v The Engagement. Marta je po Ruvikovi moje druhá nejoblíbenější postava a to tam skoro vůbec neni....protože....kde jinde uslyšíte někoho, jak na Ruvika zařve: Hej doktore, pamatuješ si mýho tátu?! To prostě....nemůžete jí nemilovat.
To je ale jen jedna ze tří hlavních úloh....
Druhá je ta, že mě a sestře pomůže při práci na našich cosplayích a na Sammyho taky. Sammy je ale tak trochu napřed, hehe.
No a poslední, a to už asi tušíte...S její pomocí můžu pracovat i na panence.
A to je další věc, ke které se chci dostat.
Rozhodla jsem se, jak panenku budu dělat. Nechala jsem se inspirovat ruským umělcem Michaelem Zajkovem. Abych však mohla začít, potřebovala jsem něco, co se stalo docela pěkným oříškem, a to oči.
Dělat oči jako poslední by bylo opravdu složité a proto jsem je chtěla udělat tak, že je zakomponuju do výroby rovnou a budu je péct spolu s hmotou. Vyrobit vlastní by však zabralo dost práce, a tak jsem se rozhodla si pořídit speciální oči pro tento typ panenek.
Kolik asi myslíte, že stojí takové oči? Nad 300 korun rozhodně. Proto jsem uvažovala o akrylátových. Jsou téměř stejné, ale daleko levnější. Narazila jsem však na závažnější problém a to ten, že při té teplotě, při které musím hmotu zapékat, se akrylát stává tekutým. A co bylo ještě špatné? Jak snadné je sehnat bílé oči? No...nakonec mi však pomohla na to přijít profesorka na protetiku, která má téměř stejný zájem jako já. Proč nekoupit skleněnné korálky a oči poté domalovat? Ptala jsem se sama sebe, proč mě to nenapadlo dřív. Proto jsem tenhle týden zašla do korálkárny a vzala si skleněnné korálky, které mi přišli jako nejvhodnější. Bohužel, bílé neměli, a tak jsem vzala tyhle průhledné. S prací na panence chci začít už o prázdninách, takže snad to půjde.
Ano...prázdniny...
Říkala jsem si, jestli budu doma nebo ne, ale k mému štěstí se naši rozhodli, že pojedeme do Itálie na hory. Těším se, po tak dlouhé době zase lyžovat. Co je ale nejlepší? Jedeme na místo, kde jsme byli před deseti lety, takže doufám, že mi zase vyplují nějaké ty vzpomínky. Tam jsem si kupovala svoje první hry na PSP. Nostalgie....krásná nostalgie.
Znamená to tedy, že celý příští týden nebudu moct nic vydat, protože nebudu mít internet.
Ale nebyla bych to nakonec já, kdybych nezmínila něco ze svého nového já....i když popravdě moc nové není....je vlastně stejné, jen bylo schované.
Zkoušela jsem to řešit...netušila jsem, kde začít, a tak jsem zašla za školní psycholožkou, která mi řekla, že to dobré prostě není a že bych měla najít odbornou pomoc. Nevím, co si o tom myslet...Musím o tom dost přemýšlet...Odhodlám se jít někam nebo se rozhodnu, že nebudu slaboch a dokážu se s tím poprat bez ničí pomoci?
Zásadnější otázka je....jestli se s tím skutečně poprat chci. Protože se stále více přikláním k myšlence, že to řešit nechci a líbí se mi to.

S tímhle tempem Aydee zešílí....ale co si budeme povídat....asi se moc nezmění....možná

Kam dál